Víra navažských indiánů

Víra navažských indiánů
Alexadr Pickar	Ročník 34 - číslo 38

Když se mi před třemi lety ozvali přátelé z Německa, netušil jsem, že díky nim začne mé seznamování s životem navažských indiánů. Na jejich prosbu, v létě roku 1999, jsem měl tu čest provázet po Praze šestnáct Navahů z různých křesťanských církví. Díky Carmen, která si pak se mnou začala dopisovat a ve svých dopisech se nazývala mou indiánskou tetičkou, jsem se nakonec letos v květnu odhodlal vyrazit na jih Spojených států amerických, abych poznal život tohoto nejpočetnějšího indiánského kmene Severní Ameriky.

Navažská rezervace se nachází na území tří států - Arizony, Nového Mexika a Utahu. Tuto oblast, obývanou navažskými indiány od pradávna, pomyslně lemují čtyři hory - Mt. Blanca, Mt. Taylor, pohoří San Francisco a Mt. Hesperus. Takto vytyčené území je pro Navahy posvátné, je to země jejich předků, jejich kořenů, jejich života, s níž jsou odjakživa spjati. Většinu rozlohy tvoří stepní a polopouštní krajina, ze které tu a tam vyrůstají stolové hory. Přes veškeré snahy o potlačení původní kultury, násilné vystěhování v letech 1864 až 1868 i přes současné tlaky všudypřítomné "populární kultury" se Navahům podařilo zčásti zachovat své náboženství a tradiční pohled na svět.

Na rastr:
Původní pojetí náboženství nespočívá u navažských indiánů ve vykonávání nějakých činností či úkonů oddělených od každodenního života. Jejich přístup by se dal spíše nazvat jako život v souladu s okolím.Všechno kolem nás - lidé, rostliny, zvířata i sama Země - jsou příbuzní. Vše kolem nás má svůj účel, smysl, svou vnitřní podstatu. Cílem života je udržovat rovnováhu jedince s okolím a žít v harmonii s přírodou a Stvořitelem.

Navahové věří, že "Posvátný lid" je před mnoha věky naučil správným způsobem žít a vykonávat mnoho činností každodenního života. Neštěstí, nemoc či smrt jedince se většinou přisuzují překročení řádu tohoto světa. Složité obřady pak mívají za účel navrátit vše do původního souladu nebo si vyprosit úspěch do dalších dní.

Dodržování tradičních tabu, zákazů či příkazů, týkajících se chování za určitých okolností, považují sami Navahové za velmi obtížné. Tato nařízení se vztahují ke všem okolnostem, s nimiž se navažští ve svém životě setkávali - malých dětí, přírody, lovu, práce, těhotenství, domácího života i smrti.Tak například ženy by si neměly mýt vlasy, zatímco je muž na lovu, pakliže chtějí, aby něco přinesl domů. Když vylezete ven oknem, vlezte tím samým oknem zase zpět, jinak nebudete růst. Navažské matky během těhotenství neměly počítat hvězdy, jinak prý budou mít příliš mnoho dětí. A spatříte-li hada, nezírejte na něj s otevřenými ústy, aby vám do nich neskočil.

Obřady k nastolení dobra
Za porušení harmonie okolního světa je považováno i spatření něčeho vymykajícího se každodenní skutečnosti. Timotej, strýc naší průvodkyně po navažské indiánské rezervaci, nám vyprávěl, že kdysi při jedné ze svých cest spatřil v pohoří Black Mountain, jak se z nedaleké skály uvolnil veliký balvan a spadl někam dolů. Timotej tomu nevěnoval příliš velikou pozornost a si nechal to pro sebe. V témž roce mu zemřel dědeček a on říkal, že se dosud cítí provinile, protože nikomu neřekl o znamení, které viděl. Snad by bylo možno uspořádat obřad a dát tak vše do pořádku.

Různé nehody, obtíže a nemoci v důsledku narušení harmonie námi samotnými, nebo jinými lidmi pomocí všelijakých praktik lze podle Navahů uvést znovu do původního stavu. Obřady, trvající někdy až 9 dní, jsou prováděny ke zmírnění účinků, nápravě a nastolení dobra. Vedení těchto ceremonií je svěřováno medicinmanům, kteří mají potřebné zkušenosti a vliv. Používá se v nich celá řada symbolů, vyjádřených zpěvy, malbou pískem a správným použitím obřadních předmětů a substancí.

Je-li navažský pacient na pochybách, jaký obřad podstoupit, zpravidla vyhledá medicinmana, který je schopen pomocí čtení z ruky či hvězd nebo i jiným způsobem určit ten správný. Po rozhodnutí, které ceremonie je zapotřebí, začne medicinman, neboli "zpěvák" (tak se takový člověk správně nazývá), s přípravami. Všechny obřady, kterých je více než padesát, jsou odvozeny od navažského příběhu o stvoření světa. Vše musí být vykonáno přesně podle legend, aby byly naplněny duchovní, citové, duševní a tělesné potřeby a aby bylo dosaženo harmonie a následně i uzdravení.

Cesta požehnání
Nejčastějším, poměrně jednoduchým obřadem, jenž může být prováděn každým, kdo jej zná, je cesta požehnání - Blessingway (navažsky Hózhójí). Je používán pro zajištění štěstí, zdraví a obecného blaha osoby, místa nebo i činu, jakým je například začátek tkaní nové přikrývky. Během tohoto obřadu je postupně vyprávěn celý mýtus o stvoření světa, čtyř posvátných hor, slunce, měsíce, všech živočichů a rostlinstva, čímž je vše uváděno do původního stavu harmonie. Kromě toho existuje i celá řada menších obřadů, jako například při vstupu do puberty, zasvěcení či svatbě a nebo další nákladné a dlouhé obřady, které se konají méně často. Patří mezi ně například cesta nepřítele - Enemyway, noční cesta - Nightway či horská cesta - Mountainway.

Během obřadů se jako jeden z léčebných prvků používá malba pískem. Zpěvák - medicinman - a jeho pomocníci vytvářejí na podlaze, pokryté základní vrstvou písku, složité různobarevné obrazce. Existují stovky vzorů, některé zcela abstraktní a jiné symbolizující nebe, zemi, rostliny i duchovní bytosti - Yei. Pro zbarvení písku se používají tradiční pigmenty z částí rostlin, kůry stromů či minerálů. Malby často zobrazují čtyři posvátné rostliny - kukuřici, dýně, fazole a tabák. Většinou bývají ze třech stran ohraničeny duhou, otevřenou pouze směrem k východu, aby byly chráněny před mocí zla. Tvorba malby trvá někdy i celý den a na jejím zhotovení se podílí i deset až patnáct lidí. Části vzniklého obrazu jsou po dokončení třeny o tělo pacienta, aby pohltily původ nemoci. Po skončení obřadu je celá malba vymetena a písek rozptýlen v okolí.

Na rastr:
Vykonávání obřadů není ani v dnešní době u Navahů něco neobvyklého. Návštěva medicinmana je povolována i v nemocnicích na území rezervace a mnohdy jsou jednodušší obřady konány přímo u lůžka pacienta. Může se stát i to, že se k lékaři dostaví nemocný s obličejem zabarveným dřevěným uhlím, neboť předtím podstoupil tradiční léčebný obřad.

Hogany a navažské křesťanství
Hogan, tradiční navažský příbytek, v němž se většinou obřady konají, rovněž vyjadřuje snahu o harmonii se světem a všemi živými bytostmi na zemi. Tento dům s kruhovým, šesti či osmiúhelníkovým půdorysem bývá zhotoven z trámů, kůry a hlíny podle instrukcí, nacházejících se v navažském mýtu o stvoření. Stěny z trámů a čtyři pilíře, podpírající střechu, připodobňují okolní svět - čtyři posvátné hory, kopce a stromy. Oblá střecha z udusané hlíny symbolizuje oblohu, podlaha je stále ve styku s "Matkou zemí". Dveře jsou obráceny k východu, aby zachytly první ranní paprsky. Oválný tvar domu je stejný jako slunce či košíky, používané při obřadu cesty požehnání - Blessingway.

Kromě tradiční navažské víry se lze na území rezervace samozřejmě setkat i se křesťanstvím. Navahové, stejně jako jiné původní kmeny Severní Ameriky, byli vystaveni mnohdy násilnému "civilizování" a obracení ke Kristu. Hlavním nástrojem pro přiblížení navažské kultury jejímu americkému okolí byla školní výchova. Timotej vyprávěl o svém pohledu na křesťanství a tradiční víru: "Do svých sedmi let mne vychovával strýc, který byl medicinman. Pochytil jsem od něj mnoho písní a pamatoval si mnoho z obřadů, které vykonával. V sedmi letech jsem musel jako všechny ostatní děti do bělošské internátní školy. Byl to pro mne významný den - dostal jsem bělošské jméno, ostříhali mi vlasy a řekli, do kterého kostela mám chodit. Chození do kostela mi nevadilo.

Až později, ve třiceti letech, jsem se rozpomněl na své rané dětství. Řekl jsem si, že křesťanství není mojí tradicí. Myslím, že tradiční obřady mají smysl - dokáží pomoci při psychických problémech, sebeobviňování či pocitech pramenících ze špatných zkušeností. Když jsem se ale účastnil tradičních obřadů, rozpomněl jsem se i na to, co mi říkali křesťané. A tak teď v sobě mám jakousi vnitřní rozpolcenost."

Ne všechny církve na území rezervace se staví k tradiční víře Navahů naprosto odmítavě. Obzvláště katolíci jsou v tomto ohledu tolerantní - při našem putování rezervací jsme viděli dokonce i kostel, postavený ve tvaru hoganu. Celá indiánská populace je však vystavena silnému tlaku okolní americké společnosti. Tradiční prvky života včetně navažského jazyka pomalu mizí a je jen otázkou času, kdy se z Navahů stanou obyčejní Američané. A svět bude o něco menší, chudší a šedivější.