| Pot
a krev politických vězňů: Nepotrestáno! |
|
|
René Flášar |
Ročník 34 - číslo 27 |
Foto: autor
Domluvit
si schůzku s Janem Janků z Hanušovic u Šumperka je opravdu velmi složité.
I přes svých osm křížků je totiž stále plný energie: jednou se společně
s kamarádem vydává poznávat Itálii, podruhé odpočívá u Černého moře,
jindy křižuje vlakem Českou republiku. Pan Janků je věřící člověk a
vlastenec. Právě to mu připravilo v životě nejvíce utrpení. Po nástupu
komunistů k moci strávil devět let v nejtěžším českém vězení. Na Mírov
se dostal za údajnou vlastizradu.
Grebeníček byl darebák
"Byl jsem skautským vedoucím a znal jsem se s lidmi, kteří na Jesenicku
založili protikomunistické odbojové hnutí Světlana. Naše vzájemné kamarádství
stačilo komunistům k tomu, aby mě považovali za nepřítele socialistického
státu", popisuje Jan důvody svého zatčení v roce 1949. Na výsleších
se podílel také Alois Grebeníček, který se dodnes úspěšně brání
trestnímu stíhání.
"Byl to absolutní darebák. Týral lidi tak dlouho, dokud se nepřiznali ke všemu, co si na ně vymyslel. Osobně jsem se s ním setkal asi třikrát. Nikdy to nebylo bezbolestné. Grebeníček proslul především svými elektrickými vložkami. K nohám zasunul lžíci na boty a přes ni se do chodidel pouštěl proud tak dlouho, dokud se vyslýchaný v bolestech nesesunul k zemi."
Živí neodejdete
Nelidské praktiky vyšetřovatele Grebeníčka a jeho pohunků musel Jan snášet
plných patnáct měsíců. Zlomit nepohodlné osobnosti neměly jen brutální
výslechy. K tomuto účelu sloužila také tvrdá dřina. "Téměř holýma
rukama jsme dělali práce, které jinde zastávaly stroje. Budovali jsme podnik
AVIA. Jeho základy jsou vystavěny doslova z potu a krve politických vězňů."
Na Mírov byl Jan společně s dalšími "nebezpečnými protisocialistickými živly" deportován v září 1950. "Přivítání bylo opravdu na úrovni. Několik hodin nás nechali téměř nahé stát na nádvoří, přitom nás neustále ujišťovali, že živí odtud neodejdeme." Jan je statečný člověk, při těchto slovech se však rozrušení neubrání. Chvěje se mu hlas a v očích zahlédnu slzy. Rychle je otírá kapesníkem.
"Na Mírově v té době vládl opravdový bachařský teror. Dělali si s lidma, co chtěli. Pravidelně nás svlékali do naha a nechávali několik hodin ve studených celách, běžné byly hladovky a mlácení klíči do hlavy. Byli jsme pro ně horší než vrazi."
Návrat nežádoucí
Vězeň Janků byl zařazen do takzvané likvidační skupiny, kam patřily
osoby, jejichž návrat zpět do společnosti byl nežádoucí. Jednalo se zejména
o kněze, biskupy, bývalé členy vlády a nepřizpůsobivé vzdělance.
Odsouzení museli například v podzemí věznice kopat ve skále odpadní kanál.
V práci byli často dvanáct a více hodin. Posilnit se mohli dvanácti deky
chleba a třemi houskami s bramborem. Jen občas se našel přívětivější
bachař, který přinesl něco navíc.
Po roce tvrdé dřiny v podzemí vážil Jan pouhých 48 kilogramů. Stejně na tom byla většina ostatních odsouzených: podvyživení, nemocní. Umírali. "Situace byla v roce 1952 už natolik kritická, že vedení věznice rozhodlo o zřízení vězeňské lékárny," vzpomíná pan Janků. Právě jemu byla nakonec svěřena funkce lékárníka."Když se mě ptali, zda se v tom vyznám, odpověděl jsem že jo, ale nebyla to pravda. Vzdělávat jsem se v tomto oboru začal teprve ve chvíli, kdy mě vybrali."
Fotografie z vězení
Když zrovna "neúřadoval" v lékárně, dělal pan Jan chodbaře.
"Byla to oblbovárna, musel jsem pořád dokola čistit chodby a záchody,
ale měl jsem díky tomu větší možnost pohybu." Pro své spoluvězně
tak dokázal leccos zařídit. Jeho nejslavnějším kouskem bylo sestavení
fotografického aparátu.
"Snímky jsme uchovávali na různých místech. Ven se dostali při mém propuštění v roce 1958, pronesl jsem je zašité v kabátě. To jsem ale věděl, že u mne fotografie zůstat nemohou, při pravidelných policejních raziích v bytě by mohly být objeveny. Odvezl jsem je proto do Prahy ke svému známému doktoru Hradilovi." O jejich další osud se už nezajímal. Přesto se k němu začátkem devadesátých let na zakládající schůzi Konfederace politických vězňů vrátily. "Oslovil mě mladý muž, že pro mě něco má. Byl to syn mého bývalého spoluvězně, k němuž se fotografie dostaly. Jeho táta mu je svěřil krátce před svou smrtí s prosbou, aby mě vyhledal a předal mi je."
"Sílu mi dodávala především víra v Boha, ke kterému jsem se modlil každý den. Útěchu a povzbuzení jsem nacházel i ve fotografii své milé a malém srdíčku, které jsem si udělal z broskvové pecky. Vyráběli jsme si i chlebového Ježíše Krista. Přežvýkaný chléb se dal do kamenného hrnečku a nechal se tři dny kvasit, když se stal poddajným, tvořili se z něj šachové figurky, křížky a podobizny svatých."
Ničíme i lidskou duši
Z Mírova byl Jan Janků propuštěn koncem roku 1958 poté, co mu byl jeho
trest v obnoveném procesu snížen na devět let. Pronásledování se však
nevyhnul ani na "svobodě." Pravidelně se musel hlásit na bezpečnosti,
domovní prohlídky byly na denním pořádku. Dlouho nemohl najít zaměstnání.
Nakonec ho našel u Československých drah. Začal dělat posunovače a postupně
se vypracoval na průvodčího osobních vlaků. Modré uniformě zůstal věrný
do důchodu.
Příchod demokracie v roce 1989 uvítal s nadšením, vývojem
společnosti je ale zklamán. "Ve společnosti převládla touha po moci a
penězích, na slušnost a morálku jakoby všichni zapomněli. Ničíme přírodu
i lidskou duši," říká moudře osmdesátiletý muž, který se nikdy před
zlem nesklonil. Nejvíc ho přitom mrzí, že nebyli potrestáni komunističtí
zločinci.
"Víte, je to smutný pohled, když lumpové unikají trestu. Nikdo přece
nechce ty staré pány posílat do vězení, ale mělo by se nahlas říci, že
to byli lumpové a dělali zrůdné věci."
Obec Mírov leží v kopcích Mírovské vrchoviny na okrese
Šumperk. První písemná zmínka pochází z roku 1266. Místo je spojeno se
stejnojmenným hradem, který byl správním centrem území patřícího
olomouckému biskupství. Hrad se od roku 1750 začal měnit v kněžskou věznici
olomoucké diecéze. Již na konci 17. století zde byl vězněn a mučen děkan
K. Lautner, následně upálený v Mohelnici v rámci takzvaných čarodějnických
procesů. V roce 1855 byl hrad prodán státu a vznikla zde jedna z největších
věznic v českých zemích.
l) Areál mírovské věznice
2) Podobiznu Ježíše Krista si vězňové zhotovovali z chleba.
3) Srdíčko z broskvové pecky a fotografie milé pomohly Janu Janků přežít mírovské utrpení.
4) Politický vězeň Jan Janků.
5) Jan s manželkou Drahoslavou