| Rybníky
Jana Kojana |
|
|
Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 27 |
Máme doma obraz, olej o malíře Kojana. Je na něm
zachycen rybář. Obraz je velmi kvalitně namalován. Rádi bychom se něco dověděli
o jeho autorovi.
Josef K. České Budějovice
Jsou malíři, kteří jakoby dlouhá desetiletí nezměnili
ani o píď své přesvědčení, svůj malířský názor. A právě takovým
byl jihočeský rodák Jan Kojan (1886-1951). Narodil se v rodině drobného
rolníka a řemeslníka v Kojákovících u Třeboně. Od dětství vnímal krásu
jihočeského panoramatu. Leské hladiny rybníků, mohutné duby na hrázích,
zátoky v olšinách, ale i nabílené domky a barokní kapličky. A právě v
jedné z nově vysvěcených kaplí krátce visel obraz od Mistra Třeboňského.
Malého Jana toto dílo nesmírně zaujalo a o jeho životní pouti bylo
rozhodnuto.
Studoval v Bechyni, pak v Praze. Z ateliéru na Akademii jej vytáhla světová
válka. Hned na jejím počátku se kdesi v Haliči dostal do ruského zajetí.
Zle se mu nevedlo, jako malíř si záhy získal širokou klientelu mezi carskými
důstojníky. Maloval jejich portréty i žánrové obrázky. Vstoupil do služeb
knížete Vjazemského, který mu zajistil úspěšnou kariéru na carském dvoře
v Petrohradě. O vážnosti tohoto roznodnutí svědčí i fakt, že se Kojan v
Rusku oženil. Bolševická revoluce ale jeho plány zhatila. Z dvorního malíře
se stal učitelem kreslení a brzy poznal, že nové zřízení mu štěstí nepřinese.
Zesláblý a chudý se vrátil domů, do Prahy. Zde se mu do rukou dostal román
Naši, ve kterém spisovatel Josef Holeček vzdává hold kráse jihočeské
krajiny. Shodou okolností se hlavní hrdina této knihy jmenoval také Jan
Kojan. Malíře Kojana to přimělo navštívit Třeboň, které pak celý život
zůstal věrný. Zamiloval si lidi od rybářského řemesla, schwarzenberské
správce, baštýře, sádecké, fišmistry a všechny kolem. Ani pozdější
dlouhodobý pobyt v Paříži nezměnil jeho výtvarné směřování. Syrovými
tahy štětce bravurně maloval rybáře při práci, při výlovu, při údržbě
hrází či sádek. Maloval opuštěné rybníky zabydlené štíhlými těly
volavek. Snad jako jediný malíř dokázal s lehkostí namalovat kalnou vodu i
bahno ode dna.
Jeho vášeň ho nakonec stála život. V deštivém říjnu roku 1950 seděl se
skicákem na hrázi rybníka. Kreslil do vyčerpání. Z hráze ej odvezli přímo
do nemocnice, odkud se po vleklé nemoci dostal do svého rybářského nebe.
Kojanovy obrazy jsou pravdivou výpovědí o životě jihočeských rybářů a
o jeho dílo, na hony vzdálené socialistickému realismu, se opět zvedá vlna
zájmu. A ceny jeho obrazů? Není výjimkou, když přesáhnou 50 tisíc korun.