| Móda |
|
|
PhDr. Jana Skarlantová |
Ročník 34 - číslo 34 |
I když se nám zdá, že byl život ve městech, ba i velkoměstech před sto lety idylický, přesto jejich obyvatelé toužili - stejně jako my - vyměnit v létě dlážděné ulice za lesní cesty a městský salon za pobyt na zdravém vzduchu. Touha po změně - na pár týdnů dovolené - byla stejná jako dnes. Naši předkové však nelétali na Kanárské ani jiné ostrovy. Z města si vyjeli prostě na venkov. Většinou kočárem nebo bryčkou. Však nejeli daleko! I tak to byla událost pro obyvatele venkova i pro "lufťáky".
Do přírody ve šněrovačce
Dámy a pánové se oblékali i na letním bytě jako na promenádu! Vzhledem k
tomu, že byl pánský oblek ve srovnání s přezdobenou ženskou módou praktičtější,
měli muži jistý "náskok". Nepředstavujte si však nějaký
sportovní oděv našeho typu. Vrcholem "uvolněného" stylu byl lehký
plátěný oblek světlé, často bílé barvy. Nemusel však mít vestu a ve
srovnání s vlněným oblekem tmavých barev představoval osvěžení a
"odlehčení" jinak střízlivého pánského šatníku. Slaměný
klobouk "panama" byl nutným a velmi módním doplňkem. Dámy na tom
byly podstatně hůře. Jejich oblečení muselo reprezentovat společenské
postavení rodiny i na venkově. Zvláště tam, kde trávilo léto více rodin
z města. Letoviska nedaleko Prahy se proměnila v módní salony pod širým
nebem! Proto dámy začínaly s přípravami na léto dlouho před sezónou a
kde jinde nežli u švadleny.
"Laura Helebrantová se připravovala právě k odjezdu do svého přepychového letního sídla v Řevnicích, což znamenalo, že věci, jež chtěla dovézt ven, skládala do tří ohromných proutěných košů, a přitom shledala, že její flanelový koupací kostým, který ještě jakžtakž vyhovoval loni, je tuze vyšlý z módy, že nohavice, sahající do půl lýtek, by potřebovaly zkrátit ke kolenům, a že rovněž by bylo záhodno ubrat vrchní skládanou sukýnku; i rozhodla se, že touto jednoduchou opravou pověří jistou lacinou švadlenu, jejíž adresu nedávno dostala od jedné ze svých bývalých spolužaček, a vyzkouší takto její svědomitost, dovednost a rychlost." (Vladimír Neff-Veselá vdova)
Na podtisk:
Na prázdninovou výbavu secesní dámy rozhodně nestačil elegantní kufr, s
kterým cestujeme my. Na všechny ty spodničky, šněrovačky, dopolední,
odpolední i večerní toalety musel být proutěný koš nebo "lodní"
kufr. O tato rozměrná zavazadla se však staralo služebnictvo. Dámy maximálně
pečovaly o speciální kulatý kufr na klobouky. Klobouk byl významnou součástí
oblečení. Bez klobouku nebylo možné vyjít mezi lidi ani o dovolené! Secesní
klobouky představovaly nevyčerpatelný objekt fantazie módních tvůrců. Žasneme,
co všechno se dalo naaranžovat - a dokonce i nosit - na letních slaměných
kloboucích. "Kromě třešní, které mají velikost broskví, jedlových
šišek neobyčejné velikosti, zdobí se letní klobouky také ptáky a
skupinami křídel v nejpestřejším seřazení barev, mimo to značně velikými
růžicemi z tylu a stuhy. Používá se také ovoce, což jest v poslední době
novinkou, které by vlastně mělo býti jen na jídelním lístku a nikoli na
kloboucích našich krasavic"- informují Nové Pařížské módy 1908.
"To je dneska svět!"
K létu patří neodmyslitelně i koupání. Ještě na začátku 20. století
se dámy koupaly cudně zahalené od hlavy až po polovinu lýtek. Na secesní
koupací úbor se spotřebovalo podstatně více látky nežli na dnešní šaty.
Přesto se dámy a pánové koupali i v přírodě odděleně. Totéž platilo
pro chlapce a dívky. Porušení tohoto pravidla bylo považováno společenskou
morálkou za nemravnost. Dosvědčují to i vzpomínky spisovatelky Vlasty Javořické:
"Svlékaly jsme se v kabinách a koupaly se venku, ale mládenci se cudně
svlékali za olšemi hezky daleko odtud, a my je viděly až ve vodě a zase
hezky daleko. Jednou se však stalo něco hrozného. To tady byl mladý chlapec
Tingl. Hezký kluk, dobrý tanečník a plavec.
Jednou jsme ho žádaly, aby nám doplaval doprostřed rybníka pro lekníny.
Tehdy ještě neuměl plavat kdekdo, a proto ještě kvetly lekníny. Dnes lidé
všechno zpustoší. Tak on nám pro ty lekníny doplaval a přinesl nám je až
na náš dosah. Hodil je na vodu a mocnými tempy se pustil zpět. My jsme si je
pobraly a měly z toho velikou radost. V tu chvíli sestupovaly ke koupališti tři
dámy. Paní polesná, paní Rubriciusová a paní Macilisová. Byly to tři
sudičky, semetriky, které jen podezíraly mladá děvčata a vynášely
cudnost své generace.
Zůstaly stát jako přimrazené! My měly široké klobouky i ve vodě proti
slunci, a najednou se od nás vzdaluje černá, prostovlasá mužské hlava. No
tohle! Paní polesná hned zaměřila svůj lorňon, paní řídící nasadila
cvikr a paní Rubriciusová si zaclonila oči. Stály tak bez pohnutí a my věděly,
že je zle.
"Fuj!" řekla paní řídící.
"To jsou dnes děvčata!" ulevovala si paní inženýrová a paní
polesná si podepřela boky:"Tak prosím! A to jsou holky z dobrých rodin!
To je dneska svět!"
(Vlasta Javořická - Můj život)
Co by asi tyto "tři grácie" řekly při pohledu na naše bikiny a na
nuda pláže?
Obrazový materiál z dobových módních časopisů