 |
Úvodník
Vlastimila Ježka Špidlův balíček odmítnut |
Ročník 34 - číslo 38 |
"Špidlův povodňový balíček" - tak se přezdívá největší daňové reformě od roku 1990, kterou uprostřed minulého týdne schválila vláda ČSSD a Koalice. Obsahuje zvýšení spotřební daně, daně z přidané hodnoty i "milionářskou daň". Ačkoli nikdo nepochybuje o tom, že k uhrazení miliardových škod způsobených velkou vodou potřebuje státní rozpočet mimořádnou injekci, rozsah a složení jednotlivých daňových úprav vzbuzuje spíše pocit, že Špidlova vláda rozjitřenou situaci a ochotu lidí podílet se solidárně na pomoci postiženým oblastem zneužila.
Původně totiž sociální demokraté, kteří se cílem zvýšit příjem státního rozpočtu růstem daní nikdy netajili, museli při vyjednávání s KDU-ČSL a Unií svobody o programovém prohlášení vlády ustoupit. Zejména Unie, dobře si vědoma toho, jak špatným hospodářem je stát, trvala na postupném snižování státních výdajů i daňového zatížení. Nebýt povodní, jen těžko by koaliční vládní strany vysvětlovaly svým voličům, proč dělají pravý opak toho, co před volbami ve svých programech lidem slibovaly.
Vyšší spotřební daně (neplatíme je přímo, jsou zahrnuté v ceně výrobku) zdraží nejen alkohol, cigarety a benzín, ale prakticky jakékoli zboží. Každé zvýšení ceny pohonných hmot totiž automaticky zdražuje každý výrobek, který je třeba ke spotřebiteli dopravit. Touto úpravou stát získá kolem čtyř miliard korun za rok. Také změna sazeb DPH (rovněž nepřímé daně) zvýší ceny - v tomto případě zejména potravin a služeb, což státnímu rozpočtu přinese asi šest miliard korun.
Zmrazení platů ústavních činitelů sice přinese jen "nepatrných" 270 milionů, alespoň však vzbuzuje pocit, že se tentokrát na úsporách budou podílet i politici. Zvýšení daně z příjmu fyzických osob nad 1 117 800 korun ročně nevynese téměř nic. Snad jen škodolibou spokojenost lidí s nižšími příjmy. A nižší růst platů státních zaměstnanců, tedy i lékařů a učitelů? Nejenže je v příkrém rozporu s předvolebními sliby i vládním programem, způsobí další odliv učitelů ze školství a doktorů i zdravotnického personálu za hranice republiky. Nemyslím si, že při hledání zdrojů na řešení následků přírodní katastrofy je politicky moudré hledat peníze v českých školách, kde už dávno téměř žádné nejsou.
Nechci hodnotit daňovou reformu, to ať dělají ekonomové, schopní odborné analýzy. Tvrdím jen, že zdůvodňovat její jednotlivé kroky povodní je podvod. Kdyby totiž šlo skutečně jen o povodně, stačilo by například zavést na tři roky "povodňovou daň" z hlavy, pro každého stejnou. Při třech stovkách měsíčně by stát za tři roky vybral přes devadesát miliard. Jenomže o to ve skutečnosti asi vůbec nejde.