| Románský klenot na Bečově |
|
|
Alena Hůlová |
Ročník 34 - číslo 39 |
Kdo už spatřil na vlastní oči druhou nejvýznamnější uměleckou památku na území Čech (po korunovačních klenotech), potvrdí, že byl její nádherou a precizním uměním tvůrců i restaurátorů doslova přemožen a dojat. Románský relikviář sv. Maura však nestřeží silné zdi Pražského hradu či jiné instituce české metropole. Zájemci se musejí vydat do městečka Bečov nad Teplou na stejnojmenný zámek a hrad, aby uviděli doklad neuvěřitelného mistrovství umělců zlatnických dílen, nacházejících se v první polovině 13. století poblíž německo-francouzských hranic.
První unikát: nejkrásnější relikviář
To s pýchou tvrdí ředitel Státního památkového ústavu v Plzni Karel
Drhovský a dodává: "Výjimečnost tkví v samotném uměleckořemeslném
ztvárnění relikviáře. Protože ho tamější zlatníci vytvářeli pro
nedaleké benediktinské opatství ve Florennes, přijali ho za svůj a obdařili
upřímnou nábožnou úctou i pompou. Každá sebemenší součást domečkového
relikviáře je propracovaná do nejmenších detailů; dodnes bere odborníkům
dech například zpracování dvou ústředních postav čela a zádi relikviáře
- sv. Maura a Ježíše Krista: obě postavy jsou vytepány z jednoho kusu stříbrného
plechu včetně pozadí bez jediného sváru."
Schránka na ostatky svatého Maura (byl to římský voják v 1. stol. n. l.,
který přestoupil na křesťanskou víru a k ní přivedl i svých šedesát
spolubojovníků; za to byl mučen a popraven) je dlouhá 138,5 cm, široká 42
cm a vysoká 65,5 cm. Zdobí ji tepané sošky sv. Maura a Ježíše Krista a po
stranách dvanáct apoštolů. Podle Karla Drhovského právě tyto sošky předběhly
dobu svého vzniku o několik staletí: "Tak tvořili barokní umělci. Apoštolové
jsou v pohybu, každá tvář je jedinečným portrétem, který vyjadřuje duševní
hnutí."
Výzdobu sedlové stříšky s křišťálovými koulemi na vrcholu tvoří
kruhové reliéfy s výjevy ze života svatého Maura, sv. Jana Křtitele a sv.
Timoteje. Emailové medailony zpodobují výjevy ze Starého zákona. Nádhera a
oslnivost památky je dotvořena bohatou výzdobou ze zlaceného stříbra a
zlacené mědi a filigránovými destičkami doplněnými drahými kameny a
antickými gemami (drahokamy s jemně řezanými reliéfy).
Druhý
unikát: relikviář s nejpohnutějšími osudy
Benediktini z Florennes chovali relikviář v posvátné úctě. Přesto četná
procesí, kdy schrána bývala nošena celým městem, zanechala na křehké výzdobě
stopy. V době francouzské revoluce ukryli mniši vzácnou památku v sakristii
kostela ve Florennes. Francouzský kníže Alfred Beaufort-Spontini využil
finanční tísně mnichů a koupil od nich relikviář za pouhých dva a půl
tisíce franků. Mniši se s ním sice dvakrát soudili, ale oba procesy
Beaufort vyhrál. Přesto cítil potřebu vymanit relikviář z dosahu
francouzské jurisdikce. Když se v 19. století Beaufortové usadili na hradě
Bečov, odvezl relikviář tam. Ani v Čechách se Beaufortové relikviářem příliš
nechlubili, dokonce se neobjevil ani v oficiálním seznamu uměleckých památek
na jejich panství, který nechali sami sestavit. Původem francouzská šlechta
již v třicátých letech přijala německé občanství, její příslušníci
byli aktivními členy NSDAP a jejich synové bojovali na frontě v řadách
wehrmachtu. V roce 1945 měli proto pádný důvod Bečov rychle opustit. S
mnoha cennostmi, ale relikviář mezi nimi chyběl. Zůstal zahrabán pod
podlahou hradní věže s navršenými lahvemi vína a koňaku. Tak strávil čtyřicet
let.
V roce 1984 naši vládu kontaktoval jistý zprostředkovatel z Vídně a
projevil zájem o koupi blíže nespecifikované památky, o které však nevěděl,
kde je uložena. Špionážní hrou, kterou s ním sehráli tehdejší
kriminalisté, vyšlo najevo, kde se památka nalézá. Teprve po jejím vyzdvižení
se přišlo na to, o jaký skvost se jedná. Bohužel nesprávným uložením v
trezoru Státní banky československé relikviář velmi utrpěl, původní
navlhlá dřevěná schránka se trezorovým suchem rozpadla a bylo nutné přistoupit
k uvážlivému restaurování. To probíhalo více než deset let na několika
utajovaných místech. Celkové náklady činily kolem 8 milionů korun.
Třetí unikát: jediný relikviář v civilních rukou
Tzv. domečkových (tumbových) relikviářů je po Evropě rozseto asi jedenáct
nebo dvanáct. Všechny jsou předmětem náboženského uctívání ostatků
svatých, až na jeden. Ten je majetkem Státního památkového ústavu v
Plzni, který jej po rozsáhlých a náročných restaurátorských pracích od
května tohoto roku vystavuje na Bečově. Na rozdíl od korunovačních klenotů
je tato ojedinělá památka k vidění stále. Člověk jen musí překonat
lenost a za svatým Maurem si zajet trochu dál, než je zvyklý. Ale po prvním
shlédnutí se sem bude vracet. Jednou vidět totiž nestačí…
Foto: Státní památkový ústav v Plzni
Pro ty, co se zajímají o osudy relikviáře hlouběji, doporučujeme novou knížku I. M. Jedličky Nález století - zvláštní operace AX 85.