| Chladnokrevní
koňové |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 28 |
Pod
záštitou náměstka primátora hlavního města Prahy ing. Jiřího Paroubka a
pod velkolepým názvem Fortuna Grand Prix proběhl v polovině června už třetí
ročník šampionátu Čech, Moravy a Slezska v těžkém tahu koní. Soutěž o
nejsilnějšího koně se po dvou předchozích ročnících v Pardubicích přestěhovala
do Prahy, do areálu košířského statku Bulovka, který patří Jezdeckému
klubu Čs. filmu.
Jedním z pořadatelů tohoto neoficiálního mistrovství v těžkém tahu je i Svaz chovatelů chladnokrevných koní. Chladnokrevní se dá přeložit jako klidní čili poslušní a pracovití, na rozdíl od dostihových ořů teplokrevných, jejichž hlavní předností je rychlost a závodivost. Svaz chovatelů chladnokrevných koní sdružuje chovatele tří základních plemen. Něco mi o tom řekl jeden z nich, pan Novotný z Mělníka, který asi ví o čem mluví, když má ve svých stájích kolem šedesáti koní: Chladnokrevní koně se u nás chovají ve třech základních plemenech - českomoravský belgický kůň, norik a slezský norik. V čele svazu stojí prezident ing. Ivan Petrtýl a sdružuje 50 chovatelů, což co do počtu chovných koní obnáší kolem 200 klisen a 30 hřebců z každého plemene.
Pokud vás napadne, že těžkotonážní koně dnes nemají co na práci, protože už přece netahají vozy s uhlím, ledem či pivními sudy, připomeňme si, že dnes se jim znovu naskýtá jiná staronová pracovní příležitost. Chladnokrevníci se v třetím tisíciletí znovu vrací do lesa na práci při přibližování dřeva, což je nejen levnější než budování skluzů (pamatujete se asi na dobrodružnou cestu pyšné princezny Krasomily a krále Miroslava) a lanovek, ale hlavně šetrnější k lesu nežli používání donedávna propagované těžké techniky. Proto stát dotuje používání koní při stahování kmenů jako ekologický způsob těžby. Chladnokrevní koně tedy mají budoucnost.
Dnešní závod je vlastně jen exhibicí. Oficiální záznamy o rekordech se nevedou, nekritická snaha majitelů o zápis do knihy rekordů by mohla vést ke zbytečnému přetěžování koní a jejich zraněním. Ani vítězství v dnešní soutěži nijak nekvalifikuje koně do chovu, na to máme mnohem složitější a komplexnější zkoušky, jejichž součástí je sice i těžký tah, ale nesoutěží se o maximální výkon, všichni koně mají stejnou zátěž. Aby se kůň stal plemeníkem, projde pečlivým a náročným výběrem. Ve třech letech musí hřebci podstoupit výkonnostní zkoušky trvající 60 dní, letos bude takové soustředění v Tlumačově. Nejprve se posuzují tělesné rozměry, exteriér, zdraví a původ koně. Komise sleduje během zmíněné doby i jeho chování a učenlivost. Teprve vybraní koně dostanou příležitost obstát v závěrečném testu ovladatelnosti i těžké zápřeže a dostanou svou pracovní knížku jako plemeník. Není to ovšem povýšení na nějakého pána harému, který je obletován klisnami. Kůň normálně pracuje v lese. Ideální věk pro manžela je pět let, kdy začne předávat své geny stejně kvalitním klisnám.
Fortuna Grand Prix
Na startu Fortuna Grand Prix stanulo osm koní z celé republiky. Favority byly klisny Jolly z Opavy, absolutní výstavní šampiónka 2001 a valašská ryzka Rebeka, držitelka nejlepšího výkonu z loňského roku, když v Pardubicích utáhla 1550 kg. Letos byla Rebeka trochu handicapována tím, že měla s sebou tříměsíční hříbě, které si vyžadovalo své pravidelné mléčné svačiny. Se svými 740 kg byla také asi nejlehčí ze startujících koní.
Pravidla soutěže v těžkém tahu jsou jednoduchá. Vyhrává ten kůň, který na dvacetimetrové trati utáhne největší zátěž v kroku, ve stálém tahu, nesmí tedy skákat, zastavit může jen jednou, čas se neměří. Kůň je v zápřahu do speciálních saní a jeho vodič- partner ho smí povzbuzovat pouze hlasem. Je to podobné jako při vzpírání nebo skoku do výšky. Zátěž se postupně zvyšuje přikládáním pytlů s cementem a který kůň neuspěje, vypadá. Na každé váze je totiž jen jeden pokus.
Travnatá košířská dráha byla rozměklá po předchozích deštích a nedávala tak naději na překonání rekordu v tahu, ale startovní listina poskytovala záruku napínavé podívané. Kopyta koním v měkké trávě podkluzovala, i když měli všichni těžké podkovy s ozuby nahrazujícími hřeby v tretrách běžců. Tahounům ztěžovalo práci i to, že saně se trochu zarývaly do terénu, takže koně vlastně táhli víc, než ukazovala zátěž na saních.
Nejsilnější jsou Valaši
Začíná se na osmi stech kilech. Základní váhu bez problémů zvládá všech osm koní. Semifinálovou vahou se stalo 1300 kg, kde zůstaly už jen kobyly Jolly a Rebeka, valach Václav a hřebec Hubír, výš se dostávají už jen Rebeka a Václav. Soutěž vrcholí finále na 1450 kilogramech. Zpěněná klisna Rebeka zarývá kopyta do trávníku ze všech sil, podaří se jí saně rozjet, ale kousek před cílem zastavuje. Její partner ji hlasitě povzbuzuje, stejně jako druhý vodič, jímž je její kamarád, malý strakatý voříšek štěkající ze všech sil. Diváci i rozhodčí, když vidí její marnou námahu, ukončují pokus voláním nech ji! Poslechli oba. Závod pro Rebeku tak končí dva metry před cílem, její partner a majitel Miroslav Žilinský ale nemá důvod ke smutku. Poslední kůň v soutěži - valach Václav patří totiž také do jeho stáje: V lese ji nešetřím, ale zdá se, že je dnes trochu nervóznější, v sedmi letech má své třetí hříbátko, třeba myslí víc na něj.
Zatím nastoupil valach Václav s partnerem Milanem Blizňákem. Na saních je 1450 kg. S vypětím všech sil si Václav s nimi poradí. Dalších padesát kilo je dnes už nad jeho možnosti. Vyhrává snad i díky tomu, že sám váží o padesát kilo víc než Rebeka, také měl jistou výhodu v tom, že táhl v opačném směru nežli Rebeka a jeho trasa vedla malounko z kopečka. Na Valašsko putují dva nejcennější poháry, oba pro noriky, protest Jolly neuspěl, zklamání majitelů jednoho z dalších favoritů, hřebce Hubíra z Ostřetína, neskrýval jeho partner Vladimír Hrnčíř: Počítali jsme s vítězstvím, doma Hubír odtáhne i stodolu. Dnes nějak neměl náladu, možná je to jarem a rozptyloval ho zájem přítomných klisen. Není divu, vyhrál totiž soutěž o nekrásnějšího koně.