| Pamětní medaile |
|
|
Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 37 |
Manžel celý život pracoval ve stavebnictví. Protože byl vzorným
pracovníkem, byl často odměňován. Teď mám plnou kredenc krabiček s
medailemi a nevím, co s nimi. Stěhuju se do domova důchodců a ráda bych je
někomu prodala. Můžete poradit, komu je mám nabídnout?
Čtenářka Ludmila. R.. z Českolipska
Asi málokdo z nás vzpomíná na minulý totalitní režim
s láskou. Existuje však skupina umělců, pro které připravovalo bývalé
direktivně řízené hospodářství doslova žně. Tou skupinou byli medailéři.
Velké průmyslové kolosy, stavební firmy či všelijaké výzkumné ústavy měly
potřebu své zaměstnance neustále obdarovávat bronzovými medailemi. Ti starší
si jistě vzpomenou, že při každé konferenci ROH byli vyhodnoceni nejlepší
pracovníci, kteří obdrželi diplom, obálku s několika stokorunami a
nezbytnou červenou krabičku s bronzovou medailí. Ta většinou končila na dně
šuplete a jenom ti neuvědomělejší si ji vystavili v obýváku. Ne, nechci
se těmto medailím posmívat. Většina z nich je za dobrou práci skutečně
dobře provedená. Pro medailéry samozřejmě byly tyto zakázky zajímavé kvůli
finanční odměně, avšak málokdo si uvědomuje, že při jejich tvorbě měli
skutečnou tvůrčí svobodu. Revers medaile byl dán, povinný byl název
podniku, nějaké letopočty, případně další text. Lícní strana medaile,
avers, byla často zpracována takovým způsobem, že i neznalec pozná, že
jde o umělecké dílo.
A tak se pomalu rozšiřuje okruh sběratelů těcho medailí.
Někteří se sdružují ve spolcích numismatiků, jiní zakládají kluby přátel
drobné plastiky. Právě pojem drobná plastika přesně vystihuje skloubení
sochařského umění a drobné filigránské práce. Sběratelé rozlišují
medaile ražené jako mince a medaile odlévané jako sochy. Podle materiálu je
dělíme na bronzové, ty jsou nejběžnější, pak stříbné a zlaté a
nakonec ze slitin obecných kovů. Medaile moduritové či sádrové se nesbírají,
pokud se nejedná o autorskou maketu. Malé medaile do průměru 10 cm jsou většinou
v krabičkách, ty větší v etujích. Velké jednostranné lité medaile lze
pověsit i na zeď. Jak určit cenu medailí? Pokud je medaile z drahého kovu,
cenu určuje váha a ryzost tohoto kovu. U medailí bronzových a z jiných kovů
cenu určuje poptávka sběratelů. Někdo upřednostňuje tematiku, např.
hornictví, hudbu, medicínu, jiný zase kompletuje dílo jednoho autora. Všeobecně
však lze říci, že sběratelská cena bronzových medailí je v současnosti
nižší než náklady na jejich výrobu. Většina běžných pamětních
medailí se prodává v rozpětí 30 až 50 korun. Vyšší cenu můžeme požadovat
jen tehdy, pokud medaili vytvořil známý umělec. Pokud lupou objevíme u
spodního okraje některé z následujících jmen, cena medaile může dosáhnou
i tří stokorun. Za otce českého medailérství je považován Otakar Španiel,
hledaní jsou i předváleční mistři Sucharda, Šejnost, Horejc či Kafka. Z
poválečné generace jsou to zejména Alois Sopr, Jiří Harcuba, Vlastislav
Housa, Adolf Havelka, Lumír Šindelář, Zdeněk Kolářský a hlavně Milan
Knobloch,.