Ten, kdo si Alfonse Muchu spojuje pouze s dekorativními secesními plakáty, jejichž reprodukce zdobily v sedmdesátých letech nejednu českou domácnost a dodnes stojí v popředí obliby zahraničních návštěvníků Prahy, musí na výstavě v pražském Obecním domě žasnout. Styl tvůrce poznává, ale myšlenková náplň děl přibližuje dosud neviděné polohy tohoto umělce světového jména. Doslova to platí o souboru Muchových prací pro bibliofilské vydání knihy Le Pater/Otčenáš.
Malíř nejen ilustroval modlitbu, ale navrhl i písmo a grafickou úpravu knihy, která odráží jeho tehdejší složité filozoficko-náboženské uvažování. Mísí se v něm katolická výchova v dětství, ovlivnění soudobými myšlenkovými proudy (například teozofií, mystickým učením spojujícím názory okultismu, panteismu a křesťanství ) a zejména otisk hnutí svobodných zednářů. Obecným smyslem hnutí bylo přispět k rozvoji člověka a jeho přiblížení se k božskému ideálu. Mucha v souladu s těmito myšlenkami ztvárňuje v Otčenáši Boha jako světlo, k němuž se člověk upíná, přibližuje a snaží se ho dosáhnout. Není bez zajímavosti, že Mucha zednářství původně odmítal, ale v roce 1898 složil přísahu, které zůstal věrný až do smrti. V Československu stál v čele tohoto hnutí. Podle slov znalkyně Muchova díla a jedné ze spoluautorek této části výstavy Anny Dvořákové je Otčenáš důkazem toho, jak hlubokým umělcem a myslitelem Mucha byl. Každá z ilustrací obsahuje spoustu symbolů, náznaků a myšlenek, jejichž dešifrování vyžaduje široké vzdělání. Její zájem o Otčenáš, který trvá od roku 1974, jí dokonce pomohl pochopit i skryté symboly na "méně vážných", dekorativních Muchových pracích.
Myšlenkové a tematické zaměření děl druhé části výstavy již tolik nepřekvapí. Jsou to monumentální plátna, která zdobila na Světové výstavě v roce 1900 v Paříži rakousko-uherský pavilon Bosny a Hercegoviny, a jak je všeobecně známo, propagace slovanství a Slovanů vůbec nebyla Muchovi cizí.
Tato díla však za zhlédnutí určitě stojí. S jejich zpřístupněním je totiž spojen další unikát této výstavy - dosud byla uložena v Uměleckoprůmyslovém museu a veřejnost je může spatřit právě zrestaurované poprvé po 102 letech!
Impozantní plátna měla posílit základní habsburskou koncepci bosensko-hercegovinského pavilonu: mírový a všestranný rozvoj oblasti, která spadala pod rakouskou správu, a bezproblémové soužití muslimů a Slovanů. Mucha dostal za úkol zaplnit horní část centrálního výstavního prostoru. Odpovědně se na něj připravoval - podnikl několik cest na Balkán, studoval krajinu, architekturu, poznával tamější lidi. Nakonec vytvořil několik nad sebou položených pásových výjevů. V centrálním nabízí alegorie Bosny své plody světové výstavě, další zobrazují příchod Slovanů a ilustrují soužití křesťanství, pravoslaví a islámu. Je pravdou, že Muchovy obrazy přispěly k naplnění habsburské propagandy na světové výstavě, ale rozhodně nesmíme pominout důvody, proč se Mucha rozhodl tuto zakázku přijmout. Jednak pro něj účast na světové výstavě představovala prestižní úkol s možností vytvořit dílo s hlubokým myšlenkovým obsahem, jednak stál před příležitostí představit boj ujařmených národů za svobodu. Z toho, že se mu to nakonec úplně nezdařilo, musíme také zpětně obvinit i tehdejší vídeňskou cenzuru.
Výstava Alfons Mucha - Paříž 1900 trvá do konce září.

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410