| Zahrádky
a zahrádkáři |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 32 |
Z návrhu nového zahrádkářského zákona
§ 2: Zahrádkářská chata nesmí být používána k trvalému bydlení. Slouží k úkrytu před nepohodou, přípravě občerstvení, k uložení nářadí a k uskladnění výpěstku.
§ 11: Pronajímatel může vypovědět smlouvu o nájmu pozemku, když... z hlediska plánovaného využití je přípustné jiné než zahrádkářské využití a vlastník by byl pokračováním nájemního vztahu omezován v jiném hospodářském využívání, čímž by utrpěl vážnou hospodářskou ztrátu.
Skoro
300 000 lidí ve více než čtyřech tisících základních organizacích a čtrnácti
dalších specializovaných pěstitelských spolcích jsou členy Českého zahrádkářského
svazu. Tím je nejen největším spolkem u nás, ale zároveň od roku 1996 patří
i do Evropské zahrádkářské ligy, sdružující 15 států se třemi a půl
milionu zahrádkářů. To dokazuje, že zahrádkaření není naší
specialitou i to, že neskomírá na úbytě.
Český zahrádkářský svaz hájí zájmy svých členů čili těch, co v praxi prokazují svůj životní názor, že aktivní rekreací, jako protiváhou vysedávání u televize, nemusí být jen sport a turistika, ale i zájem o přírodu. Svaz poskytuje svým členům poradenství o tom, jak získat zahrádku a pečovat o ni, včetně odborných bezplatných rad právníků, pořádá přednášky, výstavy i burzy. V Hradci Králové je dokonce zahrádkářské muzeum.
První zahrádky u nás vznikaly už ve 14. století při univerzitě pro potřebu výuky nebo je zakládali lékárníci a bylinkáři, takže se zahrádkáři mohou pochlubit prastarou tradicí.
Dnes zahrádkáři v základních organizacích volí své zástupce do územní rady, v níž jsou zástupci voleni do rady republikové - vrcholného orgánu zahrádkářů. Český zahrádkářský svaz zřídil v roce 1990 nakladatelství Květ. To vydává nejen odborné knížky pro všechny zahrádkářské obory, videokazety nahrazující přednášky, dnes už přece jen ztrácející na popularitě, i měsíčník Zahrádkář.
Zahrádkáři
specialisté mají příležitost se s podobně "postiženými" přátelit
v klubech zájemců o vazbu a aranžování květin, citrusářů, jiřinkářů
a gladiolářů, bonsaistů nebo jahodářů. Každoročně zahrádkáři uspořádají
kolem 1500 výstav, kde se na celostátní, regionální nebo třeba jen na
vesnické úrovni pochlubí svými pěstitelskými úspěchy. Nemyslí ovšem
jen na své členy. Snad v každém městě, někdy i v malé obci je nějaká
zahrádkářská moštárna. Když si sem přinesete svá jablka, za litr moštu
zaplatíte nejvýš pět korun. Výtěžnost je půl až třičtvrtě litru na
kilogram jablek. Někde své služby nabízejí dokonce palírny, takže můžete
svou ovocnou úrodu proměnit na destilovanou radost.
Murphyho zahrádkářské zákony
Zdá se, že zahrádkáři nemají v našem parlamentu tak silnou podporu jako třeba
myslivci, protože přijetí nově projednávaného zákona by jim přineslo spíše
potíže. Přednostní prodej obhospodařovaných parcel by se týkal jen státního
vlastnictví, většina chaloupek na zahrádkách by se musela zbořit, protože
tu mají být jen přístřešky pro nářadí nebo pro dočasné uskladnění
sklizně, takže by se tu nedalo ani náhodně přespat. Zahrádkáři si zkrátka
myslí, že zákonodárci spíše uvažují o tom, jak zahrádkářské kolonie
zrušit, než jak je podpořit. Přitom nepochybně k podobě předměstí našich
měst patří a zdůvodnění, že jde jen o dočasné využití pozemků určených
k jiným, společensky důležitějším účelům, nepřesvědčuje ani mě, ač
k zahrádkářům nepatřím. To jako bychom chtěli zrušit předzahrádky u činžáků.
Také by se jistě daly využít jako parkoviště, psí záchodky nebo místo
pro popelnice. Možná, že naši zákonodárci uznávají spíš zákony pana
Murphyho, nežli zájem společnosti. Murphyho zahrádkařský zákon totiž zní:
Nářadí vypůjčené od souseda funguje pouze na sousedově zahradě.