| Jen si tak chvilku letět.... |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 36 |
Na to si někdy určitě pomyslel každý z nás. Parta mladých
lidí ve středočeské obci Hříměždice si umí tohle přání splnit.
Jejich požitek z letu trvá sice jednu a půl vteřiny, ale zato jej dokáží
mnohokrát za den a za každého počasí znovu a znovu opakovat. Letos už potřetí
dokonce závodně o titul mistra republiky.
Anglická slova high jump se odjakživa používají v atletice a znamenají
skok do výšky. V posledních letech byste se ale mohli zmýlit, protože se
používají i pro označení skoků z výšky, jednoho z populárních tzv.
adrenalinových sportů. Nepotřebujete k nim gumové lano ani padák. Jedinou
pomůckou jsou v tomto případě plavky, protože se skáče do vody. Z čím větší
výšky, tím lépe.
V jugoslávském Mostaru ze starobylého mostu, na Mexickém pobřeží do pověstné
deváté mořské vlny, ve Francii z patnáctimetrové výšky do rozbouřeného
vodopádu a u nás do zatopeného lomu. Tuhle unikátní příležitost poskytla
skokanům u nás příroda, když asi před padesáti lety kameníci v žulovém
lomu na vrcholu kopce ve středočeských Hříměždicích narazili na vodní
pramen tak vydatný, že vodu nestačili odčerpávat a lom museli opustit.
V létě roku 2000 uspořádalo několik mladých skejťáků, kteří pro zpestření
své letní přípravy cvičili pomocí skákání do vody v lomu svou odvahu,
odraz a orientaci při letu vzduchem, první závody, které nazvali se značnou
dávkou drzosti mistrovství ČR v high jumpu. Cenili si při tom své nezávislosti
(jinými slovy, že jim do pravidel nikdo nemluví). Ukázalo se, že dobře umístit
se může i ten, kdo se o hladinu doslova rozplácne, protože rozhodčí mu udělí
body za odvahu.
O rok později se tihle recesisté rozhodli založit občanské sdružení High
Jumping, obohatili program mistrovství o další discipliny jako skoky z houpačky,
exhibici ve skoku na kole z desetimetrové skály, vystoupení hudebních
skupin, ukázky žonglování, ohňovou produkci a další atrakce. Zatímco v
jiných obcích místní zastupitelstva podobné aktivity často zakazují, v Hříměždicích
se díky podpoře paní starostky rozvíjejí.
Tři Tomášové
Hybateli dění kolem skákání do hříměždického lomu jsou tři Tomášové.
Jechort čili Jechy je z Hříměždic, studuje v Praze Fakultu aplikovaných věd
a stará se o internetové stránky bighjumpingu a jak sám říká, z aktivního
skokana se pomalu přeučuje na bafuňáře. Kučera, zvaný Kúča, je Pražák,
vyučený barman, ale do průzračné vody v Hříměždicích si poprvé skočil
už jako sedmiletý hošík jezdící sem s rodiči na chalupu. To jeho před třemi
lety napadlo, že skákání pro radost je hezká věc, ale skákat o závod a
založit k tomu účelu spolek je ještě zajímavější. Janoška, řečený
Plánek, je z trojice Tomášů nejmladší, studuje pomaturitní ekonomickou nástavbu
lesnictví a až se bude psát historie českého highjumpingu, bude tam uveden
jako první mistr ČR. Ve druhém ročníku ho sice ze stupňů vítězů vytlačila
"profesionálka" Kristýna, ale chystá prý odvetu. Na otázku
"co máš a nemáš rád", Plánek odpovídá: "Mám rád
motorky, fotbal, skejt a skákání do vody. Nemám rád kouření a lidi co se
nedovedou pobavit bez drog a alkoholu."
Skoro všichni hoši od lomu mají ještě jeden společný zájem a sice skejty.
To jsou taková ta prkna s kolečky, na nichž se hoši kolem puberty dosyta
vydovádějí a provádějí krkolomné kousky, rozčilující někdy pokojné důchodce
na procházce. Ani to jim už nestačí a rozšiřují své zájmy o zimní ježdění
na prknech čili snowboarding.
Skoky z výšky šestnácti metrů jim nestačí
Na otázku, zda se v Hříměždicích chtějí dostat ještě výš než na
letošních 16 m, aby se vyrovnali americkým závodům Cliff Diving pořádaným
firmou Red Bull na skále vysoké 23 m, kde loni světovým rekordem kraloval
Kolumbijec Duque s dvojitým saltem se čtyřmi vruty, za něž mu všech sedm
rozhodčích dalo plných deset bodů, Kúča odpověděl:
"No jasně, příští rok chystáme přístavbu, takže se dostaneme na 20
metrů. Snad to přiláká i zahraniční účastníky, kteří sice slibovali
účast už letos, ale asi je odradilo počasí. Naše asociace High Jumping
uspořádala letos už třetí mistrovství republiky v této disciplíně. Úkolem
závodníků je předvést odvážný improvizovaný skok ze šestimetrové
houpačky, jednáctimetrové skály nebo věže postavené 16 m nad hladinou. Pět
rozhodčích hodnotí technickou obtížnost skoku, jeho provedení a celkový
dojem. Vloni se zřejmě nechali ovlivnit hlavně elegancí skoku, takže vyhrála
půvabná Kristýna. Každý z rozhodčích může udělit za skok nejvýše sto
bodů, podle svého uvážení. Dobrý bodový součet se tak pohybuje kolem 350
bodů. High jump poskytuje závodníkům naprostou volnost ve výběru skoku,
nemusí ho předem ohlašovat, takže tu jsou k vidění i naprosto
nepojmenovatelné kreace, o nichž sám závodník možná předem nevěděl, že
je předvede.
Všechny
plošiny, skokanskou věž i bar jsme si pod odborným dohledem tesařského
mistra postavili sami. Materiál pochází většinou z vyřazených skejťáckých
ramp. Každý rok něco přistavujeme, letos přibyl občerstvovací stánek a
šestimetrová věžička. Za celou historii skákání tu nepamatuji nějaký
úraz, a tak při závodech povinná sanitka a záchranářský tým tu zatím
byli vždycky jen jako diváci. Členů asociace je už asi šedesát, příznivci
se ale počítají na stovky. Příspěvky se žádné neplatí, vybíráme jen
sto korun startovného na závodech. Vítězové si zato díky sponzorům rozdělí
ceny za šedesát tisíc."
Skákával jsem kdysi z pražských mostů a lákalo mě připomenout si ty staré
časy alespoň jedním pokusem letos v Hříměždicích. Manželka mi to ale
zakázala. Při pohledu do zrcadla soudím, že může mít pravdu. Vyplavovat
adrenalin do krve může prý být i zdravé. Skákání do vody určitě patří
mezi ty lepší varianty tohoto ozdravování a kluci i holky z Hřímek to svou
kondicí a životním optimismem dokazují.