| Evangelium
podle Lynase |
|
|
Ročník 34 - číslo 32 |
Svatý Lynas je takový veselý strejdula - zaostalý venkovan ve srovnání s oněmi nerudnými keltskými světci, s nimiž se v šestém století tolik natrápil první canteburský arcibiskup svatý Augustin, když se pokoušel srovnat je do latě. Ovšem způsob jakým svatý Lynas plešatí má vskutku cosi společného s podivným zástřihem, v jakém si tehdy libovali: vpředu nic a vzadu háro až na límec. Svatý Lynas přebývá v podkrovní komůrce mé mysli a v rámci malé křesťanské komunity se stýká s několika přáteli a mladými lidmi, kteří ho mají rádi, dávají se povzbuzovat tím, co říká a baví se jeho smyslem pro humor.
V Boží dlani
Jednoho deštivého dne spatřil svatý Lynas na dlážděném dvorku žížalu,
jak se plazí betonovou stružkou. Zastavil se a zkusil ji nabrat rukojetí deštníku,
aby ji mohl odnést do zahrady. Ale žížala se plazila dál. Svatý Lynas to
tedy vzdal, ale po několika krocích se zarazil, otočil se a vrátil se zpátky.
Vzal žížalu do dvou prstů a položil ji na okraj květinového záhonu.
Pozvedl oči k nebi a pravil: "Pane, nechci tě pokoušet, ale moc tě prosím,
odlož paraple a vezmi mě do rukou!"
Osobnost
"Lidé jsou různí," pravil onehdá svatý Lynas. "Moudří lidé,
kteří znají druhé; počestní lidé, kteří znají sami sebe; silní lidé,
kteří vládnou druhým a doopravdy mocní, kteří vládnou sami sobě."
"A co jsi ty?" tázali se ho bratři. "Já jsem jen člověk, co
pozoruje ostatní a modlí se," odpověděl.
Milodar
Jeden vandrák vymámil ze svatého Lynase dvacet liber tím, že mu o sobě
vyprávěl náramně srdceryvný příběh. Když s penězi došel až k brance,
ještě před odchodem houkl na světce: "A stejně jsem si to všechno
vymyslel!" "Slib mi," volal za ním svatý Lynas, "že k
tomuhle se už nikdy nikomu nepřiznáš!" "A pročpak?" zeptal
se tulák. "Protože jestli to uděláš, mohl bys lidi odradit, aby
obdarovávali skutečně potřebné. Tak by se tvou vinou nedostalo pomoci mnohým
ubožákům." Vandrák se na chvíli zamyslel, pak položil dvacetilibrovku
na sloupek branky a odešel. Ale od té doby se pravidelně stavoval na šálek
čaje.
Vzkříšení
"Copak jsi tak smutný, Lynasi?" zeptal se mírným tónem Bůh, když
se svatý Lynas vracel z letiště, kam byl vyprovodit přítele, o kterém věděl,
že se s ním patrně už nikdy neuvidí. "Zrovna jsem přemýšlel, proč
je život plný takový malých úmrtí," odpověděl svatý Lynas.
"Loučení, změny zaměstnání, konce přátelství. Tisíce drobných,
nenávratných smrtí." "Jářku," povídá Hospodin, "tímhle
způsobem já si vás trénuju. Až se za každým tím ´malým úmrtím' naučíte
hledat nové vzkříšení, potom tu velkou, opravdovou smrt už hravě zvládnete."
Návrat
Svatý Lynas byl sklíčený. Nějak se stalo, že mu Bůh připadal strašlivě
daleko. Rozhodl se tedy, že se vydá na cestu a vrátí se do venkovského
kostelíka, kde prvně v životě pocítil Jeho živou přítomnost. Snad se to
bude opakovat. Spakoval do batůžku pár sendvičů, našel ten kostelík a
poklekl v jeho průzračném tichu. "Jsi tady, Pane?" zeptal se.
"Samosebou," odpověděl Hospodin. "Tady, ve tvém ruksaku. Jenom
nevím, proč jsi mě vláčel ten lán cesty nazpátek."
Moderní bohoslužba
V místním hostinci vykládal farář nad šálkem čaje svatému Lynasovi o svých
dalekosáhlých plánech na zavedení experimentální podoby bohoslužeb.
"Hmmm," komentoval je svatý Lynas, když se konečně dostal ke
slovu. "Ale nebude pak vaše kongregace trpět duchovními bolestmi
zad?" "Jak to myslíte?" podivil se farář. "Kdysi jsem
znal podnikatele, který si dal zařídit kancelář kompletní sadou úplně
nového hypermoderního nábytku, ale brzy začal trpět neodbytnou bolestí
zad. Zavolal tedy svého dodavatele a požádal ho, aby zjistil, v čem tkví
problém. Nakonec se ukázalo, že milý podnikatel čtrnáct dní sedával v koši
na odpadky."
Růst
Jeden z mladíků, provázejících svatého Lynase, si mu při krmení drůbeže
posteskl, že za svými druhy zaostává. "Vidím, jaké pokroky dělají
ostatní, jak zrají a prohlubují svůj duchovní růst, zatímco já trčím
na místě!" stýskal si. "K tomu bych měl dvě poznámky," odvětil
svatý Lynas. "Tak zaprvé každý někdy trčí na místě a na čas přestane
růst, asi jako narcis po odkvětu, ale právě to je doba, kdy nabírá nové síly.
A zadruhé, neměl by ses poměřovat s ostatními, jen vytrvale pokračuj svým
vlastním tempem. Všimni si šneka, který si občas povzdechne: `Koukněte na
ty želvy, jakým fofrem si to metelí.'"