| Mika
- Míka - Miko |
|
|
Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 29 |
výpravy za jmény
Zdá se vám, že tentokrát jsme narazili na česká jména oproštěná např. od cizího, zvláště německého vlivu, jako tomu je např. u Milera<Müller (Mlynář) ap.? Začneme-li pátrat po jejich původním zdroji, zjistíme, že německého vlivu jsou sice zbavena, cizího však vůbec ne!
Vždyť další bratranci našich Miků a Míků jsou například německý a anglický Klaus, amerického Santa Klause nevyjímaje. A také ruský Nikolaj, z něj odvozený domácký tvar Kolja (viz náš oskarový film); o Mikešovi, Mikovcovi a jiných ani nemluvě.
Všechna tahle jména čerpají z jednoho a téhož křesťanského pramene. Jsou totiž obměnou řeckého N i k e l a o s, jež má u nás základní podoby Mikuláš/Mikoláš. Původní pojem je složen ze dvou částí: 1. Niké = známá bohyně vítězství (její sošku dostávali - před zcizením - mistři světa ve fotbale); 2. -laos = lid. Ten nemá samozřejmě nic společného s názvem asijského státu. V řečtině má stejný význam jako mnohem známější "demos". Demokracie, jak víte ze školy, je odvozena právě od něj a od "krateo" = vládnu. Celek se vykládá zpravidla jako "vítězný v lidu". Srozumitelnější by snad bylo "vítězný s lidem". V době víry v magickou sílu dávaných jmen to bylo zřejmě přání rodičů či jejich připomenutí pro potomka, jak vládnout. Zdá se, že mnohý z našich politiků včetně toho, jehož jméno souvisí s dnešní výpravou nejvíc, tlačil na letošní předvolební pilu obzvlášť v tomto směru.
Rozdíl v českých i cizích variantách je v tom, že původní "N-" se zaměňuje za "M-" a zda obměnu tvoří jako základ první slabika: Mikuláš, Mikeš, Míka nebo druhá: Klaus, snad i Kolafa… Mezi odvozeniny patří i dnes velmi oblíbená Nikola/Nikolka; zřejmě prošla sladkou Francií a zahalila se do módního pláště Nicole/Nicolette. Mnohé z nich, ne-li všechny, by byly asi hodně překvapené a dotčené prozaickým, ač naprosto správným: "Tak co bude s tím nádobím, Mikuláško?!"