| Anselm GRUN - 50x Ježíš |
|
|
Ročník 34 - číslo 38 |
Anselm Grün je německý benediktýnský mnich. V Německu a
posléze v mnoha zemích včetně naší, mu vyšlo hodně knih s duchovní tématikou.
Jeho velikým darem je, že píše o poměrně složitých duchovních věcech
lehce a velice srozumitelně.
Kapitola 21
JEŽÍŠ - SVĚTLO
Světlo se dotýká prapůvodní lidské touhy, touhy po životě a po štěstí.
O milujícím člověku říkáváme, že vnáší světlo do našeho života.
Je to symbol poznání a osvícení, po kterém lidé toužili odnepaměti -
mimořádně bylo rozšířeno především mezi gnostiky: "Musí přece
existovat více než všechno."
Nechceme klouzat jen po povrchu, ale přejeme si pronikat do
vlastní prapodstaty věcí. Buddhismus učí své stoupence prohlédat zdáním
skutečnosti a rozpoznávat prazáklad věcí. Na adresu této touhy po světle
a osvícení prohlašuje Ježíš: "Já jsem světlo světa: kdo mě následuje,
nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (J 8,12).
Snaží se tím vyjádřit, že do lidské temnoty vnáší světlo. Všude, kam
přichází, je svět jasnější. Kdo sebere odvahu spolehnout se na něho, přestane
tápat v temnotě, začne se orientovat a jeho život bude světlejší a šťastnější.
To, že je sám světlem světa, demonstruje na konkrétním znamení, když
uzdraví člověka slepého od narození: jde o symbol naší životní situace.
Už od narození nedokážeme správně vidět a slepě tápeme svou existencí.
Nechceme vidět pravdu o sobě a raději se ukolébáváme iluzemi, které jsme
si o životě "vyrobili". Pán se pouští do uzdravení slepce
nejprve tím, že plivne na zem. Potom vytvoří z prachu a sliny blátivou kaši
a potře jí nemocnému oči (srov. J9,6). Nakonec ho pošle umýt se k rybníku
Siloe. Když se muž opět vrátí, vidí. V tomto vyprávění o uzdravení
jsou vyjádřeny dva prvky. Prvním je motiv země. Ježíš potře slepci oči
blátem, aby mu tím sdělil: "Pocházíš ze země. Proto můžeš prohlédnout
jedině tehdy, přijmeš-li svou pozemskost i svou vnitřní nečistotu."
Vidět znamená poznat pravdu o sobě i s jejími nepříjemnými stránkami.
Země se latinsky řekne "humus". Od tohoto výrazu je odvozen výraz
"humilitas" neboli pokora. Kdo setrvá v přeludech o sobě a odmítne
pohlédnout pravdě do očí, oslepne. Pouze ten, kdo se odváží sestoupit do
vlastního člověčenství, dokáže se na sebe podívat otevřenýma očima a
přijmout pravdivý obraz o sobě.
Druhým motivem je setkání s Kristem. Siloe (šelíjach) znamená
"Posel" (srov. J 9,7). U rybníka se slepý setkává s Bohem poslaným
Mesiášem. Jan to chápe jako symbol křtu a také prvotní církev chápala křest
jako osvícení. Víra dává člověku, schopnost vidět nové. Ten, kdo uvěřil,
vidí hlouběji a dokáže postihnout podstatné. Proniká do podstaty věcí a
skutečnost vidí takovou, jaká je. Odkládá černé brýle pesimismu, případně
růžové brýle svých pokusů potlačovat skutečnost nebo jí unikat. Oba
obrazy bláta a rybníka poukazují na nové stvoření člověka Ježíšem.
Jedině on dokáže člověku vrátit podobu zamýšlenou Stvořitelem. Snímá
mu z očí slepé skvrny, které kalily tu nádhernou bytost, kterou ve stvoření
zamýšlel Bůh.
V Kristových výrocích o světle je vyjádřena zkušenost, kterou s jeho
osobností učinil Jan a okruh jeho následovníků. Ta znamená, že se v jeho
blízkosti lidé odvažují otevřít oči a všechno jim začíná být jasné.
Přestávají tápat v temnotě a jsou osvíceni vírou. Vnímají vnitřní světlo,
které Bůh vložil do každého z nás, a přestávají se nořit do temnoty svých
depresí.
Ježíšova slova i chování vyzařují světlo, v němž s rozjasní temný
obzor. Jeho slovo vnáší světlo do temnoty našich myšlenek a emocí.
Najednou je všechno jasné a my vidíme podstatu věcí. Poznáváme pravdu veškerého
bytí a poznáváme i pravdu o sobě.
Známe svá "slabá místa"?Co nám činí největší
potíže podívat se na věci otevřenýma očima? Jaké by to bylo, kdybychom
sebrali všechnu svoji odvahu a podívali se do očí celé pravdě o sobě samých?
Přineslo by nám to osvobození.
O kterých lidech můžeme prohlásit, že jsou pro nás světlem, že
projasnili naši temnotu?
Při křtu ostává dítě křestní svíci, kterou chceme vyjádřit, že se svět
s příchodem každého dítěte projasňuje a prohřívá. Věříme, že jsme
také my sami takovou svící vnášející světlo
a teplo do svého okolí? Komu jsme již směli být světlem?
Zahledíme-li se na Ježíše pod podobou světla, co se v nás projasní? V
buddhismu se snaží meditující dosáhnout osvícení (satori). Známe ten
pocit, že se najednou všecko projasní,
že jsme schopni pronikat za hmotnou podstatu věcí a poznávat smysl světa?
Anselm GRUN - 50x Ježíš /Karmelitánské nakladatelství, 2002/