| Plynová maska chrání lidi před lidmi |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 38 |
Použití
jedovatých látek pro válečné účely není novinkou 20. století. Už spartští
bojovníci pět století před naším letopočtem při obléhání nepřátelských
táborů zapalovali na návětrné straně dřevěné hranice se sírou, takže
vznikl dusivý oxid siřičitý ztěžující nepříteli dýchání a snižující
tím jeho bojeschopnost. Otravování studní a metání zdechlin a výkalů patřilo
ostatně k běžným chemickým bojovým prostředkům ve vrcholném středověku,
např. když husité dobývali Karlštejn.
Na to, že po krátkou dobu ochrání člověka před kouřem navlhčená tkanina, přišli lidé už dávno. Ale záchranáři přece jen potřebují trochu víc času na evakuaci osob nebo cenností ze zamořeného prostoru. Proto Američan G. A. Morgan přemýšlel, jak hasičům pomoct. V roce 1914 obdržel patent na dýchací přístroj sestávající z kapuce na hlavu a dvou hadic vedoucích na záda, kde byla umístěna vlhká houba sloužící jako filtr a ochlazující horký vzduch.
Sám vynálezce brzy dokázal užitečnost tohoto jednoduchého přístroje. Při ražení tunelu pod jezerem Erie uvízli po výbuchu horníci v podzemí a ani jedna ze tří záchranných čet se nevrátila. Když se to dozvěděl Morgan, okamžitě, tak jak byl - v pyžamu - přispěchal na místo se čtyřmi svými maskami. V doprovodu bratra a dvou dobrovolníků se přes varování policie a hasičů vydal do tunelu, aby se po chvíli vrátil s prvními zachráněnými a opakoval tuto cestu ještě několikrát.
Zatímco v Americe přemýšleli o záchraně životů, na evropských bojištích první světové války se vývoj ubíral opačným směrem. 22. dubna roku 1915 použili Němci - navzdory usnesení haagské konference z roku 1899 o zákazu použití bojových plynů ve válce - na francouzské frontě poprvé bojový plyn. Na úseku dlouhém 6 km vypustili do větru vanoucího směrem k francouzským zákopům 180 tun chloru. Plyn během několika minut vyřadil z boje 15 000 mužů, z nichž třetina zemřela.
Německé velení však nebylo na takový úspěch dosud nevyzkoušené zbraně připraveno a spojencům se podařilo nejen vzniklý průlom získat zpátky, ale plynový útok nepříteli brzy oplatili. To mělo za následek, že v zázemí obou válčících stran začaly armády pracovníků vyvíjet nové bojové plyny a také ochranné prostředky proti nim.
Kromě německých jednotek v první linii (pro případ, že by se obrátil vítr) nebyli vojáci na počátku války vybaveni plynovými maskami. Brzy ale zjistili, že když padnou obličejem k zemi, takže se vzduch, který dýchají, částečně profiltruje vlhkou zemí, jsou před účinky plynu přece jen trochu chráněni. Začali si tedy vyrábět primitivní plynové masky z lahví s uraženým dnem. Naplnili je vlhkou zemí a se zacpaným nosem dýchali hrdlem láhve jako náustkem- primitivní plynová maska byla na světě!
Zatím nejnovější hrůzy v používání chemických zbraní odhalil americký novinář Nika Robertson, jemuž se před několika týdny podařilo získat 250 videokazet z archivu teroristické organizace Al-Káida. Některé z nich zachycují pokusy s otravnými bojovými látkami (nejpíš sarin nebo kyanid) na zvířatech a je z nich zřejmé, že teroristé usilovali o výrobu chemických zbraní a že se jim to přinejmenším v laboratorním měřítku podařilo. Před několika lety zase podnikli příslušníci jedné japonské fanatické sekty plynový útok s děsivými následky v tokijském metru.
Plynová maska tedy mezi obrannými a ochrannými prostředky vojáků i civilistů neztrácí na významu. Veřejné sklady CO jich nemají dostatek a navíc jsou zastaralé. Můžete si zakoupit svou vlastní masku za cenu od 1000 do 100000 Kč, ale bude vám co platná? I když si k ní zakoupíte úplný sortiment filtrů budete vědět, kdy který použít?
Ty nejlevnější pocházejí z vyřazovaných armádních zásob a jejich filtr bude funkční ještě jeden, nejvýš dva roky. Navíc ochranná maska nemůže zaručit nic víc, než k čemu je určena: umožnit co nejrychlejší únik ze zamořeného prostoru. K delšímu pobytu tu může sloužit jen dýchací přístroj.