Zvířata sice nechodí nakupovat do supermarketu, ale i ona musí často řešit problém, jak označit své jídlo nebo bydlení. Takže odpověď na otázku položenou v titulku zní: ano. Někteří živočichové si nikdy nezkříží cestu. Přivlastní si zcela odlišné místo a žádný spor o potravu ani o prostor k životu nevzniká. Ptáci kupř. nijak nekonkurují krtkovi, i když se také živí hmyzem. Navzájem si nemusí zanechávat žádné značky. Ale třeba pro ptáky téhož druhu je vymezení výsostného území životně důležité.

Značky, které zvířata používají, jsou dokonce pestřejší než naše, mohou být pachové, zvukové, ale stejně často i optické. Třeba čárovým kódem výstražným jsou žluté a černé pruhy vos nebo ne sice čárové, ale stejně výrazné zbarvení ruměnic, který se ve vlastním zájmu zvířata, živící se touto havětí, musí naučit číst. Ruměnice mají totiž, jako většina ploštic, účinné smrduté žlázy, jejichž výměšek je pro všechna zvířata velmi nepříjemný a někdy patrně i jedovatý.
Výrazné zbarvení se má číst takto: Zobni si, ale budeš litovat! Blanokřídlý hmyz, mezi který patří i vosy a jejich příbuzní, např. kutilka a květolib, nalézají svá hnízda pomocí přirozených pozemních značek jako jsou šišky, kameny, keře apod.

V říši zvířat různé značky, přirozené i vytvářené, slouží především k vymezení území. Pokud si ho jedinec nebo skupina hájí a účelem značek je zabránit vstupu potravních nebo jiných konkurentů, říká se takovému území teritorium. Jde-li o oblast používanou více jedinci a značky mají jen informativní účel, mluví se o pobytovém prostoru a za značky slouží tzv. pobytové stopy.

Např. kočkovité šelmy značkují močí, trusem, či výměšky speciální žlázy pod ocasem rozstřikovanými po stromech. To, co je na pohled nejpodobnější našemu čárovému kódu, pruhy na kožichu tygrů či zeber, naproti tomu neslouží jako sdělovací prostředek, ale k utajení. Je to v prostředí světel a stínů ideální maskování.

Značkami velmi podobnými našemu čárovému kódu jsou stopy po drápech na stromech. Jsou výstrahou, ale chrání i jejich autora. Šelmy, zejména kočkovité, se obvykle snaží jedna druhé vyhnout, neporvat se a nebojovat spolu navzájem. Je totiž v jejich životním zájmu zachovat si co nejlepší kondici, která by případnými souboji utrpěla. Pak by nedokázaly ulovit kořist. To je příklad nejrychlejší šelmy na světě - geparda. Jeho energetický výdaj je při běhu až stokilometrovou rychlostí tak velký, že po skončeném lovu musí vydechnout a ochladit se, což je příležitost pro lvy a hyeny, takže často o svou namáhavě ulovenou kořist přijde. Gepardi si toho jsou možná vědomi, a tak označují svou loveckou oblast pachovými "inzeráty". Nejen když ji používají, ale i když ji opouštějí, takže přistěhovalec pozná, že je revír volný.

V době páření se mohou výstražné značky proměnit dokonce v přátelské pozvání partnera. Výška, v níž je značka na stromě umístěna, ukazuje ostatním i velikost zvířete, jež ji zanechalo. Stromové značky, podobné čárovému kódu, zanechávají na stromech i naše veverky. Odstraňují kůru v přízemních částech stromů a dávají tím najevo nejen to, že okrsek je už obsazen, ale značky pomáhají zřejmě i jim samým při hledání spižíren.

K dokonalosti, překonávající naši elektroniku, přivedli své čárové kódy tygři. Zanechávají hluboké šrámy v kůře stromů, velmi podobné čárovému kódu, ale o to dokonalejší, že jde o značky opticko-chemické. Při drápání totiž zároveň otírají o kůru pachové žlázy, které mají uložené mezi prsty.

Značky v přírodě jsou návěstími pro všechny kolemjdoucí. Snad kromě člověka, který není vybaven natolik citlivými smysly, aby je dokázal číst. Ve vzájemném styku je nahrazujeme smysly elektronickými. Neměli bychom zvířatům spíš závidět, že se bez takové technické berličky obejdou? Třeba obyčejný podceňovaný krab vedle svého obydlí neustále obnovuje věžičku z mokrého písku. Ta ostatním krabům říká, že místo je už obsazeno.

Dokonce ani vynález elektřiny není naším patentem. Některé druhy ryb signalizují okolí svou přítomnost elektrickými signály. Žáby žijící v blízkosti hlučících vodopádů zase rezignovaly na svůj obvyklý hlasový projev, protože by je nikdo neslyšel. Signalizují zprávu o své přítomnosti gestikulací nohama. Semafory a optické telegrafy vynalezly tedy dávno před námi.

Rudolf Baudis
Ilustrace: archiv autora

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410