| Odpuštěním
začínají zázraky |
|
|
Ludmila Kotrmanová |
Ročník 34 - číslo 29 |
K
nejuctívanějším světicím dnešní doby patří Marie Goretti. Základem
velké úcty k ní je její čistota a odpuštění. Letos uplynulo sto let od
smrti této mladičké světice. Do Nettuna, kde je krypta s tělesnými pozůstatky
sv. Marie Goretti, stále proudí davy poutníků.
Maria Goretti se narodila 16.října roku 1890 v krásném Corinaldu v provincii Anconě. Protože dětí v rodině přibývalo, odstěhovali se Gorettiovi nedaleko od města Nettuno, do Ferriera di Conca, kde si společně s vdovcem Serenellim a jeho synem Alessandrem pronajali malé hospodářství. Pan Goretti však za rok zemřel na malárii a paní Assunta zůstala se šesti dětmi sama. Oporou jí byla malá Marietta, která se starala o domácnost a nejmladší sourozence, když matka s většími pracovala na polích.
Také vařila pro všechny, i pro Serenelliovy. Ti však nebyli dobrou společností pro zbožné děti paní Assunty. Alessandro nikdy nepoznal pěkný domov. Matka mu záhy zemřela a otec, který měl tvrdou povahu, se často opíjel a nešetřil nadávkami. Sandro byl několik let námořníkem, a to jeho povahu nevylepšilo. Postupně začal nesnášet dobrotu, mírnost a čisté srdce dívenky Marie. Na druhé straně po ní toužil. Marietta žila prostě a netušila nic zlého. Neuměla číst ani psát, protože pro samou práci nemohla chodit do školy. Velice se zaradovala, když mohla roku 1901 přistoupit se svým starším bratrem k prvnímu svatému přijímání. Důkladnou přípravu na první zpověď se všemi dětmi provedl pater Giorlamo z kostela sv. Michala v Nettuno, kněz z řádu pasionistů, založeného k šíření úcty k utrpení Spasitele. Marie a jejího bratra se ujala hraběcí komorná paní Elvíra. Učila je katechismu a obstarala krásné sváteční šaty.
Alesandro
Senerelli však ničil klid a Boží mír v srdci mladičké dívenky. Dvakrát
se pokoušel dvanáctileté děvčátko zneužít násilím a Maria se jen stěží
ubránila. Prosila matku, aby ji nenechávala doma samotnou, ale pravou příčinu
se bála říci, neboť jí prchlivý Sandro vyhrožoval smrtí. Ten číhal dále
a dokonce si opatřil dýku. Potřetí Marii napadl 5.července 1902 a protože
se houževnatě bránila, popadl železné bodlo a pobodal ji čtrnácti hlubokými
ranami a čtyřmi menšími. Dokud ještě mohla, opakovala Marietta stále:
"To je hřích, přijdeš do pekla." Když děvče padlo k zemi, utekl
šílený mladík do svého pokoje a tam se zabarikádoval. Myslel, že je mrtvá.
Marietta se dovlekla ke dveřím a z posledních sil zavolala o pomoc. Smrtelně
zraněnou dívku pak odvezli sanitkou do nemocnice v Nettuno. Při operaci zakoušela
Marie Goretti veliké bolesti, protože ji nemohli uspat. Vrahova dýka zasáhla
dívčiny plíce, okolí srdce i vnitřní orgány. S láskou přijala Tělo Páně
i svátost umírajících. Na otázku kněze, jestli odpustí svému vrahovi,
bez váhání odpověděla: "Ano, ano, odpouštím mu z celého srdce a v
nebi ho chci mít u sebe."
Maria Goretti zemřela druhý den 6. července 1902. Sandro
Senerelli byl za svůj krvavý čin odsouzen ke třiceti letům vězení. Po nějaké
době se obrátil a to, jak sám přiznal, na základě živého snu. Zdálo se
mu, že viděl znovu Mariettu v bílém šatě v zahradě plné bílých květin
a lilií a ona ho pobízela, aby je trhal. A jak je držel v náručí, měnily
se na malé plamínky. "Chtěla mi povědět, že žije," řekl
Senerelli. Úplně se změnil a litoval svého strašného činu. Po 28 letech
byl z vězení propuštěn a jeho první cesta vedla k matce zavražděné, ke
staré paní Assuntě. Prosil za odpuštění. Když odpustila dcera, odpustila
i matka. Senerelli začal žít novým životem jako sluha v kapucínském klášteře
v Ascolo Piceno a stal se členem III. řádu sv. Františka, tzv. kajícníků.
Jeho život byl pak životem modlitby a smíru, který strhával příkladem i
ostatní. Tak se přání Marie Goretti splnilo.
Roku 1947 byla Marie Goretti prohlášena za blahoslavenou a tři roky na to
svatou. Slavnost se konala na Svatopetrském náměstí a bylo přítomno přes
půl milionu lidí. Poprvé v dějinách církve se svatořečení zúčastnila
nejen matka oslavené světice, ale i její vrah jako svědek v obou procesech.
Tehdejší papež Pius XII. přerušil obvyklý ceremoniál a promluvil k lidu,
nikoli latinsky, ale italsky. Ohnivý proud jeho řeči zapaloval srdce:
"….K tobě se utíkají otcové a matky, abys jim pomáhala při
vychovatelském poslání. Naším přičiněním nacházejí u tebe útočiště
děti a všechna mládež, aby mohli být uchráněni od každého znesvěcení
a mohli kráčet na životní cestě spokojené a radostné, jak to bývá u těch,
kdo jsou čistého srdce…"