| Minutěnka |
|
|
Dr. Josef Hlouch |
Ročník 34 - číslo 39 |
Už v názvu Minutěnka slyším tu něžnou, hlubokou a přitom tak naléhavou
lásku mého slavného předchůdce blahé paměti: "Jen minutěnku se
zastav…"
Hluboká brázda, kterou bezesporu vyoral, nebyla především brázdou pastorační
a organizační práce, ale brázdou utrpení a lásky. Žádný biskup nedlouhé
historie naší diecéze nepůsobil tak jako on - šest a půl roku práce a
osmnáct let utrpení, bolesti a skryté lásky.
Právě v Minutěnce je shrnuto především toto, ne hlavně teologie,
asketika, exegeze - ne, láska! Vroucí láska k Bohu a láska k člověku.
Dnes, po čtyřiceti letech totalitního útlaku, jako by se v ní snoubily
utrpení a láska diecézanů a bolest a láska jejich biskupa. Proto s vděčností
a živou vzpomínkou podáváme právě toto dílko s přáním: ať pohladí, ať
přináší povzbuzení na cestě kupředu.
MINUTĚNKA
má být aspoň chvilenka, kterou je nutné a velmi spasitelné věnovat průběhem
dní Bohu a svému nitru. Má to být chvilenka usebranosti, koncentrace, požehnaná
zastávka života a práce, kdy se dáváš druhým. Snaha, aby tvá duše byla
po celý den v něčem posvátném! Vžijme se v přítomnost Boží, vzpomeňme
na své ranní předsevzetí! Pohleď, kde je tvé srdce a usměrňuj je k Pánu!
Okamžik má cenu věčnosti. To, co v okamžiku vykonáš nebo ztratíš,
projeví se v celé věčnosti. Proto - vrať se sobě - a sebe Bohu v této
chvilce! Ta minutěnka může se státi milostiplným setkáním s láskou
Spasitelovou. Může očistit, posílit pro celý den, zvláště povede-li k
sebezpytování a k předsevzetí. Minutěnka je myšlenka, jež se nabízí
duchovně snaživým, ale i všem, kdo si dovedou v průběhu dne nalézt aspoň
chvilku pro své nitro.
Přijmi denně tuto minutěnku jako tichou návštěvu na svém pracovišti - i
v samotě své bolesti.
Žehnám všem, kdož s upřímnou vůlí touto minutěnkou ticha zkrášlí život
i práci sobě i bližnímu.
Dr. Josef Hlouch, biskup (Vánoce 1964)