| Baláž
Blažej Blažek |
|
|
Vladimír Mates |
Ročník 34 - číslo 28 |
Výpravy za jmény
Těch prvních, za kterými jsme se dnes především vypravili, je celé hejno. Abychom však zůstali na poli jazykovědy, použijme přesnější pojem (také z ornitologie) celé hnízdo. V závorce uvádím, kolik je jednotlivých nositelů. Balaš (322), Baláš (935), Balažovič (158), Balazs (105), Balaž (49) a Baláž (3932). Celkový počet variant řadí zkoumané příjmení na velmi překvapivé 203. místo tabulky nejčastějších! Konec matematiky… Myslím, že řada vás čtenářů čichá, čichá nikoliv čertovinu, ale maďarštinu. „A máte pravdu!“ zvolal by hlasem velikým v televizním milionáři moderátor Vladimír Čech.
Nápověda je částečně skryta v - Blažejovi. Ten je správně maďarsky Balász. (Všimli jste si, že to správné je až na chvostu všech variant?!) Ztotožníme-li obě příjmení či křestní jména („obojí je správné“), nejsme ovšem zdaleka na konci dnešní »výpravy«. Kde se vzala? Od starých Řeků z podoby Blasios (nebo od Římanů - Blasius). Bohužel, řada jazykovědců tvrdí, že jejich původ je nejasný. Ti nejstarší naznačovali souvislost s řeckým obecným pojmem blacha, což mělo označovat jistou tělesnou vadu. Z toho zřejmě vychází i F. Kopečný, když vypočítává možnosti: nějak vadný, tělesně postižený či konkrétně bleptavý (odvozené od nesrozumitelně mluvit, bleptat; dnes spíše breptat). V této souvislosti bych rád připomněl jednoho našeho středověkého Blažka (varianta Blažeje), jenž je v Lounských soudních knihách v r. 1390 zapsán s přídomkem beblavý (= stejného významu jako bleptavý).
Když už jsme u Blažků (15 359 nositelů), připomeňme dvě věci. Za prvé: že sice mohou být odvozeni od Blažejů, ale stejně tak i od našich starých Blahoslavů apod. Za druhé: svěřme papíru jednu říkanku, která je schopna vzbudit snad i váš úsměv: „Rouhala se Blažková, // rouhala se Bohu, // Bůh ji za to potrestal, // potvoru, // zlámala si nohu.“
Podobný osud potkal jednu neanonymní Blažkovou, jež v podobě Balášová velela svého totalitního času ČT. Nenarážím sice přímo na vadu řeči (bleptavost, beblavost ani koktavost apod.), ale spíš na řeči, které vedla. Byly sice srozumitelné, ale nestravitelné. I když, připouštím, v jednom případě i na tu vadu – byť dočasně - mohlo dojít. A to tehdy, po velké aféře, kdy jako normální neideologická ženská běhala po vídeňských obchodních domech a nakupovala s velkou chutí imperialistické zboží. Rakouská televize ji tenkrát tajně natočila a s chutí to odvysílala… Pak musela Balášová soudruhům z ústředního výboru KSČ svou nákupní horlivost horko-ťažko vysvětlovat. Skoro bych se vsadil, že její jazyk nebyl přitom příliš ohebný a mocipáni sotva rozuměli…