| Dominik
Duka
|

|
|
Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 32 |
Kousek cesty s…
Různých jednání o postavení církve jsem se zúčastnil
od roku 1990. Podpis mezinárodní smlouvy se Svatým stolcem znamená vyšší
míru jistoty. Rád bych něco řekl k vlastním jednáním. Byla důležitá už
z jednoho důvodu: seděli jsme řadu hodin u stolu a museli jsme si vysvětlovat
spoustu termínů a postojů. Ukázalo se, že na jednotlivých ministerstvech
existuje určitá historie těchto vztahů, ať je to školství nebo
zdravotnictví nebo jiná. Oni museli přihlížet k určitým směrnicím a
normám, na které jsme v církvi od listopadu 1989 úplně zapomněli. Právě
díky těmto jednáním se nacházela cesta k vzájemnému souhlasu. Pro nás
bylo důležité si uvědomit, že otázka působení církve v nemocničních
zařízeních a ústavech nebo ve vězeňských zařízeních má i jiné, svoje
a často komplikované předpisy. Vstup duchovního do těchto prostorů má svá
rizika, která musí být zabezpečena. Zároveň si myslím, že tato jednání
mohla pomoci k porozumění samotné vládě a i jednotlivým pracovníkům
ministerstva, kteří i po změně vlády většinou zůstávají na svých místech.
Myslím, že v otázce sociální péče a zdravotnictví jsme se nesetkali s nějakými
projevy nevole, ale spíš naopak s velkou podporou.
Někdy může existovat problém právní terminologie, kdy na jedné straně je
právní terminologie našeho státu a na druhé straně terminologie církevního
kodexu. Také u starších právníků existuje svým způsobem legalisticky
strohý výklad, naproti tomu nová generace právníků již myslí v duchu
anglosaského - tedy spíše přirozeného - práva, kde je snadnější se
dohovořit. V tomto smyslu se domnívám, že smlouva mezi Svatým stolcem a Českou
republikou bude určitým krůčkem na cestě církve blíže ke společnosti.
Musíme však vzít v úvahu, že vedle platných zákonů existuje mentalita a
určitá nálada ve společnosti. Naše společnost není příliš tolerantní,
to si přiznejme - není to jenom problém Vietnamců, Rómů, sudetských Němců,
ale i problém římských katolíků nebo křesťanů vůbec. Když byli lidé
40 let přesvědčováni, že jsme škůdci a nepřátelé národa, tak mnoho
lidí si nese v sobě obavy. Na druhou stranu my - lidé v církvi - až příliš
často zapomínáme, že od roku 1989 máme demokraticky zvolenou vládu, že
tento stát není státem komunistické diktatury a že demokratický stát je
naším partnerem. Cílem naší existence je služba Bohu a člověku!
|