| Berlín |
|
|
Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 32 |
Kde se vzal, tu se vzal
Vsadím marku proti koruně, že od svých německých známých, najmě těch berlínských, na otázku, kde se vzal název teď už zase jejich hlavního města, uslyšíte: "Je odvozen od Bär, medvěd. Vlastně je to jeho zdrobnělina Bärlein - medvídek." A na podporu svého tvrzení uvedou, že se to zvíře nachází i ve znaku metropole. V tom posledním jim dáme za pravdu. Jenže!
Například německý autor Sturmfels píše, že "stojící medvěd se v erbovním znamení ocitl v důsledku nesprávného jazykového odvození". A další: "…(medvěd) byl vybrán až později pro podobnost znění jeho německého pojmenování s někdejším slovanským (Wenden, Vendové) jménem místa".
Slovanským? V lokalitě u soutoku Sprévy a Havoly, části někdejšího rozsáhlého slovanského osídlení, existovaly totiž dvě osady Luticů. Po jedné z nich má své jméno i hrdá německá metropole. Pravděpodobným základem názvu je starý kořen brlen. Ten můžeme nalézt i v nové češtině (stále ještě nevymizel z naší řeči ani z lexikonů) ve výrazu brlení.
Jste-li z venkova, a máte-li - s prominutím - na hřbetě už hezkých pár křížků, vzpomenete si patrně i na jeho přibližný význam. Není ani vyloučeno, že třeba u vás je dosud živý!? Poslední výkladový slovník vydaný v r. 1994 uvádí, že brlení je pažení, zábradlí. V těch starších najdeme ještě: mřížoví, laťoví. Tak se někde říkalo (a říká?) například ozdobnému půtku na zahradě či na zahrádce. Sám si vzpomínám, že na Mladoboleslavsku se tímto slovem označovalo pažení či bednění v maštali, příčka oddělující stání jednotlivých koní. K tomu, aby se zvířata nepokopala, většinou stačilo pár slabších kmínků nebo prken.
Náš jazykovědec Machek připomíná, že brlením se kdysi nazýval "hřebenovitý plůtek v rybníce, aby ryby nevyšly". Vyjdeme-li z toho i my, nelze vyloučit, že rybáři mohli mít ve Sprévě podobné zábrany, jež jim usnadňovaly rybolov… Nebo to mohly být jakési kolmé hatě z kůlů, tyčí, větví a proutí (vzdáleně připomínající laťoví či mřížoví) zabraňující nachytaným rybám, aby unikly z takto ohraženého prostoru v mrtvém říčním rameni.
Nevím, jak dlouho existovalo toto primitivní, ale jistě účinné
rybářské zařízení zaniklých Luticů. To druhé berlínské brlení
postavilo "demokratické Německo" ("aby lidé nevyšli")
prakticky během jedné noci 13. srpna 1962. Ač vyrostlo z proslulé německé
důkladnosti, betonu a oceli, nepřežilo tři desítky let.
Žel, na světě všem brlením ještě zdaleka neodzvonilo.