| Šertl
(a jemu podobní) |
|
|
Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 33 |
Výpravy za jmény
"Prosím osvětlit původ našeho příjmení. Než jsem se seznámila s
manželem, nikdy jsem se s tímto jménem nesetkala."
Milada Šertlová, Přeštice
Není divu, vážená paní, protože patří mezi řídká příjmení,
vyskytující se jen mizivě. Také jmen, jež se dají prohlásit za blízce příbuzná,
je jako šafránu (v závorce počet jejich nositelů): Schart (4), Schartel
(33), Schartl (4), Šartová (5), Šartner (10). Příjmení Šertl má u nás
pouhých 14 osob.
Vypravme se dnes k sousedům do Bavorska. Alespoň prostřednictvím mnichovského
telefonního seznamu. Pečlivě jsem jej, v souvislosti s naším tématem,
prolistoval. Německé varianty nelze rovněž řadit mezi časté. Nejvíce
jich má podobu Schertl (31).
Vaše příjmení tedy, podle mě, vzniklo jednoznačně právě jeho počeštěním.
(Sch = š; -e- se může při výslovnosti vypustit.)
Dost německých vlastních jmen, jež jsou názvem povolání či zaměstnání,
končívá příponou -man(n) (původně = muž) nebo -er. Pan Řezník i řezník
= Fleischer nebo Fleischman. Ono -er, aby nic nebylo jednoduché, může být ovšem
kromě jiného též náznakem, že jde o tzv. obyvatelské jméno. Prager je
tedy buď pan Pražský, nebo Pražák či Pražan. Pokud jde o Šertla, nejedná
se tedy o nějaké povolání ani o místo původu prvních nositelů? Ale ne! vždyť
v Mnichově jsem našel jak příjmení Schertler (4 x), tak Schartman (1 x); to
nepřehlasované -a- (v -ä- či v -e- není na překážku), tak Schartner (19
x; s tzv. vsuvným -n-).
Základem všech dnešních jmen je obecné slovo Schart. Tento pojem však v
současných slovnících nehledejte. Patří totiž do tzv. středohornoněmčiny,
užívané našimi sousedy zhruba ve 12.-14. stol. Jeho význam byl - pánev.
(Dnes die Pfanne, od níž je i naše zednická fanka.)
Koncové -l u řady podob znamená, že jde o zdrobnělinu, deminutivum. V plnějším
tvaru ji má jistý mnichovský pan Klaus Schertlin. (Současná přípona
tohoto typu je i -lein.)
Na závěr lze tedy vyslovit domněnku, že praprapředek vašeho manžela mohl
být výrobcem pánví nebo jakýchsi malých pánviček; nebo tak říkali
sousedé tomu řemeslníkovi, který byl ze dvou či více výrobců pánví ve
městě menší, mladší (nebo také chudší či méně šikovný), nebo
tovaryšovi nebo učedníkovi pana mistra zvaného po svém výrobku Schart; případně
to mohl být i Schartův potomek.