FOK se posluchačům nepodbízí

FOK se posluchačům nepodbízí
Alena Hůlová	Ročník 34 - číslo 38

Petr Polívka má po prvním roce stráveném ve funkci ředitele Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK důvod k úsměvu. Obklopen spolehlivým týmem a dvěma charismatickými dirigenty - Sergem Baudo a Zdeňkem Mácalem - vede orchestr, jehož výkony, nálada i sebevědomí rostou. A navíc se chystají orchestrální hody. Vřelé vztahy mezi vedením dvou největších pražských orchestrů - České filharmonie a FOK - a odchod Zdeňka Mácala na místo šéfdirigenta České filharmonie (s nepřerušenou spoluprací s FOK) slibují silné zážitky.

Co je na řízení takového orchestru, jako je FOK, vůbec nejtěžší?
Nejsem povahou úředník, nerad úřaduji, a proto mi největší starosti dělají věci jako sestavování rozpočtu. Ale na druhé straně svou funkci vnímám i jako jisté osvobození - rád věci vymýšlím, plánuji a společně s kolegy uskutečňuji - a to je ohromný pocit.

Ředitel orchestru nemá na starosti jen koncepční úvahy, ale musí řešit i nepříjemnosti - na konci června se Unie orchestrálních hráčů rozhodla, že nezmění-li se způsob odměňování hráčů, vstoupí do stávky. Jaké by to přineslo vaší instituci problémy?
Domnívám se, že odboráři v této chvíli nechtějí stávkovat, spíše vyzvat nás, ředitele orchestrů, magistrát a ministerstvo kultury k jakémusi jednání. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že platy orchestrálních hráčů v České republice jsou velmi nízké - zvláště při podepisování platového výměru mladých hráčů mi je nesnadno - ale bohužel pohybujeme se v jistých mezích. Unie orchestrálních hráčů nevyslovuje přehnané požadavky (požadavek 1 % ze státního rozpočtu určeného na kulturu, zvýšení platů orchestrálních hráčů a možnost soustředit se jen na výkony ve svém mateřském orchestru atd.). Zatím nemohu nic určitého slíbit, ale podnikáme s magistrátem kroky, aby bylo možné v brzké době platy hráčů upravit, a to až o několik tisíc korun. Proto snad k nějakým protestním akcím nebude nutné přistupovat.

Doufejme, že ani v jiných orchestrech … To mi ostatně připomnělo otázku týkající se současného vztahu FOK a České filharmonie. Již řadu měsíců se zdá, že tak idylické vztahy tu dlouho nebyly…
… a to jak po stránce administrativní, tak po stránce umělecké. Řečeno lapidárně, pokud jde o vztahy vedení obou těles, je situace ohromná a nikdy jsem nic podobného nezažil. A netýká se to jen prof. Václava Riedlbaucha z České filharmonie. Velmi přátelské vztahy mám pochopitelně k současnému řediteli Pražského jara Romanu Bělorovi, mému předchůdci v FOK, i k novému řediteli Národního divadla Danielu Dvořákovi. Na počátku minulé sezony jsme se dohodli, že se budeme pravidelně scházet. Všichni jsme naladěni na stejnou vlnu a myslím si, že naše spolupráce může přinést velmi hodnotné výsledky.

Co se na schůzkách "mocné čtyřky" probírá?
Všechno možné, hlavně dramaturgie. Vzhledem k tomu, že se dříve taková setkání neuskutečňovala, docházelo i k nedorozuměním - nebývalo výjimkou, že Filharmonie i FOK například nasadily stejný program a zbytečně si konkurovaly.

FOK jako by v dramaturgii abonentních řad příští sezony vycházel vstříc konzervativnímu vkusu posluchačů. Co vás k tomu vede?
Nikdo nás nemůže podezírat z toho, že bychom se báli zařadit nějaké méně populární dílo soudobého skladatele. Dramaturgie minulých let byly podle mého názoru dosti progresivní. Uznávám, že ta příští se může ve srovnání s nimi jevit jako krok zpátky. Ale my jsme se rozhodli, že přivedeme posluchače zase zpátky do koncertních síní.

Jinými slovy, předložíte mu to, co chce slyšet, a posluchač přijde…
Podle současného velmi příjemného stavu prodeje abonmá je tomu skutečně tak. Ale opravdu si nemyslím, že by se naše dramaturgie podbízela, na kvalitním konzervatismu - a navíc ve špičkovém podání, s dobrými dirigenty a zajímavými sólisty - přece není nic špatného. Díla soudobé hudby chceme uvádět i nadále, ale s mnohem větší péčí než dosud.

Neprožíváte vnitřní konflikt z toho, že je vaším úkolem naplnit koncertní sál, a přitom se vaše dramaturgické ambice ubírají jinými cestami než vkus většinového posluchače?
Pokaždé je to trochu kompromis. Ale vždycky jde o to, v "jakém obalu" se hudba posluchači předloží. Každý koncert je nutno pořádně opečovat. Nemá smysl připravovat celé cykly soudobé hudby, aniž by se řádně připravila propagace i divák sám. Musíme umět předložit publiku takové programy, které je přitáhnou.

Petr Polívka (nar. 1960) se pohybuje v hudební oblasti od útlého dětství: pětadvacet let hrál na piano, vystudoval Pedagogickou fakultu obor hudební výchova - čeština, po studiích vyzkoušel mnohá povolání, kromě jiného zpíval v divadle. V roce 1991 nastoupil do FOK, v loňském roce se stal jeho ředitelem. Je vášnivým vyznavačem jízdy na horském kole.