| Světoznámé ruiny Persepolis a iránská pohostinnost |
|
|
Antonín Vodák |
Ročník 34 - číslo 38 |
Foto: autor
Iránem jsme projížděli po cestě do Indie. Nechtěli jsme
se zde příliš zdržovat, neměli jsme čas ani chuť. Co jsme měli, bylo:
plno předsudků, plno obav, plno falešných představ a tranzitní viza na 4
dny. Byli jsme ovlivněni pověstmi o této zemi a filmem a knihou "Bez
dcerky neodejdu". Byli jsme ovlivněni striktním předpisem, který přikazuje
všem ženám, tedy i cizinkám, nosit na veřejnosti tmavý nepřiléhavý oděv
a hlavu mít přikrytou šátkem. Muži musejí mít dlouhé tmavé kalhoty a světlou
košili s dlouhými rukávy a pokud možno i vázanku. Byli jsme ovlivnění, bláhoví
a pošetilí.
Iránci
hosty hýčkají
Víza nám prodloužili na počkání o 3 týdny za ekvivalent 12 Kč! Na oblečení
se dá rychle zvyknout, hornatý Irán má vnitrozemí položeno vysoko a úmorná
horka zde nejsou tak častá. Pro turistky ze západu je naopak nutnost oblékat
se tmavě a mít vlasy ukryty pod šátkem ohromnou výhodou. Díky takovému odění
se od místních žen nijak výrazně neodlišují. Neprovokují na ulici svými
převážně světlejšími vlasy a nejsou proto terčem nevybíravé pozornosti
muslimských mužů, jak se velmi často stává v jiných islámských zemích.
Iránci jsou vůči cizincům úžasně vstřícní a pohostinní. Radost z
toho, že jste jejich zemi navštívili, vám dávají najevo doslova na každém
kroku. Snaží se vám pomoci, hostí vás, zvou, nenechají v nesnázích. A k
tomu ke všemu - Irán je země nepředstavitelně levná.
Světoznámé ruiny
S prodlouženými vízy, podporováni úsměvy a vlídnou pozorností ze všech
stran jsme se rozhodli zůstat v Iránu alespoň 14 dní a projet několik zajímavých
míst, o kterých jsme věděli a hlavně - navštívit Persepolis. Světoznámé
ruiny, které se skrývají uprostřed Iránu pod místním názvem Takté Jamšíd.
"Takté Jamšíd" musíte opakovat, chcete-li se k nim dostat.
Z provinčního města Shiráz jezdí do 37 km vzdálené
Persepole minibus. Ovšem zjistit, odkud odjíždí, byl pro nás úkol nelehký.
Vydali jsme se na cestu časně. Bloudili jsme, hledali, anglicky nikdo nerozuměl.
Na křižovatce, kde jsme se marně pokoušeli domluvit, zastavilo auto řízené
mladou muslimkou v brýlích. Perfektní angličtinou nám vysvětlila, že jsme
na opačném konci města, vyložila z auta na chodník několik dospělých a
hejno dětí, naložila nás a zamířila na několik kilometrů vzdálené
stanoviště mikrobusů směřujících k Takté Jamšíd.
Po cestě nám stačila sdělit, že je báňská inženýrka vystudovaná v USA
a pracuje v blízkých měděných dolech. Právě vezla příbuzné bratrovým
autem na nějakou rodinnou oslavu. Prý tu chvíli počkají a ona se pro ně vrátí.
Ještě stačila vyslovit politování, že nemá čas zajet s námi až do
Persepole, vše nám ukázat a vysvětlit sama - a odjela zpět k příbuzným.
S takovým postojem k cizincům jsme se setkávali po celém Iránu.
Řekové
oslavovali Peršany
Vysoké sloupy, které kdysi zdobily královský palác v Persepoli, jsme viděli
už z dálky.Tyčí se v divoké krajině na pozadí rozeklaného pohoří. Připomínají
slávu kdysi tak mocné perské říše, která zahrnovala nejen samotnou
Persii, ale rozkládala se daleko na západ. Patřilo k ní území Mezopotamie,
Syrie, Palestiny, Egypta a Malé Asie.
Persepolis založil perský král Dareios I. kolem roku 512 před
n.l. jako svoji rezidenci; městem se Persepole vlastně nikdy nestala. Šlo v
podstatě o rozsáhlý palácový komplex vystavěný na skalnaté terase.
Největší a nejvýznamnější budovou paláce byla audienční hala "Apadana".
Byla vysoká 20 metrů a její střechu podpíralo 36 sloupů. Mohla pojmout údajně
až 10 000 lidí najednou. Další součástí komplexu byl 67 metrů dlouhý
"Sál sta sloupů". Záliba Peršanů ve sloupech se někdy vysvětluje
jejich vzpomínkami na vlastní kočovnou minulost a komnata se sloupy jim prý
připomínala podpěry stanu. Kamenné i dřevěné sloupy měly hlavice v podobě
zvířecích hlav a byly natřeny barvou.
V architektuře persepolských paláců a jejich výzdobě je možno pozorovat mísení
vlivů mezopotamských s vlivy řeckými. K Apadaně vedlo široké schodiště
zdobené reliefy, původně pestře kolorovanými, které jsou nyní hlavní
atrakcí Persepole. Především provedení těchto reliefů prozrazuje, že perští
králové zaměstnávali řecké umělce a řemeslníky.
Reliefy zobrazují cizí vyslance, přinášející dary perskému králi a členy
desetitisícové palácové stráže, nazývané "nesmrtelní". Právě
fotografie těchto reliefů se objevují v knihách a článcích o Persepoli,
právě jejich reprodukce máme s Persepolí spojeny. Nad schodištěm stála
"Xerxova brána" se třemi vchody. Dva z nich, východní a západní,
hlídají dva obrovští, sedm metrů vysocí kamenní býci. .Za Apadanou byly
ještě dvě menší budovy, palác Dariův a palác Xerxův, ještě dále stál
"Sál 32 sloupů" a budova Dariovy klenotnice.
Opilý žhář
Roku 331 před Kristem vypálil Persepolis do základů řecký vojevůdce
Alexandr Veliký. Byl to čin pro Alexandra neobvyklý a velmi netypický, není
dokonce jisté, nakolik vědomý. Diodoros píše, že se tak stalo"při
pitce,když nebyl pánem svých smyslů". Byl to jeho poslední nepřátelský
čin vůči Peršanům.
Jeho expanze nebyly v zásadě destruktivní povahy. Jejich cílem bylo
sjednocení Západu s Východem, vybudování říše, ve které by vedle sebe
žili v míru a snášenlivosti Peršané i Řekové. Proto také uchránil před
požárem obrovskou persepoliskou knihovnu a knihy z ní nechal přeložit do řečtiny.
Sen o společné říši Východu a Západu se Alexandrovi uskutečnit
nepovedlo. Zemřel v Babyloně na horečnaté onemocnění ve věku 33 let.
Je vždy velice vzrušující vidět na vlastní oči a zblízka místa a předměty,
které člověk zná z knih, fotografií a filmů. Je vzrušující těmito místy
procházet a moci se jich vlastníma rukama dotknout. Dopřáli jsme si této
radosti dosyta…