Tajemný přírodní jev - kulový blesk – se obvykle vyskytuje sotva jednou za deset let. Tentokrát navštívil obyvatele české kotliny hned třikrát v jednom týdnu.  Zatímco o čárových blescích toho víme díky fotografiím i počítačovému modelování hodně  a dovedeme je i laboratorně vyvolávat, o jejich kulových příbuzných toho i přes 150 let vědeckého zkoumání známe víme nebo skoro nic. Je to tím, že prý neexistuje člověk, který by se s kulovým bleskem setkal dvakrát za život a každé setkání s ním pozorovatele tak rozruší, že si mnohdy není jist ani tím, zda nešlo o optický klam.

Kulový blesk je většinou popisován jako svítící ohnivá koule velikosti pomeranče až fotbalového míče, zářící bíle, žlutě až červeně, někdy dokonce modře. Poskakuje vzduchem nebo se odráží od země, prochází okny, protáhne se i klíčovou dírkou.  Září několik sekund, někdy čtvrt minuty, pak  tiše a beze stopy zmizí nebo naopak s nečekanou silou vybuchne. Přitom dokáže rozbořit kamna, prorazit zeď, uvést do varu vodu ve vaně nebo zabít krávu. Jindy se  k člověku chová přátelsky, jako by se mazlil.

Tragický následek setkání s kulovým bleskem zachytil roku 1753 obrazem i slovy rytec Sokolov, očitý svědek pokusů petrohradského profesora G.W. Richmanna: když profesor stál ve vzdálenosti jedné stopy od železného prutu a pozoroval elektrický ukazatel, z prutu bez jakéhokoli doteku vyšlo bledě modré ohnivé klubko velikosti lidské pěsti a pohybovalo se přímo k čelu pana profesora. Ten v téže chvíli nevydav ani hlásky padl naznak na truhlici, která stála za ním. Současně ozval se zvuk, jako by bylo vystřeleno z menšího děla.

Událost  komentoval Richmannův přítel Michajl Lomonosov v dopise odeslaném v den nešťastné události Moskevské univerzitě: Že vám píši, považujte za zázrak. Pan profesor byl zabit za zcela stejných okolností, v nichž jsem byl i já ve stejnou dobu. Úder přišel z připojeného vedení do hlavy, kde je na čele vidět višňově červenou skvrnu. Hromová elektrická síla z těla vyšla nohama do dřevěné podlahy. Noha i prsty jsou modré a střevíc rozerván, ne však propálen. Snažili jsme se obnovit oběh krve, ale nebylo už naděje...

Když roku 1977  časopis Věda a technika mládeži vyzval své čtenáře, aby popsali své setkání s kulovým bleskem, přišlo mu na 60 hlášení od přímých pozorovatelů i od těch, kdo od nich o kulovém blesku slyšeli vyprávět. Na internetu jeden zahrádkář popisuje jak kulový blesk v roce 1995 navštívil jeho dřevěnou chatu: Tenkrát spálil jistič, rozstřílel všechny zásuvky včetně rozvodnice na půdě, vytrhal 35 hřebíků z kovové lišty na podlaze a 26 hřebíků z hliníkového plechu na schodech a rozštípal krokev. Naštěstí jsme v té době v chatě nebyli, jinak bychom třeba nebyli vůbec.

S jednou z nejnovějších teorií vysvětlující podstatu kulového blesku přišel v roce 1987 ruský vědec Smirnov, který soudí, že kulový blesk je tvořen kostrou složenou z částeček sazí, kovu a vody o velikosti asi jednoho mikrometru, které se odpařily při úderu běžného čárového blesku. Poněkud komplikovanější vysvětlení měl nositel Nobelovy ceny akademik Kapica. Domníval se, že ionizovaný a tedy vodivý plyn v kulovém blesku musí být zásobován zvenčí energií elektromagnetických vln o délce 35 až 70 cm.

Některé seriozní vědecké teorie počítají s účastí ozonu, jehož vznik je přirozenou součástí bouřek, jenže jak potom vysvětlit, že asi desetina kulových blesků řádí za slunečného počasí? Ve svých vysvětleních mnohdy badatelé sahají i do kosmického prostoru a kulový blesk dávají do souvislosti s kosmickým zářením, hmotou pocházející ze Slunce nebo jej dokonce považují za nepatrnou částečku antihmoty.

Zdá se, že všechna možná vysvětlení již byla vyslovena, zbývá jen mezi nimi najít to pravé. Přesto s každým novým objevem nacházejí vědci i nová vysvětlení kulového blesku a  každé se na něj hodí kupodivu hodí. Každý odborník dokáže vysvětlit podstatu kulového blesku podle toho, na jaké fakultě získal svůj diplom. Vzhledem ke vzácnosti výskytu kulových blesků si na potvrzení některé z teorií asi ještě nějakou dobu počkáme.

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410