| Slanina
- Poletář - Bakon |
|
|
Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 34 |
Výpravy za jmény
"K článkům, v nichž rozebíráte vznik a původ příjmení, bych
chtěl přispět dotazy, jež se týkají mého jména… Kdy mé příjmení
vlastně vzniklo?"
Karel Slanina, Jablonné n. Nisou
Odpověď na tuto otázku je patrně nad lidské síly. Našemu čtenáři mohu
pouze sdělit, že "Slanina" jako příjmí (ještě nezávazná forma
předcházející příjmení) se objevuje zřejmě poprvé v soudních spisech
města Vodňany, kam byl člověk toho jména "pohnán" v roce 1482.
Zkoumané příjmení má pochopitelně svůj původ v obecném výrazu
"slanina". Z různých slovníků se můžeme dovědět, že "bacon"
je anglicky jak slanina, tak i šunka. Ta se jinak nazývá i naším dětským
citoslovcem "ham". Očití svědkové anglických snídaní tvrdí, že
tamější vejce na slanině bývají spíše vejce na šunce. Naše slanina -
hovorově špek - je prakticky stejného významu ve staročeštině jako dnes:
"prosolené zpravidla uzené hřbetní vepřové sádlo". Stará čeština
však užívala ještě výraz polt či polet. Název souvisí s půlkou, s
polovicí; rozumějme zvířete, zvláště toho zavěšeného v komíně.
Proč dostal kdysi dávno předek dnešních Slaninů svou přezdívku? Patrně
to byl: člověk, jenž slaninu, jistě velice chutnou, vyráběl nebo prodával;
řezník specialista či tenkrát také masař; dále mohlo jít o přezdívku
tomu, kdo špek (v němčině der Speck) hrozně rád jedl (sousedé tak třeba
přezdili tomu, kdo do omrzení vychvaloval její léčebné účinky ("vlož
v ránu slaninu"). Překvapil jsem se, když mi nedávno doporučovali lékaři
hojit předlouhé pooperační jizvy právě vepřovým sádlem.
Možná první Slaninové bydleli v domě, nad jehož vchodem byla vyobrazena šrůtka
(větší odřezek masa, zvláště uzeného).
Náš čtenář nemusí mít obavy, že by toto příjmení, stejně jako sama
slanina, vymizelo. V současnosti totiž existuje takřka dvanáct set jeho
jmenovců a jmenovkyň. Ani obliba uzeného bůčku a vajec na slanině u nás
nijak neklesá…