| Řehoř I. - Veliký |
|
|
Ročník 34 - číslo 35 |
papež,
jeden ze čtyř latinských církevních otců a církevní učitel;
patron dolů, zpěváků, hudebníků, studentů sborového a chorálního zpěvu, zedníků a knoflíkářů
Řehoř Veliký sám sebe nazýval "služebníkem služebníků Božích". Ovlivnil v kladném slova smyslu středověké pojetí papežské služby. Narodil se kolem roku 540 v zámožné a vážené římské rodině. Po smrti otce přeměnil otcovský palác v benediktýnský klášter a zasvětil ho sv. Ondřejovi, tam se také posléze v roce 575 uchýlil. V roce 579 přijal jáhenské svěcení a působil jako vyslanec papeže Pelagia II. u císaře v Konstantinopoli. Po svém návratu do Říma se stal blízkým spolupracovníkem Pelagia a po jeho smrti byl zvolen papežem. Za jeho pontifikátu se ke katolické církvi přiklonily Anglie, Španělsko a Langobardie. Byl velice obratným státníkem a snažil zachovat nezávislost církve na světské moci. Zřejmě největší náklonnost si Řehoř získal tím, že jmění římské církve používal ke zmírnění nouze a bídy mezi obyvatelstvem Itálie. Dodnes v Římě stojí kaple sv. Barbory s kamenným stolem, u kterého Řehoř každý den osobně sytil dvanáct chudých nebo poutníků. K církevním učitelům je Řehoř I. řazen pro své teologické spisy, které ovlivnily celý středověk. Zemřel v roce 604.