Tajemná řeč rostlin

Tajemná řeč rostlin
Rudolf Baudis	Ročník 34 - číslo 35

Trifidi jsou inteligentní mimozemské rostliny z jedné docela dobré scifi, zpívající květinu z filmu Pyšná princezna a masožravou hudbymilovnou Adélu asi také znáte. Připomínám tyhle populární kytky proto, že nejde o pouhou fantazii, ale nejspíš se blíží doba, kdy se s rostlinami budeme skutečně nějakým způsobem domlouvat.

Je to zejména zásluhou vytrvalosti amerického biologa Iana Baldwina, ředitele Ekologického oddělení Institutu Maxe Plancka v německé Jeně, který se výzkumem komunikace rostlin zabývá už čtvrt století. Pokouší se prokázat, že rostliny mají své pocity a dokáží je vyjádřit. Ostatní rostliny i četná zvířata těmto signálům rozumějí, lidé je teprve objevují. Ve skutečné přírodě sice neexistují květiny, které bychom si mohli poslechnout, ale několika výrazům z jejich chemické řeči už díky přístrojům rozumíme. Dokáží pozvat hmyz k hostině, když potřebují opylit, vyslat varování před nebezpečím i přivolat pomoc, když jsou v ohrožení.
Například rostliny napadené housenkami vyloučí takové pachové molekuly, jimiž přilákají parazitické vosy, které do housenek nakladou vajíčka. Z nich se zakrátko vylíhnou larvy vyžírající housenky zevnitř, čímž je zahubí. Zatím nevíme, jak je možné, že toto volání o pomoc přiláká právě jen ten hmyz, který rostlinám může pomoct a navíc i ve správnou dobu podle toho, zda je určeno ochráncům aktivním ve dne nebo v noci. Zdá se, že většina člověkem zkultivovaných rostlin schopnost vydávat tyto signály SOS ztratila. Kdybychom je to dokázali znovu naučit nebo řeč rostlin napodobit, měli bychom po starostech s hubením hmyzu ujídajícího nám z úrody. I živoucí fosilie mezi stromy, jedna z nejstarších rostlin na naší planetě - jinan dvoulaločný - dokáže chemickou řečí komunikovat s hmyzem i s jinými jinany. Možná, že tomu nasvědčuje i moje vlastní zkušenost. Léta jsem se pokoušel jeden jinan vypěstovat na zahrádce, ale vždy mi uhynul. Teprve když jsem zasadil dva vedle sebe, daří se jim dobře.
Říká se, že když se k rostlině přiblíží člověk, který jí nějak ublížil, třeba tím, že jí oškubal listy, rostlina ho rozpozná, zapojí obranné mechanismy, např. přeruší zásobování listů vodou a začne vysílat varování jiným rostlinám v blízkosti. Když tento názor Baldwin před dvaceti lety poprvé zveřejnil v odborném tisku, málem mu zastavili dotace na výzkum, tak připadal ostatním vědcům absurdní. Teprve když další výzkumné týmy dospěly k podobným závěrům, vzal odborný svět komunikaci rostlin na vědomí.

I když ani v minulých stoletích nebyly výjimečné názory považující rostliny za živé organismy, v minulém století odstartoval novou vlnu zájmu o výzkum jejich pocitů pracovník americké tajné služby Cleve Backster, uznávaná autorita v oboru tzv. detektorů lži. 2. února 1966 ho napadlo připojit přístroj k jedné z květin ve své laboratoři a naměřil přitom rozličné údaje když ji zaléval, když k ní přiblížil hořící zápalku a dokonce když byl v blízkosti hozen do vařící vody živý krab. Je také možné, že rostlinám prospívá určitá hudba, jiná že jim zase škodí, dokonce prý dokáží žárlit na zahradníka. Backsterovy pokusy o deset let později potvrdili ruští badatelé i když použili jiné přístroje - encefalografy. Posledním v trojlístku významných badatelů v oboru komunikace rostlin je britský biolog David Rhoades. I on dospěl k závěru, že rostliny nejsou tak bezbranné, jak by se zdálo. Zjistil např., že bříza se už několik hodin po napadení housenkami umí bránit zdvojnásobením obsahu taninu v listech. Díky tomu listy přestanou housenkám chutnat, takže břízu opustí. Ke stejným změnám dochází ale i u sousedních stromů, z čehož vyplývá, že bříza dokáže své druhy nějakým způsobem varovat. Zatím to ani Rhoades nedovede vysvětlit, protože kořenové spojení mezi stromy nenašel. Většina vědců si ovšem stále udržuje skeptický odstup od myšlenky, že by se na základě přirozených obranných reakcí rostlin, např. když jim koza začne ožírat listy nebo při lesním požáru, mělo soudit, že si s nimi někdy popovídáme třeba o počasí.