| Šikana
a tyranie |
|
|
Ročník 34 - číslo 29 |
u psychologa
Tyranie a šikana se objevují již ve velmi útlém věku. Co jiného je mlácení
kyblíčkem do hlavy na pískovišti, než vymáhání svých nároků násilím?
Všichni chceme něčeho dosáhnout, na tom ještě není nic dobrého ani špatného.
Problém začíná tehdy, kdy se snažíme donutit jinou osobu k tomu, aby dělala
a myslela si to, co chceme my. To je šikana.
Autor knížky pro děti i dospělé "Proč mě pořád někdo šikanuje?" Terrence Webster-Doyle popisuje, jak se vypořádat s tyrany ze školních hřišť a všímá si mechanismu, jak se z dětských tyranů stávají tyrani dospělí. Ještě v padesáti letech cítí lítost, zlost a strach při vzpomínkách na incidenty, které se mu přihodily v dětství. Chlapci ze sousedství ho každý den zesměšňovali, nutili dělat věci, které nechtěl, a především ho bili, protože věděli, jak moc nesnáší rvačky. Nedokázal jim uniknout. Až jednoho dne ho při jednom takovém útoku bodla do zad včela. Bolestí povyskočil a přitom srazil jednoho z útočníků. Agresor padl na zem a s úžasem zjistil, že ten otloukánek se dokáže bránit. Co na tom, že se to stalo náhodou! Nikdo nic nevěděl a od té doby už ho netloukli. Zdá se vám tento příběh vymyšlený? Možná je, ale ukazuje základní pravdu: tomu, kdo nám ubližuje, se musíme postavit. Platí to pro jak děti, které zaujímají místo otloukánka v dětském kolektivu, tak pro dospělé, které svým slabým dětem neschopným postavit se násilí, musejí pomoci.
(ah)