|
Malfermu
la Pordon al Kristo! |

|
|
Antonín Bína |
Ročník 34 - číslo 36 |
Vlajka s pěticípou hvězdou, symbolem pěti světadílů v
zelené barvě naděje a křížem v papežských barvách, povlávala na
Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži od 20. do 27. července, kdy se zde
konal 55. Mezinárodní kongres katolických esperantistů, na který se sjelo z
11ti zemí bezmála 200 stoupenců myšlenky porozumění mezi lidmi.
Historie
Průkopníkem ideálu, pro který dokázal vypracovat i technickou pomůcku -
geniálně jednoduchý, mezinárodně srozumitelný jazyk - je polský lékař a
lingvista Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917). Ten vydal ve Varšavě v roce 1887
první učebnici esperanta, jehož ovládnutí je prý až šestkrát snazší
než zvládnutí kteréhokoli ze světových jazyků. V roce 1905 se konal za účasti
vynálezce, který se vzdal všech autorských práv, ve francouzském Boulougne
sur Mer první světový esperantský kongres. V roce 1908 byl založen Světový
esperantský svaz (UEA), který nyní sídlí v holandském Rotterdamu a sdružuje
řadu různě zaměřených organizací. V českých zemích vznikl první
esperantský svaz v Brně roku 1901 a první českou učebnici esperanta vydal F.V.
Lorenc v Pardubicích v roce 1890!
Esperanto a křesťané
Zmatení jazyků postihlo podle Bible lidstvo tehdy, když si troufalo samo
zabezpečit svou existenci a budoucnost. Bez Boha.
"Pro většinu křesťansky orientovaných esperantistů není esperanto
jen filologický projekt, ale duchovní cesta ke sblížení a jednotě.",
zdůraznil při mši svaté slavené v esperantu, které je od roku 1990 uznaným
liturgickým jazykem, hlavní celebrant mons. Josef Hrdlička.
Pořadatel letošního mezinárodního kongresu Katolická sekce Českého
esperantského svazu (ČES) je součástí Mezinárodní jednoty katolických
esperantistů (IKUE) se sídlem v Římě. Ta byla oficiálně založena v roce
1910, ale svůj časopis Espero Katolika (Katolická naděje) vydává již od
roku 1903. IKUE spolupracuje úzce s Mezinárodní křesťanskou esperantskou
ligou (KELI) sdružující nekatolické křesťany a s Celosvětovou
pravoslavnou ligou esperantistů (TOLE). IKUE a KELI pořádají každé dva
roky ekumenické kongresy.
Tam, kde se lidé domluví, dějí se velké věci. To vědí i ti, kterým rozdíly
slouží k rozdmýchávání nenávisti a xenofobie. V sovětském Rusku bylo
esperanto na počátku dvacátých let oficiálně vítáno jako "latina
proletariátu" a ve třicátých letech byli ruští esperantisté zatýkáni
a mnozí popraveni. Podobný osud stihl i esperantisty v nacistickém Německu,
kde se hrubých invektiv dočkal pro svůj původ i zakladatel hnutí Dr.
Zamenhof. S podobnými předsudky o esperantu jako židozednářském nástroji
k zotročení lidstva se můžeme setkat dosud. I u nás. Sami katoličtí
esperantisté jsou však patřičně hrdí právě na nezávislost své
organizace danou způsobem jejího financování a poukazují naopak na mnohdy
velmi nenápadné současné formy útlaku, které vyplývají z anglikanizace a
jsou vedeny jednoznačně ekonomicko-politickými zájmy, které bezohledně poškozují
zvláště malé národy a etnika. V kruzích nakloněných esperantu převládá
názor, že přijetí kteréhokoli národního jazyka k širšímu dialogu bude
mít vždy diskriminační charakter.
Přibližně 96% obyvatel Země mluví 240 jazyky a zbylá 4% pak více než 5,5
tisíci jazyků a dialektů. Neutrální a snadná řeč ale tyto disproporce stírá.
Jazyky a cesty
"Ale my vůbec nejsme proti výuce cizích jazyků, naopak" kroutí
hlavou paní Jaroslava Hamajdová ze Zruče nad Sázavou, která prodává během
kongresu literaturu a pro příklad uvádí postup svého syna, který se jako
chlapec prvně naučil esperanto a zvládl poté sám během jednoho roku
obstojně angličtinu a během dalšího roku pak francouzštinu. K snadnějšímu
proniknutí do obou jazyků mu podle paní Hamajdové pomohlo právě esperanto,
které jistým způsobem může nahradit latinu a lidem s logickým myšlením
další výuku jazyků usnadní. "A umožní vám navštívit i velmi vzdálené
země díky výměnným pobytům v rámci kontaktů uvnitř IKUE." dodává.
To potvrzuje i další účastník kongresu pan Ludvík Chytil z Přerova-Lověšic,
který se s esperantem dostal mimo jiné za Polární kruh a navštívil na tři
měsíce i Brazílii. Na otázku "Co jiného mu ještě esperanto
dalo?" , odpovídá s úsměvem: " V padesátém čtvrtém roce na
letním táboře esperantistů v Doksích seděla při výuce jedna šikovná
slečna přede mnou. A ona byla velmi moudrá, napovídala mi. Zkontaktovali
jsme se, byla z Vysočiny, z vesnice která má moc pěkné jméno Zlatkov, ono
se tam kdysi dolovalo zlato, no a nakonec jsme se vzali. Takže jaksi i díky
esperantu jsem prožil moc hezký a plný život. Ale žena mi už zemřela, před
osmi lety na rakovinu."
Hudba, literatura, rozhlas...
Do roku 1989 působila tajná řeholnice sestra Marie Hedvika Duřpeková jako učitelka
hudby na Kelčsku. Zná rozvětvenou rodinu dobrého rodáka Antonína Slimáčka
a učila mladého Vojtěcha Jasného, kterého inspirovaly osudy této rodiny k
natočení slavného českého filmu.
"... klavíru moc nedal, ale už jako chlapec nosil tašku plnou časopisů
o filmu a fotografii. Jestlipak by si na mně ještě vzpomněl. No, vytrhuje se
ze vzpomínek, já v esperantu hlavně zpívám, ale jinak jsem esperantistka na
baterky, když mluví, tak jim nerozumím a jsem pak taková velkovýrobna zmatků",
dodává s úsměvem žena, které se v sedmdesáti letech splnil její celoživotní
sen - bez potíží složila zkoušky a získala řidičský průkaz B.
Kromě ekumenického zpěvníku Adoru, misálu a Bible existuje v esperantu více
než 40 tisíc přeložených titulů, vycházejí v něm časopisy a noviny,
vysílají rozhlasové stanice. Možnost, že by překlad do umělého jazyka
mohl být chudší než originál tříbený kulturně-historickou pamětí a
staletým vývojem jazyka esperantisté nepřipouštějí. A stejně tak i otázku
po počtu vyznavačů umělého jazyka považují za zavádějící, neboť velké
množství příznivců esperanta zvláště z velmi chudých zemí třetího světa
nemá ani na zaplacení ročních členských příspěvků, a přesto se aktivně
podílejí na činnosti IKUE. Ani všichni registrovaní členové IKUE si
nemohou dovolit přijet na kongres. Někomu se to poštěstí jen díky pozvání
pořadatelů, jak tomu bylo v případě Danila Vorontsova, který do Kroměříže
přijel z největší dálky, dva tisíce kilometrů vzdáleného ruského
Ijevsku, ležícího za Uralem, z oblasti která dala světu dva nesouměřitelné
velikány - Čajkovského a Kalašnikova.
Anděl strážný ve službách esperanta
Když v 50. letech objevil šestnáctiletý Miloslav Šváček náhodou na půdě
několik čísel, tehdy již komunistickými mocipány zakázaného časopisu
Anděl strážný s kurzy esperanta, netušil, že ho jednou čeká předsednická
židle v české sekci a post prvního místopředsedy IKUE. Cílevědomý anděl
přivedl nejprve učitele esperanta pak i celoživotní partnerku stejných zájmů
a množství nezištných přátel, kteří měli velmi brzy práci onoho nebeského
tvora jistit. To když se v Československu šedesátých let podařilo znovu
formovat křesťanské esperantské hnutí a v roce 1968 obnovit činnost IKUE,
po únoru 1948 zakázané a pořádat různé akce, které se brzy staly trnem v
oku normalizačních pohůnků. V roce 1978 byl Miloslav Šváček na základě
vykonstruovaných obvinění jako první laik odsouzen k podmíněnému trestu
odnětí svobody podle paragrafu 248 maření dozoru nad církvemi a náboženskými
společnostmi. Tomu ovšem předcházelo vyhrožování i nabídky StB ke
spolupráci. Připravovaný několikaletý trest odnětí svobody, který měl
sloužit jako odstrašující příklad ostatním aktivistům, nebyl díky
mohutné vlně protestů, které zorganizovali zástupci Mezinárodního svazu
esperantských právníků a které podpořili církevní představitelé i
Radio Vaticana, vynesen.
Bylo krátce po podpisu Helsinských dohod, které se zavázali svým podpisem
dodržovat i tehdejší českoslovenští vládní a straničtí představitelé.
Soud monitorovala Amnesty International a vynesení rozsudku sledovali osobně i
zástupci VONSu, Dana Němcová a Václav Benda, kteří se krátce nato sami
ocitnou ve vězení.
Sjednocení a rozdělení
EU vydává na překlady do národních jazyků obrovské finanční prostředky
blížící se jedné třetině jejího ročního rozpočtu. O vhodnosti
esperanta jako neutrálního diplomatického jazyka, který by pomohl snížit
tyto výdaje, jsou esperantisté přesvědčeni, ujišťuje Miloslav Šváček.
Zatím však návrhy použít esperanto alespoň pro zkušební jednání v EU
neprošly hlasováním v komisích. Podpora tomuto hnutí však existuje i na místech
nejvyšších. Záštitu nad IKUE převzal před dvěma lety pražský
arcibiskup Miloslav kardinál Vlk, který esperanto skvěle ovládá a má i učitelské
zkoušky.
Bude-li esperanto jazykem diplomatů budoucnosti, či zůstane prostředkem pro
dorozumění "několika" nadšenců, pro které v sobě skrývá i
potenciál k odstranění důsledků velkého skandálu rozdělení křesťanů
skrze osobní kontakty, je otázka pro Ducha svatého.
A heslo v titulku? Zkuste uhodnout víte-li, že předpona mal- značí opak
a jazyk využívá nejznámější slovní kmeny z románských jazyků.
Pravopis je fonetický.
Rozluštění titulku: Otevřete brány Kristu!
|