| V
nebi se bude mluvit česky |
|
|
Richard Grégr |
Ročník 34 - číslo 27 |
Čeština se stane vše spojujícím nebeským jazykem, je přesvědčen otec Moreno. Pochází z Mexika a mluví krásně, byť trochu pracně česky. Naši řeč se naučil až v posledních několika letech. Studenti zemědělské fakulty v pražském Suchdole ho znají jako školního kaplana.
Otec Román Angel Moreno se narodil v roce 1932 v Mexico
City. Původně měl být inženýrem elektrotechniky. Do ukončení studia mu
zbýval sotva semestr. Životu bez víry chybí rozměr, tvrdí, když spolu sedíme
v domě v Lysolajském údolí, kde Klaretinští misionáři sídlí. Dostala
se mi však do rukou kniha o Ježíši Kristu, která ovlivnila celý můj další
život. Jen jsem ještě nevěděl, která kongregace je ta pravá. Na církvi
obdivuji chudobu, ale i bohatý duchovní život. To splňují třeba františkáni.
Lákal mě rovněž misionářský aspekt. To, co dělají třeba Klaretinští
misionáři. Na jejich způsobu života ho přitahovalo cestování a působení
po celém světě. Poslední pochybnosti o správnosti cesty ke kněžství
zmizely, když zašel do semináře a kněz mu řekl: Chceš-li, můžeš tady zůstat
třeba hned.
Bylo rozhodnuto, marně otec nabádal: Dokonči aspoň vysokou školu. Věděl,
že ji nikdy nebude potřebovat. Nastoupil do noviciátu u Klaretinských misionářů.
V Toluze studoval 4 roky filosofii, pak byl rok na studiích ve Španělsku a
teologii studoval 3 roky ve Frankfurtu. Po studiích v Evropě získal první
misionářskou zkušenost doma v Mexiku. Ve státě Guererro (kde leží i známé
město Acapulco) strávil osm let mezi indiány kmeny Tlapaneco. V Mexiku žije
v téměř šedesáti kmenech jedenáct milionů indiánů. Mnohé známe z měst,
ale indiáni v horách jsou zcela jiní. V našem obvodě bylo přes padesát
obcí a jediným dopravním prostředkem byl mezek. Kůň se na strmých horských
cestách bojí. Žije se tady rychleji. Pětadvacetiletí muži mají čtyři děti,
v padesáti jsou staří a sedření. Kamenitá políčka rodí s obtížemi
kukuřici. Myslel jsem, že jako misionář budu kázat poselství Ježíše
Krista a pomáhat lidem, aby byli lepšími křesťany. Ale indiáni chápou
evangelium mnohdy lépe než my. Jsou chudí materiálně, ale bohatí duchovně.
Projevují si úctu i důstojnost, jsou zbožní a opravdoví. Některé naše
"způsoby" nechápou, třeba sebevraždu. Bůh život dal, jen Bůh ho
může vzít. My jim můžeme leda dodávat odvahu, aby i nadále žili bez vlivů
z vnějšku - mám na mysli alkohol, drogy, špatné vztahy v rodinách. A také
pomáhat zkušenostmi, jak zlepšit chudou úrodu a její prodej, můžeme
podporovat školství a vzdělání.
Klaretinští misionáři jsou mezinárodní kongregace. Každý člen musí být
připraven odejít kamkoliv do světa.
Misie většinou trvá aspoň sedm osm let, tvrdí o svém poslání. Je nutné
naučit se jazyk, navázat vztahy s lidmi. Sám hovoří anglicky, španělsky,
německy, italsky, portugalsky, francouzsky a také jazykem tlapaneco. To nebylo
lehké, nemají knihy ani psanou gramatiku! doznává.
Každá misie se od sebe liší prostředím i kulturou. Často se lidé ptají,
co může udělat kněz, pocházející z Mexika, v zemi s tisíciletou tradicí
křesťanství. Může hodně vykonat. Žít podle evangelia a tak zdůrazňovat
smysl církve a podporovat vědomí víry. Snažit se alespoň částečně o
to, co konal svatý František či Matka Tereza anebo sv. Antonín Klaret. Misie
už dávno nejsou cestou k pohanům kdesi v Asii, nýbrž obecnou podporou křesťanského
ducha v nás. I v ortodoxním Německu potkáme mnoho misionářů z Indie. Byl
jsem si vědom, že jdu do země, kde je mnoho ateistů a obával jsem se, jak
budeme přijati. Zpočátku jsme komunikovali leda se sestrami dominikánkami,
které sídlí v sousedství. Ale už před třemi lety jsme byli pozvání na
slavnost o půlnoci na Štědrý den u opravené sochy Panny Marie Bolestné nad
pramenem v údolí Housle v Lysolajích. Vznikla tak tradice, která se každoročně
opakuje. A povšiml jsem si tady skutečnosti, kterou jsem jinde nezaznamenal. V
Čechách je typické, že k obřadu přijdou dvě třetiny nevěřících, kteří
jsou však vírou přitahováni. Nostalgie po víře je v Čechách výrazná...
Ateismus je ovšem záležitost celosvětová. Ve Španělsku, kde působí třetina
naší kongregace, přicházelo ročněolem padesáti noviců. Vloni přibyl
pouze jediný. Propad víry je v posledních letech veliký. Modlou života se
stávají technické výstřelky. Musíme proto přemítat, co nabídnout proti
hodnotám světa. Je však také možné, že církev nesplnila ideály, které
do ní svět vkládal, a lidé jsou tak vlastně zklamaní..." vysvětluje
otec Moreno.
Na závěr mě provádí sídlem klaretinské kongregace v Praze v Lysolajském
údolí. V modlitebně se koná každé ráno mše, které se mohou zúčastnit
i lidé z okolí a studenti.
Když se rozcházíme, netajím se obdivem: Otče, dvě hodiny mluvíte česky,
plynule a bez zaváhání.
Myslel jsem, že váš jazyk zvládnu za tři roky. Jsem tady šest let a stále
se učím. V nebi se bude určitě mluvit česky. To je věčnost, než se člověk
tak těžký jazyk naučí...
KDO JSOU KLARETINŠTÍ MISIONÁŘI
Řád založil Sv. Antonín Maria Klaret (Sallento, Španělsko, 1807). Původně
se měl živit jako tkadlec.Ve dvaadvaceti letech však poznal, že jeho životní
cíl je jiný. Byl vysvěcen ve Španělsku na diecézního kněze, v Římě působil
jako novic u jezuitů. Pro nevalné zdraví musel řád opustit, ale dál hlásal
evangelium, především v Katalánsku, na Kanárských ostrovech a na Kubě. Ve
Španělsku se stal zpovědníkem královny Isabely II. V roce 1849 založil Řád
misionářů synů Neposkvrněného srdce Panny Marie, později známý jako
klaretinští misionáři.
Napsal 120 knih, je uznáván jako skvělý organizátor, schopný oslovit lidi
prostřednictvím sdělovacích prostředků.
Klaretini působí v 55 zemích na světě. Světovým tiskem proběhly zprávy
o únosu křesťanů před dvěma lety na Filipínách. Jedním z těch, kdo snášel
strázně a byl podporou pro všechny rukojmí a nakonec se stal i obětí, byl
klaretinský misionář otec Rhoel Gallard...
V popředí jejich zájmu stojí apoštolát laiků. Nemají předepsaný řádový
oblek.
Do České republiky přišli klaretini z Mexika v únoru 1995. Dnes působí v
Praze 6, Lysolajském údolí 17, kde je jeden Polák a dva Mexičané a v
Sokolově, kde jsou 3 Poláci.
Text a foto: