Esperanto

Malfermu la Pordon al Kristo!
Antonín Bína	Ročník 34 - číslo 36

Vlajka s pěticípou hvězdou, symbolem pěti světadílů v zelené barvě naděje a křížem v papežských barvách, povlávala na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži od 20. do 27. července, kdy se zde konal 55. Mezinárodní kongres katolických esperantistů, na který se sjelo z 11ti zemí bezmála 200 stoupenců myšlenky porozumění mezi lidmi.

Historie
Průkopníkem ideálu, pro který dokázal vypracovat i technickou pomůcku - geniálně jednoduchý, mezinárodně srozumitelný jazyk - je polský lékař a lingvista Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917). Ten vydal ve Varšavě v roce 1887 první učebnici esperanta, jehož ovládnutí je prý až šestkrát snazší než zvládnutí kteréhokoli ze světových jazyků. V roce 1905 se konal za účasti vynálezce, který se vzdal všech autorských práv, ve francouzském Boulougne sur Mer první světový esperantský kongres. V roce 1908 byl založen Světový esperantský svaz (UEA), který nyní sídlí v holandském Rotterdamu a sdružuje řadu různě zaměřených organizací. V českých zemích vznikl první esperantský svaz v Brně roku 1901 a první českou učebnici esperanta vydal F.V. Lorenc v Pardubicích v roce 1890!

Esperanto a křesťané
Zmatení jazyků postihlo podle Bible lidstvo tehdy, když si troufalo samo zabezpečit svou existenci a budoucnost. Bez Boha.
"Pro většinu křesťansky orientovaných esperantistů není esperanto jen filologický projekt, ale duchovní cesta ke sblížení a jednotě.", zdůraznil při mši svaté slavené v esperantu, které je od roku 1990 uznaným liturgickým jazykem, hlavní celebrant mons. Josef Hrdlička.
Pořadatel letošního mezinárodního kongresu Katolická sekce Českého esperantského svazu (ČES) je součástí Mezinárodní jednoty katolických esperantistů (IKUE) se sídlem v Římě. Ta byla oficiálně založena v roce 1910, ale svůj časopis Espero Katolika (Katolická naděje) vydává již od roku 1903. IKUE spolupracuje úzce s Mezinárodní křesťanskou esperantskou ligou (KELI) sdružující nekatolické křesťany a s Celosvětovou pravoslavnou ligou esperantistů (TOLE). IKUE a KELI pořádají každé dva roky ekumenické kongresy.
Tam, kde se lidé domluví, dějí se velké věci. To vědí i ti, kterým rozdíly slouží k rozdmýchávání nenávisti a xenofobie. V sovětském Rusku bylo esperanto na počátku dvacátých let oficiálně vítáno jako "latina proletariátu" a ve třicátých letech byli ruští esperantisté zatýkáni a mnozí popraveni. Podobný osud stihl i esperantisty v nacistickém Německu, kde se hrubých invektiv dočkal pro svůj původ i zakladatel hnutí Dr. Zamenhof. S podobnými předsudky o esperantu jako židozednářském nástroji k zotročení lidstva se můžeme setkat dosud. I u nás. Sami katoličtí esperantisté jsou však patřičně hrdí právě na nezávislost své organizace danou způsobem jejího financování a poukazují naopak na mnohdy velmi nenápadné současné formy útlaku, které vyplývají z anglikanizace a jsou vedeny jednoznačně ekonomicko-politickými zájmy, které bezohledně poškozují zvláště malé národy a etnika. V kruzích nakloněných esperantu převládá názor, že přijetí kteréhokoli národního jazyka k širšímu dialogu bude mít vždy diskriminační charakter.
Přibližně 96% obyvatel Země mluví 240 jazyky a zbylá 4% pak více než 5,5 tisíci jazyků a dialektů. Neutrální a snadná řeč ale tyto disproporce stírá.

Jazyky a cesty
"Ale my vůbec nejsme proti výuce cizích jazyků, naopak" kroutí hlavou paní Jaroslava Hamajdová ze Zruče nad Sázavou, která prodává během kongresu literaturu a pro příklad uvádí postup svého syna, který se jako chlapec prvně naučil esperanto a zvládl poté sám během jednoho roku obstojně angličtinu a během dalšího roku pak francouzštinu. K snadnějšímu proniknutí do obou jazyků mu podle paní Hamajdové pomohlo právě esperanto, které jistým způsobem může nahradit latinu a lidem s logickým myšlením další výuku jazyků usnadní. "A umožní vám navštívit i velmi vzdálené země díky výměnným pobytům v rámci kontaktů uvnitř IKUE." dodává. To potvrzuje i další účastník kongresu pan Ludvík Chytil z Přerova-Lověšic, který se s esperantem dostal mimo jiné za Polární kruh a navštívil na tři měsíce i Brazílii. Na otázku "Co jiného mu ještě esperanto dalo?" , odpovídá s úsměvem: " V padesátém čtvrtém roce na letním táboře esperantistů v Doksích seděla při výuce jedna šikovná slečna přede mnou. A ona byla velmi moudrá, napovídala mi. Zkontaktovali jsme se, byla z Vysočiny, z vesnice která má moc pěkné jméno Zlatkov, ono se tam kdysi dolovalo zlato, no a nakonec jsme se vzali. Takže jaksi i díky esperantu jsem prožil moc hezký a plný život. Ale žena mi už zemřela, před osmi lety na rakovinu."

Hudba, literatura, rozhlas...
Do roku 1989 působila tajná řeholnice sestra Marie Hedvika Duřpeková jako učitelka hudby na Kelčsku. Zná rozvětvenou rodinu dobrého rodáka Antonína Slimáčka a učila mladého Vojtěcha Jasného, kterého inspirovaly osudy této rodiny k natočení slavného českého filmu.
"... klavíru moc nedal, ale už jako chlapec nosil tašku plnou časopisů o filmu a fotografii. Jestlipak by si na mně ještě vzpomněl. No, vytrhuje se ze vzpomínek, já v esperantu hlavně zpívám, ale jinak jsem esperantistka na baterky, když mluví, tak jim nerozumím a jsem pak taková velkovýrobna zmatků", dodává s úsměvem žena, které se v sedmdesáti letech splnil její celoživotní sen - bez potíží složila zkoušky a získala řidičský průkaz B.
Kromě ekumenického zpěvníku Adoru, misálu a Bible existuje v esperantu více než 40 tisíc přeložených titulů, vycházejí v něm časopisy a noviny, vysílají rozhlasové stanice. Možnost, že by překlad do umělého jazyka mohl být chudší než originál tříbený kulturně-historickou pamětí a staletým vývojem jazyka esperantisté nepřipouštějí. A stejně tak i otázku po počtu vyznavačů umělého jazyka považují za zavádějící, neboť velké množství příznivců esperanta zvláště z velmi chudých zemí třetího světa nemá ani na zaplacení ročních členských příspěvků, a přesto se aktivně podílejí na činnosti IKUE. Ani všichni registrovaní členové IKUE si nemohou dovolit přijet na kongres. Někomu se to poštěstí jen díky pozvání pořadatelů, jak tomu bylo v případě Danila Vorontsova, který do Kroměříže přijel z největší dálky, dva tisíce kilometrů vzdáleného ruského Ijevsku, ležícího za Uralem, z oblasti která dala světu dva nesouměřitelné velikány - Čajkovského a Kalašnikova.

Anděl strážný ve službách esperanta
Když v 50. letech objevil šestnáctiletý Miloslav Šváček náhodou na půdě několik čísel, tehdy již komunistickými mocipány zakázaného časopisu Anděl strážný s kurzy esperanta, netušil, že ho jednou čeká předsednická židle v české sekci a post prvního místopředsedy IKUE. Cílevědomý anděl přivedl nejprve učitele esperanta pak i celoživotní partnerku stejných zájmů a množství nezištných přátel, kteří měli velmi brzy práci onoho nebeského tvora jistit. To když se v Československu šedesátých let podařilo znovu formovat křesťanské esperantské hnutí a v roce 1968 obnovit činnost IKUE, po únoru 1948 zakázané a pořádat různé akce, které se brzy staly trnem v oku normalizačních pohůnků. V roce 1978 byl Miloslav Šváček na základě vykonstruovaných obvinění jako první laik odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody podle paragrafu 248 maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi. Tomu ovšem předcházelo vyhrožování i nabídky StB ke spolupráci. Připravovaný několikaletý trest odnětí svobody, který měl sloužit jako odstrašující příklad ostatním aktivistům, nebyl díky mohutné vlně protestů, které zorganizovali zástupci Mezinárodního svazu esperantských právníků a které podpořili církevní představitelé i Radio Vaticana, vynesen.
Bylo krátce po podpisu Helsinských dohod, které se zavázali svým podpisem dodržovat i tehdejší českoslovenští vládní a straničtí představitelé. Soud monitorovala Amnesty International a vynesení rozsudku sledovali osobně i zástupci VONSu, Dana Němcová a Václav Benda, kteří se krátce nato sami ocitnou ve vězení.

Sjednocení a rozdělení
EU vydává na překlady do národních jazyků obrovské finanční prostředky blížící se jedné třetině jejího ročního rozpočtu. O vhodnosti esperanta jako neutrálního diplomatického jazyka, který by pomohl snížit tyto výdaje, jsou esperantisté přesvědčeni, ujišťuje Miloslav Šváček. Zatím však návrhy použít esperanto alespoň pro zkušební jednání v EU neprošly hlasováním v komisích. Podpora tomuto hnutí však existuje i na místech nejvyšších. Záštitu nad IKUE převzal před dvěma lety pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk, který esperanto skvěle ovládá a má i učitelské zkoušky.
Bude-li esperanto jazykem diplomatů budoucnosti, či zůstane prostředkem pro dorozumění "několika" nadšenců, pro které v sobě skrývá i potenciál k odstranění důsledků velkého skandálu rozdělení křesťanů skrze osobní kontakty, je otázka pro Ducha svatého.

A heslo v titulku? Zkuste uhodnout víte-li, že předpona mal- značí opak a jazyk využívá nejznámější slovní kmeny z románských jazyků. Pravopis je fonetický.