| Bral
bych Oskara za blbnutí |
|
|
Zdeněk Lebl |
Ročník 34 - číslo 29 |
VÁCLAV UPÍR KREJČÍ
Potěšit lačné publikum a rozhýbat jeho bránice, to věru bývá oříšek i pro borce, kteří na svých "komických" zádech kromě tlumoku s humorem mají křížků víc, než živá třetina slavného Mimtria - Václav Upír Krejčí (47). Třebaže u něho permanentně bojuje srandista s filozofem, převažuje hravá radost, která je častokrát "za všechny peníze".
Na
vaší první vizitce mimo jiné stálo: mimuji, blbnu..., na další: divadelní
a filmový herec a na té poslední dokonce: prezident Mezinárodního dne smíchu.
Znamená to snad, že jste "přešaltoval"?
Heleďte, vždyť dneska už je každej prezident něčeho, a jako takovej
blbne. To má původ v oslavě mých čtyřicátých narozeninách, kam přišlo
asi 700 lidí. To mě zaskočilo a uvědomil jsem si, že příště už bych na
to potřeboval Strahovský stadion. Proto vznikl Mezinárodní den smíchu na
Letenské pláni, kde týden přede mnou vystupoval Michael Jackson před 70 tisíci
diváků. Krapet jsem ho trumfnul, když na naši produkci se přišlo vyblbnout
ještě o osm tisíc diváků víc.
Diváci vás vnímají jako fousatého kluka s vlasy vyčesanými
do vrabčího hnízda, bezuzdně lítajícího po jevišti. Zklidnil jste se věkem?
Vlasy vyčesaný nahoru jsem "ukradl" Stanu Laurelovi - i smutnej
vypadal v týhle frizúře vlastně veselej - protože takovej styl budí neuvěřitelnej
optimismus. A zklidnil jsem se jen díky tomu, že jsem ztloustnul a sádlo
pohybu brání. A ještě něco: jak jezdím po světě a píšu cestopisy, moc
si z toho nepamatuju. To není tím, že bych byl blbej, ale proto, že jsem si
musel vymejšlet. Když budu parafrázovat Werichovo "Hloupý lidi mají čas
si pamatovat, my chytrý to musíme vymejšlet": když člověk ze sebe vydává,
nemá čas vnímat.
Nepostrádají vás někdy u rodinného krbu?
To je fakt tragédie. Slýchávám mojí ženu, jak říká: "Upírku,
víš o tom, že žijem a že máme Klárku?" Protože miluju moře a
slunce, bral bych sedmimílový boty a přenesl se tam někdy s celou rodinou.
Na Dětský den jsem dělal šňůru po severní Moravě a všechno si odřídil
a odehrál sám. To je ten čas a energie, která pak doma schází. Použiju-li
příměr Miloše Nesvadby, každej máme misku na něco a já jsem si svou
misku na děti vybral, protože hraju pro děti a hraju pro ně rád. Bohužel
doma už bývá miska prázdná...
Také kouzelné texty básníka Jiřího Žáčka, jež
jste spolu s někdejší Popelkou Evou Hruškovou a Dášou Herzánovou nazpíval,
jsou důkazem lásky k dětem…
My jsme dokonce s Jiřím Žáčkem iniciovali skupinu lidí, která vymejšlí
novej styl humorných veršů - čím kratších, tím vtipnějších. Ono bývá
unikum vymyslet něco, s čím člověk může jít s klidem před lidi na jeviště.
Ale nesníte aspoň trošku o charakterní roli?
Tenhle národ je příšernej, jak málo má režisérů a scénáristů,
kteří se zabývají humorem. Já režiséry, co mě neobsazujou, nepotřebuju.
Mám totiž výhodu, že si mě vybírají jejich lepší zahraniční kolegové.
Známý anglický oskarový režisér mě například obsadil do filmu Příběh
rytíře. Hrál jsem hlavní roli bezdomovce ve francouzském filmu, stejně
jako velkou roli ve filmu čínském.
Sláva, nebyl jste zaškatulkován…
U nás bohužel ano. Miloš Kopecký, který mě měl strašně rád, mi
jednou řekl: "Hele, ty to budeš mít tak těžký jako já a Bróďa,
který je nadosmrti Hajajou. Já ztvárnil doktora Štrosmajera a pak jsem tři
roky netočil, protože žádnej režisér si netroufl sáhnout na majestát téhle
zbožňované postavy." Když jsem pak v Jirešově Lvu s bílou hřívou
hrál profesora Nejedlýho, řekl mi Kopecký: "No jo, co je to platný, žes
to odehrál dobře, když holt lidi neřeknou - hele, Nejedlý, ale - hele, Upír!"
Takže co s vámi dělají prkna, která znamenají svět?
Ta jsou pro mne posvátná.. V divadle jako nikde jinde dochází ke
kontaktu, kterej testuje herce i diváky. Navzájem se "osahávají" a
vědí o tom.
Musí herec být (s odpuštěním) děvečka pro všechno,
anebo mu stačí mít dobrý žaludek?
Myslím si, že herec musí být obojí, neboť je tak jako tak poplatný
době, systému, zaměření i koncepci. Vždycky se musím smát, když
komediant řekne: "Tohle bych nikdy nedělal." Dělá to, co je ve scénáři
a basta! V opačném případě není herec, ale nafrněnej amatér. Odmítne-li
světová hvězda nějaký scénář, není to proto, že by byl špatný, protože
k filmovým či divadelním stars se prostě špatný scénář nedostane. Odmítne
jedině z důvodů, které smrdí osobní averzí k režisérovi nebo k hereckým
partnerům. Já sám neodmítám skoro žádnou roli.
Dokážete se vysmát sám sobě
Často. Vlastně pořád, vždyť je to nezbytná rekvizita komika. Samozřejmě,
že se vzápětí zase pochválím...
Kdyby lidi přestali chodit na srandu, byla by to vaše tvůrčí
smrt?
Kdyby oni přestali chodit, sám bych za nimi chodil do hospod, fabrik, na
venkov... Konečně - já to dělám i teď.
Kdepak asi je ona pomyslná hranice mezi smíchem a
trapností?
To není ani tak problém toho, kdo humor vytváří. Člověk, který
bonmot nebo grimasu odsoudí slovy "to je trapný", bývá zpravidla
zahleděný do svého nitra. Takže jestli je na věci něco trapného, je to on
sám.
Kdybyste si pořídil panáka-otloukánka, za co by nejvíc
dostával?
Za lidi, kteří nejsou na svých místech - za lidi, kteří bohužel zůstali
na svých místech - za ty, kteří korumpují a jsou korumpováni a škodí -
za ty, kteří...
Co byste nejraději "zašantročil"?
Nemohoucnost, neschopnost, nenávist… Já vím, z čeho nenávist pochází:
právě z té nemohoucnosti, protože dotyčný je předem naštvanej na to, že
ten druhej dělá něco, co on sám nedokáže.
Asi existuje bůžek legrace. Povídáte si s ním?
Jestli existuje, pak je to žebrák v polorozpadlých šatech, "oplývá"
vráskami, je šedivej a moc špatně chodí. Dělat humor není nic jiného než
dřina a odříkání. Tím povídáním je každé představení.
Ovlivnil
nějak váš umělecký pseudonym legendární objev krevních skupin Filipa
Janského?
Mně říkají Upír proto, že prý vysaju z člověka sílu. Ale já se
jen bráním: na lidi hloupý a na ty, co vás nemají rádi, je zapotřebí
veliká energie. V opačném případě budete sám vysáván. A to bolí. Já
jsem ale zvrácenej upír: namísto abych vysával, nalévám energii lidem do
žil... humorem.
Kým byste za žádnou cenu nechtěl být?
Nechtěl bych bejt blbec.
A komu byste nabídl židli?
Těžká otázka. Já bych ji zatím nechal volnou. Co kdyby přišel někdo...
lepší?
Respektujete pravidla silničního provozu, nebo se spoléháte
na to, že upíři v zrcátku nejsou vidět?
Respektuju veškerá pravidla a nejenom na křižovatkách, protože jsou základem
demokracie a v té já žiju rád.
Ocenil byste Nobelovu cenu za upřímnost?
Bral bych Oskara za blbnutí.
Kdybyste měl čtenářům Naší rodiny nalít čisté
krve, ale držel se pohádkové zásady: Upíre, nepřelij...
...tak bych použil svůj vlastní slogan: HUMOR NÁS NIC NESTOJÍ A BEZ NĚJ
SE NIC NEHOJÍ!
Myslíte si tedy, že upíři přežijí i v novém tisíciletí?
Budou muset - jsme jedné krve ty i já...