|
Přátelé opeřenců |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 35 |
Ptáci
jsou pro nás symbolem volnosti a svobody. Ne nadarmo se vězněný Daidalos se
svým synem Ikarem dostali na svobodu pomocí křídel slepených voskem z ptačího
peří. Česká společnost ornitologická byla založena už v roce 1926 jako
sdružení odborníků, jimž měla umožnit vzájemnou výměnu poznatků. Dnes
má 1960 členů, většinou nadšených amatérů, kteří mají rádi přírodu
a chtějí ji chránit.
U více než čtvrtiny z pěti set ptačích druhů rozšířených v Evropě
byl v posledních letech zaznamenán výrazný úbytek. Týká se to vzácných
druhů, stejně jako těch nejobyčejnějších. Jistě jste si všimli, že výrazně
ubylo např. obou druhů našich vrabců (vrabec domácí a vrabec polní). V
Anglii se jejich početní stavy snížily už natolik, že Královská
ornitologická společnost, která má přes milion členů, dokonce vypsala
milionovou prémii (v librách) pro toho, kdo odhalí příčinu tohoto varujícího
vývoje. Pokud všichni nevezmeme za svou důslednou ochranu ptactva, může se
stát, že zanedlouho nás ráno nebude mít kdo vzbudit svým zpěvem a naši
úrodu i nás samé udolají armády hmyzu. Přestože se lidé studiem ptactva
zabývají dlouhou dobu (Darwinovi posloužilo studium pěnkav k definování
jeho přírodovědeckých teorií) stále zůstává mnoho nepoznaného. A toho
si jsou vědomi členové české ornitologické společnosti (ČSO) a poskytují
i široké veřejnosti příležitosti k poznání toho známého i odhalování
dosud nepoznaného v životě opeřenců.
Když byla u nás téměř před sto lety ornitologická společnost založena,
dala si do stanov za úkol především "všestranný výzkum ptačích poměrů
v ČSR". Tehdy byl takový záměr oprávněný, protože v případě domácích
ptáků chyběl soustavný výzkum. Mezi nejaktivnější zakládající členy
ovšem patřili skuteční znalci exotického ptactva, pánové Josef Musílek a
Jiří Baum. Venkovský učitel a ruský legionář Musílek si ze sibiřské
anabáze přivezl několik set kožek místního ptactva, které věnoval Národnímu
muzeu, stejně jako rozsáhlou sbírku vajec, kterou nashromáždil později za
svého učitelování na Pardubicku. Naproti tomu dr. Baum za poznáváním
ptactva procestoval americký kontinent, Asii i Afriku.
Poznej
a chraň
Zájemci o život ptáků se organizují v pobočkách ČSO, klubech a
ornitologických spolcích. ČSO se aktivně zúčastnila letošní výstavy v
NM, jejímž tématem byl nelegální obchod a pašování živočichů, tedy i
ptáků. Vzácný papoušek se totiž v Evropě dá prodat za čtvrt milionu, což
je desetinásobek ceny, kterou požaduje pytlák v zemi původu. Sotva jeden pták
ze tří ovšem takový skrytý transport přes moře přežije. Na Zemi žije více
než 9000 ptačích druhů, z toho deset procent je oprávněně považováno za
ohrožené vyhubením.
Celosvětovým sdružením organizací zabývajících se výzkumem a ochranou
volně žijících ptáků a jejich životního prostředí je mezinárodní
organizace Bird Life International. Českou republiku v této organizaci
zastupuje od roku 1993 Česká společnost ornitologická. Společným cílem je
zabránit vyhubení jakéhokoli ptačího druhu a přesvědčovat i místní
obyvatelstvo, že je v jeho zájmu chránit ptáky a jejich životní prostředí.
Dosud je totiž v mnohým zemích obvyklý hromadný lov ptáků, kteří končí
na talíři jako zpestření jídelníčku.
Volná křídla
Volná křídla se jmenuje jedna z aktivit ČSO. Funguje v roli jakési ptačí
policie, která se zastává všech opeřenců, jimž se stalo nějaké příkoří.
Může to být třeba tzv. odstřel škodné, za kterou někteří myslivci považují
všechny dravé ptáky a sovy. Nejméně oblíbení jsou u těchto takémyslivců
výři, protože dokáží ulovit bažanta i zajíce. Zakázáno je chytat ptáky
pomocí košů, želez, sítí, lepu a živých nebo otrávených návnad. A zákon
samozřejmě chrání i hnízda, vejce a mláďata, a zakazuje bezdůvodné zabíjení
všech ptačích druhů. Kdykoli se setkáte s takovým případem, ať už je
to pták postřelený nebo chycený do nějaké pasti, vybrané nebo zničené
hnízdo a podobně, oznamte to ČSO.
Odstavec na podtisk:
Každoročně se stovky lidí ujmou zraněných, nemocných nebo vysílených ptáků.
Co dělat, když takového bezmocného opeřence najdeme? Poskytnout mu první
pomoc a obrátit se na odborníky, protože i sebelépe zamýšlenou péčí
bychom mu mohli spíš uškodit.
Díky ochráncům přírody u nás existuje poměrně hustá síť několika desítek
tzv. stanic pro handicapované živočichy. První pomoc v případě zlomeniny
spočívá ve fixaci křídla nebo nožky leukoplastí, případně dlahou z dřívka.
Otevřené rány desinfikujeme a opatříme lehkým obvazem. Důležité je uložit
ptáka v klidu a šeru, třeba do krabice s otvory. Při nálezu zdánlivě opuštěných
mláďat je třeba být zvlášť opatrný, protože v okolí mohou být zoufalí
rodiče. Někdy postačí vysadit mládě na strom, kde si ho rodiče najdou.
Když usoudíte, že jde opravdu o sirotka, jako první pomoc musí ptáče
dostat vodu a protože normálně přijímá potravu několikrát denně, tak i
něco k snědku. Když nevíme, co je jeho přirozenou potravou, jako univerzální
krmivo poslouží vajíčko uvařené natvrdo. Měli bychom vědět, že vyhubení
jakéhokoli ptačího druhu je nenahraditelnou ztrátou pro celé lidstvo.
Pták
roku
Každoročně věnuje ČSO mimořádnou pozornost některému ptačímu druhu.
Loni to byla kavka.Výběr ptačího druhu, který se stane Ptákem roku, bývá
jedním z nejvzrušenějších zasedání výboru ČSO. Každý má svého
favorita a rozhodnout se pro jednoho není jednoduché - pro letošní rok to
vyhrála poštolka obecná. Loňská volba nebyla moc šťastná, protože na
kavku obecnou přišlo jen 28 vyplněných dotazníků o výskytu a hnízdištích
a to je na seriozní zhodnocení přece jen málo. Poměrně malý počet
pozorování nasvědčuje tomu, že i těchto, kdysi všeobecně rozšířených
ptáků u nás ubývá.
K pravidelným každoročním akcím patří Vítání ptačího zpěvu, což
jsou společné vycházky za svítání, jejichž cílem je poslech a zaznamenávání
ptačího zpěvu. Ptačí festivaly jsou společná pozorování tahu ptáků s
ukázkami kroužkování a odchytu. Pořádají se dokonce evropské a světové
festivaly ptactva, kdy se v jeden den jen u nás na čtyřiceti místech scházejí
profesionální i amatérští ornitologové k pozorování určitých ptačích
druhů, aby pak svá pozorování navzájem porovnali. Taková pozorování na více
místech ve stejnou dobu mají tu přednost, že se jednotliví ptáci nezahrnou
do výzkumu dvakrát.
BirdLife je následníkem nejstarší mezinárodní ochranářské organizace
založené už v roce 1922. Naše ČSO je tedy jen o čtyři roky mladší. Náplní
činnosti tohoto spolku lidí majících kladný vztah k ptákům je uskutečňovat
projekty ochrany a výzkumu ptáků, sledování změn v jejich hnízdění a početnosti,
kroužkování, pomoc ptákům zimním přikrmováním, výrobou hnízdních
budek a vším, cokoli si ve prospěch ptáků vymyslíte. Mezi důležité
aktivity patří i hlídání hnízd před vylupováním. Na Slovensku registrují
asi 90 hnízdících párů orla skalního, která byla během minulých pěti
let nejméně 150krát vykradena. U nás tito vzácní dravci nehnízdí, to ale
neznamená, že bychom s nimi neměli nic společného. Významný podíl na této
zločinné činnosti měli bohužel čeští sokolníci. Máme tedy u sousedů
nevalnou pověst. I díky našim ministerským úředníkům, jejichž dohled
nad povinými zkouškami dědičnosti, jimiž se dá snadno ověřit zda rozmnožování
vzácných ptáků je důsledkem plodnosti chovného páru nebo vyloupení cizího
hnízda, je přinejmenším nedokonalý. Ostatně členem ČSO se může stát
každý z nás. Výhodné je zejména rodinné členství. Za minimální roční
příspěvek se budete moci nejen účastnit všech akcí, ale budete dostávat
i čtyřikrát ročně časopis Ptačí svět, dvakrát ornitologický zpravodaj
a navíc brožurku Pták roku. Svůj volný čas můžete strávit v některé
ze tří terénních stanic. Ale hlavně získáte příležitost dozvědět se
mnoho zajímavého o životě našich okřídlených spoluobyvatelů této
planety, jediné živé v okruhu mnoha světelných let. Sám jsem se jako
dobrovolník připojil před několika lety ke snahám ČSO. Ochránit hnízdiště
břehulí říčních se mi sice před náporem koupáníchtivé omladiny nepodařilo,
ale kdyby nás bylo víc, kdo ví?