| Marta
Kubišová: Ani slza nebyla zbytečná |
|
|
Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 34 |
Několikrát
se naše cesty zkřížily - a přesto jsme si popovídaly až teď. Kdysi
zamlada jsme dokonce bydlely ve stejném domě na sídlišti Prosek, Marta Kubišová
jen o tři poschodí výš. Obě jsme měly autíčka Fiat 600 - já červené,
ona bílé. Poznaly jsme U Apolináře stejného porodníka - ale zatímco já
jsem si domů přivezla malinkou Lenku, Marta Kubišová svou předčasně
narozenou holčičku oplakala. Pak už jsem jen zdálky sledovala její osud. Měla
proti sobě stranu i vládu a ty už se postaraly, aby neměla klid - a většinou
ani práci.
X Vzpomínáme 34. výročí srpnové okupace sovětskými
vojsky. Spousta lidí před jejich tanky utekla do zahraničí a vyhnula se tak
problémům s komunistickou mocí. Proč jste neemigrovala?
Nechtěla jsem. Na rozdíl od svého bratra ……, který už v červenci věděl,
že to tady špatně dopadne a že nás sověti určitě přijdou "zachraňovat".
Takže utekl do Kanady ještě před 21. srpnem.
X Přitom jste si svým postojem v roce 1968 a 1969 zavařila
na hodně nepříjemností…
To ne - těžko můžete říct "zavařit", když děláte věci v
souladu se svou vůlí a vlastně celou svou bytostí. Nekompromisně jsem byla
proti režimu a tak mne ředitel Pragokoncertu Hrabal odstřelil - po Praze začala
kolovat fotka svlečené holky, která byla stejně učesaná a trošičku se mi
podobala. Ani můj ksicht se tam nenamontovali ( i když to prý v barrandovských
ateliérech zkoušeli)! To mě tak naštvalo, že jsem vzala zvířata a odjela
z Prahy. Pak jsem otěhotněla - a o dítě v osmém měsíci přišla. To už
jsem byla vzteky úplně zuřivá.
X Pro vás opravdu nebylo možné se s nimi domlouvat… Proč
se dali ohnout vaši nejbližší přátelé?
Oni se nedali ohnout! Na rozdíl ode mne měli Helena i Vašek dluhy - vypůjčili
si například zrovna na ty fiaty. V tu dobu mě bolševici zakázali
vystupovat, trio Golden Kids se rozpadlo a oni neměli peníze. Asi třičtvrtě
roku na mě čekali, a pak (když jsem předpokládala, že budu na mateřské
dovolené) jsem jim řekla, aby se rozdělili.
X Jenže to dopadlo jinak!
Všechny nahrávací firmy se mnou rozvázaly smlouvy a Pragokoncert mi sebral
oba pasy - služební i soukromý. Pak už jsem je nijak neovlivňovala a ani
jsem je detailně nesledovala. Helena se tak bála Hrabala a Pragokoncertu, že
raději zpívala v NDR a Vašek cestoval do roztrhání těla s kapelou Bacily.
Takže to fakt bylo s mým požehnáním.
X To byla pro vás trpká doba…
To už jsem věděla po tom neštěstí s miminkem, že kam šlápnu, tam sedm
let tráva neporoste. Zato teď šlapu jako blázen.
X Nedávno jste se zúčastnila charitativního Koncertu hvězd
populární hudby, z nichž některé za minulého režimu pilně zpívaly a
nahrávaly…
Tam jsem se nachomýtla jen proto, že Marušce Rottrové umřela maminka a já
jsem ji zastupovala.
X Patříte ještě do této party?
Když vám zavolají, že bych měla zazpívat pro charitu a že Helena by tam
potřebovala zazpívat Oh, baby, baby - tak jdete a pocity jdou stranou. Já to
tak neposuzuji… Jen mi vadilo, že tu změnu pořadatelé neoznámily a pak -
připadala jsem si tam jako na nádraží v Londýně, jak to bylo kvůli efektu
plné dýmu. Takže mi tekly slzy a jen jsem měla strach, abych se uprostřed písničky
nerozkašlala. Příště odejdu.
X Je čím dál víc lidí, kteří potřebují pomoc. Proč
přibývají?
Protože se jim ta pomoc nabídla. Už to není pokoutní činnost, ale o věcech,
které tady vždycky (!) byly, se mluví nahlas. A navíc: lidé rádi přispějí,
když vědí na co. Aby si handicapovaní nemuseli léta šetřit na vozíček…
Proto také Olga Havlová okamžitě po revoluci založila Výbor dobré vůle.
X Někdy mám pocit, že je v nás málo soucitu…
Ne. Když lidem ukážete, že někdo trpí a potřebuje konkrétní pomoc… Vždycky
jsem ji dokázala zprostředkovat.
X Je to jen tím, že jste známá osobnost - nebo také díky
fackám, které jste dostala od života a proto máte zvýšenou citlivost pro
lidi v neštěstí?
… To asi ne, protože například Táňa Fišerová nebo Honza Musil mají dar
skutečně moderovat jakoukoli dobročinnou akci…
X Ale oni oba si prožili své peklo - Táňa Fišerová s
postiženým dítětem a Honza Musil s leukemií…
Tak asi máte pravdu. A navíc - o nich lidé tyhle věci vědí a věří jim,
že si na dobročinných akcích nedělají publicitu. Nemají to zapotřebí,
ale skutečně chtějí upozornit na nějaký palčivý problém.
X Když jsem se chystala na tento rozhovor, setkala jsem se s
názorem, že byste se místo péče o zvířata měla spíš věnovat starým
lidem - lidé mnohem víc a raději pomáhají dětem a nemocným, než seniorům…
Někdo dělá zvířata, někdo dělá děti - já dělám nejen zvířata, ale
i děti a staré lidi. Málokdo ví, kolik benefičních koncertů jsem odzpívala
- cílených na pomoc proti určité nemoci… Jenže se tím neoháním v novinách.
V červnu jsem měla týden dobrých skutků, kdy jsem každý den zpívala
zadarmo na jiném místě republiky. Ale já nemůžu zachránit všechny.
Nejsem panna-zázračnice, ale zpěvačka.
X K naší generaci patří šedesátá léta s
charismatickou muzikou. Nemáte pocit, že současná muzika je … taková o ničem?
Nezapomeňte, že u mě je to takřka generační rozdíl a taky jsem měla
dvacet let pauzu! Takže když poslouchám rádio Impuls, poznám to nové na
pop-scéně v Česku a musím upřímně říct, že některé písničky se mi
líbí. Jiné bych zase nemusela… K naší generaci ovšem patřily nejen hezké
melodie, ale také hezké texty!
X Může se mi stát, že nerozumím muzice - ale textům?
Máte pravdu, že někdy taky nevím, o čem to vlastně je. A když se třeba
zeptám - tak to ani zpěváci často nevědí! Vzpomeňte si: v šedesátých
letech, bez ohledu na železnou oponu, pop-music obalila celý svět - a pak
nastal útlum. Proto jsem někdy ani nelitovala, že nemůžu zpívat, jen párkrát
jsem se přistihla: Jé, tohle bych si ráda zazpívala! Ale většinou to
bylo… jako u blbejch.
X To bylo v době, kdy jste pracovala jako úřednice na Výstavbě
sídlišť?
Tenkrát hrálo rádio v kancelářích všude a pořád, takže jsem měla přehled.
Ale měla jsem malou Kačenku a zvířata, tak se mi po písničkách nestýskalo.
X Teď často zpíváte v klubech, tam chodí specifické
obecenstvo…
Ale nejen v klubech, kam jezdíme ve dvojici s klavíristou Petrem Maláskem,
nebo tady v Ungeltu, kde mám malý recitál. Zpívám i se skupinou Golem ve
velkých sálech a ráda! Je to sice trochu přetahovanda, kdo si co urve, ale
oni se naučili můj repertoár z šedesátých let i písničky z mé současné
"druhé" kariéry a je to příjemný koncert.
X Vrátí se ještě nadšení z vyprodané Lucerny, jak ji
pamatuji z éry Golden Kids?
Ale my jsme Lucernu ve stejném složení vyprodali v roce 1994 a dvakrát! Na některé
zpěváky je takový nával - já jsem například byla na koncertu Olympicu, to
když Petr Janda ohlásil, že končí a tam byla atmosféra úžasná!
X Je fantastické, že tato generace zpěváků zpívá už
pro děti svých vrstevníků, které jejich písničky znají…
Ano, ano. Zpívají i se mou. Umějí Hey, Jude a Dobrodružství s bohem
Panem… Než jsem měla operovaný šedý zákal, tak jsem do hlediště moc
neviděla, ale teď vidím, že to umějí líp než já.
X Máte za sebou pekelnou sérii zdravotních problémů…
Ten šedý zákal mi odoperovali a za rok se mi udělal sekundární, takže
jsem šla znova. To víte, že jsem se bála! A teď to bude skoro dva roky, co
mi prasklo tlusté střevo - takže jsem podstoupila těžkou operaci a po čtvrt
roce ještě jednu. A nakonec se v jizvě objevila kýla, takže jsem během třičtvrtě
roku byla operovaná třikrát.
X Jenže kýlu jste si přivolala sama…
Protože jsem hned po operaci šla zkoušet! Potřebovali mě na Adventních
koncertech a v pořadu Chcete mě? Bylo to dost děsný, oblíkat se do večerních
šatů nebo se hlídat, abych se moc nehýbala. Takže teď nesmím zvedat nic těžkého…
X … a proto jste teď přišla s dvěma taškami?
No, to už mám natrénované! Oni doktoři jsou roztomilí: neřeknou, že už
mám léta… ale že už mi není dvacet, ani třicet sedm (kdy jsem měla Kačenku
a žádná kýla se mi v jizvě po císařském řezu neudělala!). Skoro ve všem
je poslouchám!
X Vašimi nejbližšími je maminka a dcera Káťa. Co zrovna
teď dělají?
Mamince zrovna není moc dobře, protože se mění tlak - a komu v dvaaosmdesáti
něco není, že? Káťa na samé výborné udělala absolventské zkoušky na
Vyšší odborné škole publicistiky - takže jsem jí dala Modré z nebe
(bonboniéru).
X Jste šťastná?
... Ano. A jako zpěvačka? Věděla jsem, že se nemůžu vezpívat jiné
generaci, takže jsem sama za sebe. Helena má jinou pozici, ta jede v
souvislostech… Takže si můžu dělat, co chci. Bojím zpívat big beat a upřímně
jsem odmítala všechny muzikály.
X Teď ovšem doslova záříte právě v muzikálu Líp se
loučí v neděli…
Mockrát jsem se ptala, co čeho jsem to vlezla - ale on je to muzikál pro
jednu ženskou. Teď už si na jevišti odpočívám. Zatím dělám měsíčně
pět představení v Ungeltu a jedno venku, od září jich bude osm a dva výjezdy.
X Je to hodina a čtvrt na jevišti. Jak se na to připravujete,
když vás zrovna nezdržuje nějaký novinář?
Nalíčím se a uděláme si zvukovou zkoušku, protože mám mikrofon připevněný
na čele.
X A ráno po představení?
To si dám kafínko a pak jdu se psy. Teď má tři: své dva obrovské azavaky
Djoga a Ganiet a maminčina jorkshira Pettína. Bydlí s námi i tři kocouři:
perský šlechtic Tiffani, sibiřský kocour Bubu z útulku a Mimíno -
nalezenec zpod kontejneru. Toho jsem nejdřív musela nejdřív vyléčit ze
svrabu a ze strachu. Když jsem ho pak chtěla nabídnout v televizním pořadu
Chcete mě?, tak mi to Káťa zakázala. Že přišel domů v den jejích
jednadvacetin a to je znamení, že k nám patří. Mimíno je mezi všemi našimi
zvířaty největší demoličák - v pokoji dokázal uštvat čmeláka!
X Kde se člověk naučí takové trpělivost?
Poznenáhlu… Nejdřív jsem pomalounku vyklízela pozice, to si například
Djoga vybral kožené sofátko mezi pokojem a kuchyní, ze kterého jsem koukala
na televizi, a teď mě tam trpí.
X Máte stejnou trpělivost se svou dcerou nebo to není potřeba?
Mám, protože jsem si někde naštudovala, že se miminku nemá lámat
osobnost. Je to vymodlené dítě a už jsem ani nedoufala - a byla jsem tak užaslá!
V samizdatu jsem dostala nějaké materiály o americké výchově miminek, kde
razili heslo Netrestat! Takže Káťu jsem poprvé (a symbolicky) plácla přes
zadeček ve dvou letech. Pak mě všichni strašili její pubertou - ale protože
se Káťa dostala na křesťanské gymnázium, tak proběhla neznatelně.
X Říkáte o sobě, že jedete jako motorová myš. Což občas
zvolnit?
Jenže to bych nic nestihla!