Ornáty do ohně nepatří  

Miloslav Havelka

   Ročník 34 - číslo 30   

    Na dvě desítky kněžských ornátů vytáhla znovu na světlo světa Maria Tomášková z Kostelce na Hané. Původně se prý vlastně vydala do věže kostela svatého Jakuba staršího jen proto, aby vyřadila staré nepotřebné věci, které jenom zabírají místo a nebudou už k ničemu. Pak se ale před ní objevila spousta krásných věcí, které se tam za celá léta nastřádaly.

    V ten okamžik se v ní probudilo srdce etnografky, což byla její původní profese, které se dnes už nevěnuje. "Kdybych se tenkrát do toho nepustila, tak by to mohlo dopadnout jako v "jedné nedaleké". Při shánění zajímavých kousků pro další výstavu jsem přijela k tamnímu kostelu, kde zrovna dělali pořádek a na ohni pálili všechno, co se jim zdálo k nepotřebě. V plamenech skončilo i hodně z toho, co by stálo za to uchovat," dodává Maria Tomášková.
Jak s tímto pokladem naložit? Nešlo jenom o už zmiňované ornáty, ale o množství dalších sakrálních textilií. Zvítězila jistota, že by takové věci mohly zajímat i spoustu dalších lidí a tak začala Maria Tomášková vybírat exponáty pro výstavu. Ta měla být pouze jednorázová, ale …
"Napřed jsem uspořádání takové výstavy nabídla loni v létě jenom Městskému kulturnímu středisku v Kostelci na Hané. Pak ovšem o ni projevily zájem i další kulturní zařízení v okolí a tak začala expozice putovat. Sem do Plumlova se vrátila už podruhé: poprvé se představila pouze ve zdejší výstavní síni. Myslím však, že právě zámecký sál je teprve tím pravým místem, kde ornáty dokonale vyniknou," míní Maria Tomášková. Honosné zámecké prostory jsou oproti výstavním prostorám soudobého stylu nesrovnatelně důstojnějším místem - nabízejí totiž symbiózu předmětů historické hodnoty.

Jak se perou ornáty
Tomu předchází dlouhé období příprav a restaurování jednotlivých exponátů. Kdo někdy otevřel starou šatní skříň jistě ví, jak jsou staré věci cítit zatuchlinou. Podobné to bylo i s ornáty z kostelní věže. Je na tu protivnou "vůni" nějaký spolehlivý recept? "Především sluníčko, na kterém se musely ornáty nechat dlouho větrat. Pak přišel na řadu malinký štěteček s octovou vodou a kousíček po kousíčku vyčistit každé místečko, každý záhyb, ozdobu. Nad tím jsem strávila spoustu hodin - celé to dva měsíce," popisuje M. Tomášková úsilí, které musela vynaložit na zrestaurování víc jak dvou desítek starých kněžských ornátů.
Je to pouze část z velkého množství různých stylů a druhů ornátů. "Chtěla jsem ukázat ty nejzajímavější, co se týče ozdob. Spousta z nich ale byla poškozena natolik, že se s tím nedalo už nic dělat. Našla jsem také jeden, který kdysi někdo vypral a tím ho úplně zničil," pokračuje.

Historie nesmí překážet
Záměrem paní Tomáškové nebyla příprava sbírku pro výstavy. V první řadě to byla především snaha zachránit kousek historie. "Fakt je ten, že by to všechno mohlo také jednou skončit na ohni, protože se o podobných věcech nevedou nikde žádné záznamy. Ornáty tohoto typu byly na základě rozhodnutí II. Vatikánském koncilu (jednal 11.10. 1962 - 8.12. 1965 a přijal řadu dalších významných dokumentů pro modernizaci církve) v roce 1963 nahrazeny nepoměrně jednoduššími a od té doby vlastně tahle jenom usedal prach. Už bylo jenom otázkou času, kdy začnou překážet," hrozí se jednoho z možných řešení, ke kterému již v mnoha jiných farnostech také přistoupili. To nejzajímavější z Kostelce na Hané, Stařechovic a Čech pod Kosířem se však podařilo zachránit.

Jeden krásnější než druhý
Stačí si vzpomenout… Možná na vás padne nostalgie z příběhů ve starých knížkách, ve kterých je vesnický farář téměř vždy jednou z hlavních postav. A třeba vám před očima proběhnou i scény z filmů, kde býval kněz oblečen ve zdobeném těžkém ornátu. Ty dávné časy na vás dýchnou, když se rozhlédnete po exponátech aranžovaných na speciálně vyrobených stojanech kolem zdí. (Není to ovšem zase tak dlouho, aby si je ti starší nepamatovali v reálné podobě!) V rozích stylizované oltáříčky, kolem nichž jsou soustředěny ornáty v barvách symbolizujících liturgický význam. Je tedy zřejmé, že použití barev se řídí přísnými pravidly: už samotné zbarvení kněžského ornátu předurčuje příležitost, při níž má být během církevního roku používán. Tyto zákonitosti totiž platí stále. Můžeme se setkat se slavnostními bílými, stejně jako černými ke smutečním obřadům. Červené pak kněz obléká při církevních svátcích, fialové v době postní (ty se používají i místo smuteční černé) a zelené v liturgickém mezidobí.

Ornát je i folklór
"Ornát byl vždy osobním majetkem kněze. Ten dostal třeba při primici, či nějakém jubileu. Mohl to být i dar farníků," poznamenává Maria Tomášková o vystavených exponátech. Jak kněží putovali po farnostech, tak s nimi putovali i jejich ornáty. Proto není divu, že můžeme najít v různých končinách ornáty s výšivkami vycházejícími z folklorních tradic v úplně jiné oblasti. Není tedy nic divného na tom, i když to není zase tak často, že právě na Hané se můžete setkat s výšivkami ornamentů charakteristických pro Slovácko. "Použití světských motivů při zdobení náboženských relikvií nebylo zcela obvyklé, přesto je možné se s nimi setkat i na této výstavě. Jako důkaz může posloužit ornát se zlatou výšivkou, v níž se dá rozpoznat hanácký krojový motiv jablíčka a srdíčka," představuje jednu z vystavovaných kázulí M. Tomášková. Další takovou raritou je také erbovní ornát nesoucí šlechtický znak, spojovaný s hraběcím rodem Silva Taroca sídlícím po staletí v Čechách pod Kosířem. "Vyšitý erb však není znakem tohoto šlechtického rodu. Z toho se dá usuzovat, že sice ornát pochází ze zdejšího zámku, přesto ale jeho dárce je z jiného šlechtického rodu," vysvětluje naše průvodkyně další detaily, kterých by si nezaujatý pozorovatel snad ani nevšiml. Za zmínku stojí i jáhenská dalmatika, či pluviál používaný při některých bohoslužebných obřadech mimo mši.

Styl se měnil s dobou
Nejstaršímu z exponátů je kolem 150 let. Tradičními motivy jsou květiny, víno a náboženské symboly - Panna Maria, Ježíš Kristus, kříž. Rozličný je způsob zdobení. Tady je použito hned několik technik, mezi nimiž převažuje klasická výšivka a nášivka. "Ty nejstarší vyšívaly většinou řádové sestry z klášterů v Kroměříži a Hradisku u Olomouce. V pozdější době, někdy po 1. světové válce už existovaly i firmy, které se tímto zabývaly. Na některých z nich je dokonce i lísteček se jménem výrobce. Je zajímavé sledovat, jak se měnil styl výzdoby podle jednotlivých uměleckých slohů. Různá období určitě ovlivňovala i tuto práci. Od bohatě zdobených se vyšívačky dostaly až k mnohem jednodušším ornátům s patrnými prvky secese dvacátých let 20. století. Zároveň byla dodržována i pravidla pro použití jednotlivých vzorů tak, jak to přikazoval daný sloh," dodává naše průvodkyně.

Hledání nekončí
Co bude s ornáty dál? "Každopádně zpátky do skříní ještě nepůjdou. Jsou rozjednané další výstavy, možná se dostanou i do Prahy. Teď je ale pro mne důležitá tato výstava, pak se uvidí. A co to pro mě znamená? Především krásný únik z tvrdé podnikatelské reality," tvrdí Maria Tomášková.
Zdobené kněžské ornáty navíc doplňuje neméně mistrovská ukázka ze zvonařské dílny Marie Dytrychové-Tomáškové z Brodku u Přerova. Zámecké chodby oživily obrazy malíře Jiřího Šmída z nedalekých Bílovic a navíc další dva sály jsou vyhrazeny pro výstavu z historie letectva. Pokud se budete během prázdnin toulat tímto koutem, pak malé zastavení na plumlovském zámku jistě nebude na škodu. Otevřeno mají podobně jako jiné zámky a muzea denně kromě pondělí, od 1. do 15. září, kdy výstava Ornáty zde končí, pak pouze o víkendech.

Dobrodružným nálezem v kostelní věži ale opravdu všechno nekončí. Původní záměr představit širší okruh textilií totiž nakonec musel ustoupit monotématickému soustředění právě na ornáty. Další pokračování s podobnou tématikou se připravuje už na toto léto. "Těch věcí bylo tolik, že by se to do jedné výstav vůbec nedalo zpracovat. Letos přijdou na řadu oltářní přikrývky a podobné věci. Jestli bude stejně úspěšná jako tato zatím netuším," prozrazuje Maria Tomášková. Premiérově se sbírka představí opět v Kostelci na Hané koncem srpna.

Autorka výstavy přiznává, že o nějaké podobné sbírce v republice neví, i když její existence není vyloučena. Proto prosíme čtenáře Naší rodiny, aby nám dali vědět, jestli neznají podobnou kolekci. Informace předáme Marii Tomáškové.


Titulní strana - Archiv - Komentáře - RozhovoryReportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - KostelyPišme, slyšmeŽivot ve víře
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410

 Od 6. 10. 2002 jste 

 návštěvníkem našich stránek