| Smraďařské
řemeslo |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 29 |
Jméno Koželuh patří dodnes k nejrozšířenějším
osobním jménům, což svědčí i o někdejší váženosti a rozšířenosti
tohoto řemesla. Představme si, že bychom zhruba před sto lety navštívili
koželužskou dílnu. Uvidíme tu v podstatě tytéž pracovní postupy, jako ve
středověku.
Koželužna je umístěna bezprostředně u řeky, často až za městem či
osadou, protože se z ní line nevábná vůně, kvůli níž si koželuzi
vysloužili přezdívku smraďaři. Dělníci surové kůže upevňují do
proudu tak, aby voda plynula proti srsti. Surové kůže sušené nebo nasolené
se namáčejí, aby znovu nabyly pružnosti a ohebnosti, ale do vody se ponořují
i kůže čerstvé, aby z nich voda vyplavila krev, výkaly, i část tuku. Se
znečisťováním vody v řece si tehdy nikdo hlavu nelámal. Po dvoudenním máčení
můžeme spolu s kůžemi vstoupit do dílny, kde je vyčiňují na usně.
První je čištění
Před několika špalky stojí dělníci s tupou kosou, kterou zbavují kůži
podkožního vaziva, tuku a nečistot, což je přípravou pro tzv. loužení.
To se provádí v kádích zapuštěných do země, tzv. luhách. Každý den se
tu kůže, namočené ve vápenném mléce, překládají. Kůže se z luhů
vyjmou, teprve až když srst z nich odpadává, což může trvat i čtrnáct
dní. Kůže takto připravené se hodí na špalek a tupou omykací kosou se z
nich srst ručně srazí. Potom se vyperou v čisté vodě, zbaví se zase kosou
podkožního vaziva a veškeré vápno a všeliká nečistota se z nich vytlačí
obtahovacím želízkem (protahovačkou). Kůže takto zbavená srsti a podkožního
vaziva se nazývá holina.
Hlavní
je činění
Pak se kůže moří ve vápenné vodě a v otrubovém kvasu. Výborným mořidlem
je i ptačí trus. Moří se tak dlouho, až je kůže vláčná. To všechno
jsou práce přípravné. Hlavní koželuhova práce, totiž činění, teprve
nastává v další místnosti, kde jsou do země zapuštěné jámy a kádě,
do nichž. dělníci ukládají holiny. Dno jámy vysypou tříslem, na tuto
vrstvu prostřou holinu a posypou ji zase vrstvou třísla. To opakují, dokud jámu
nezaplní. Navrchu je čtvrtmetrová vrstva třísla. Pak jámu zalijí vodou a
zakryjí prkny. Tím, že holiny do sebe vsávají tříslovinu, kůže se svrašťuje,
stává se tužší a těžší, zároveň je nepromokavá. Třísloviny jsou
obsaženy zejména ve stromové kůře. Většinou se používala kůra dubová,
ale i kůra rozličných vrb, kaštanová, smrková, javorová či jasanová.. Při
výrobě jemných kůží, např. na rukavice, se tříslo nepoužívalo. V jamách
kůže zůstanou dva měsíce, tím je vykonán tzv. první dub. Potom se vyjmou
a přeloží stejným způsobem do jiné kádě, což je druhý dub, trvající
čtyři měsíce. Silné podešvovice zůstávají v jamách i dvě léta. Useň
je dobře vyčiněna, když má na čerstvém řezu všude stejnou stejnorodost
a červenohnědou barvu.
Z kůží se dělají rozličné usně tlusté nebo tenké, jemnější nebo hrubší, a podle toho se lišil také způsob vydělávání, takže se řemeslo rozdělovalo na koželužství, jirchářství, zámišnictví a pergamenictví čili bělpuchářství.
Poslední úpravy
Zbývá
ještě poslední úkon, a sice vydělané kůže upravit. Kůže na podešve se
ještě před vyschnutím ztužují klepáním nebo mandlováním válci, aby se
ještě více ztužily a upevnily. Svrškové kůže se naopak zbavují přebytečné
kyseliny tříslové, aby i po vyschnutí byly ohebné a nikoli křehké. Navíc
se natírají a napouštějí různými tuky jako rybím tukem, lojem, sádlem
atp. Usně, které mají být co nejjemnější, se ještě oškrabují dvoubřitým
nožem, potom se natáhnou a uhladí mosaznou nebo železnou deskou. Takové kůže
se také často černí octanem železnatým spolu s odvarem kampeškovým, směsí
jaterního tuku, oleje a sazí atp. i jiné barvy. Dodnes takto pracují v některých
koželužnách v Maroku, Egyptě a Mexiku. Moderní závody celý proces zkrátily
na několik hodin. Používají k tomu rotujících sudů a chromových solí,
syntetických barviv a jiných chemikálií.
I
Na obrázku jsou dva koželuzi při práci. Obraz neznámého mistra pochází
ze soukromých sbírek jednoho občana města Bredy. Oba koželuzi činí neboli
vydělávají změkčené telecí kůže zbavené srsti na kmenech. Kůže
poslouží jako materiál na svrchní část obuvi. Muž nalevo upravuje kůži
do stejnoměrné síly pomocí ohnutého železa. Ten vpravo odstraňuje základní
vrstvu kůže, jež obsahuje pigment, tuk a odumírající částečky kůže včetně
chlupových míšků. Malíř zachytil okamžik, kdy se koželuh chystá osvěžit
se ze džbánu. neboť práce je namáhavá a musí při ní dýchat nepříjemné
pachy.
Adolf Schrödter: "Zarmoucení koželuzi" 1805 -
1875, Frankfurt am Main
V tomto případě pojal malíř těžkou práci koželuhů jako groteskní scénku.
Z obrazu takřka slyšíme šplouchání vody a úpění dvou hlavních postav,
jimž uplavaly kůže. Odcházející tlustý zaměstnavatel se dosud tváří
spokojeně. Sní nejspíš o svých ziscích a rozšíření podniku. Pravým
uchem naslouchá, ale skučení postižených k němu ještě nedolehlo. Tři
pracovníci v pozadí již položili dvakrát vyprané kůže zbavené srsti na
kmen stromu, aby je zbavili zbytků po srsti a tuku. Také nevědí o smůle těch
dvou, co zkoprněli jako solné sloupy s výrazem zoufalství v očích i obličeji
a začínají lamentovat. Pozorovatel je připraven vyzvat oba smolaře k
opatrnosti, aby jim ještě další kůže zavěšené na okrajích můstku
nespadly do proudu a také neodplavaly do moře v pozadí obrazu.