Po shlédnutí poslední premiéry ve Státní opeře Praha jsem opětovně hledala odpovědi na otázky, které mě napadají při každé návštěvě tohoto předního operního domu. Ambicí tvůrčí dvojice Jiří Nekvasil - Daniel Dvořák po nástupu do vedení SOP bylo povznést tuto scénu na světovou úroveň. Domácí soubor vybavili těmi nejlepšími hlasy, které v české kotlině našli, včetně mnoha ruských a ukrajinských pěvců, k hostování zvou přední hvězdy, uvádějí tituly klasického operního repertoáru a taky zcela nové operní opusy mladých autorů v cyklu Bušení do železné opony. Jedním z momentů, který je přirozeným magnetem jak pro diváky, tak pro hudební publicisty, jsou světové premiéry děl již uznávaných zahraničních skladatelů. Do povědomí veřejnosti pronikl termín Francouzský projekt. Všechny jeho tři tituly byly zařazeny i do programu Pražského jara 2002. Spolu s nimi i opera norského autora Trygve Madsena Circus terra, jejíž světová premiéra se konala 16. května pod záštitou norského velvyslance v Praze L. Seima a za účasti autorů. Dílo, vytvořené již před sedmnácti lety, "přivezl" do Prahy dirigent Vojtěch Spurný a vedení SOP se ho ujalo nejenom oficiálně, ale přímo fyzicky. Režisér Nekvasil a scénograf Dvořák zde participují přímo na jevištním tvaru, spolu s již vzpomínaným dirigentem Spurným a výtvarnicí kostýmů Rybákovou. K mým otazníkům: Téma, které přivádí na scénu libretista Jon Bing, je rozpor mezi jistotou vše ovládajícího řádu a nejistotou svobody. Svět, civilizace i lidstvo samo jsou zde představeny jako oběť zmanipulovaná zlým "božstvem", proti kterému se postaví vesmírný ztroskotanec jménem Irenin. Pak už jenom následuje zásah čarodějky a čistá láska, která nad vším zvítězí. Ne, skutečně nechci snižovat kvalitu opery, jenže právě vědomí takřka dvousetleté tradice české opery nutí pozorovatele k otázce, proč sahat k dílům tak nejednoznačné kvality, jakou opera Circus Terra je. Text árií, v tomto případě spíše písní, je heslovitý, hudební stránka díla má sice autentický autorský rámec, ale je spíše koláží žánrovou i historicky stylovou (citace Prokofjeva, Mozarta...). Jevištní provedení akcentuje revuální charakter cirkusového prostředí, ve kterém se děj odehrává, a tak se náhle ocitáme ve Folies Bergéres po česku - s laciným linem na podlaze, s metači ohně, s obrazem úřednické mašinerie jako od Franze Kafky. Autoři i inscenátoři mluví o alegorii. Jenomže ve snaze o jinotaj se stali sami obětí obraznosti. Výsledkem je líbivá, flitry se třpytící podívaná, které bohužel není možné věřit. A tady mě napadá další z obvyklých otázek: Kam až se mají tvůrci vydat na cestě ke vkusu diváka? Ve Státní opeře vyšli tentokrát až příliš vstříc. I když to velké skupiny norských operních fandů na I. a II. balkonu nadšeně ocenily. Po třech představeních, které se uskuteční do konce této sezony, se představení, které vzniklo v koprodukci s Den Norske Opera, přesune do Osla.

Titulní strana - Archiv - Komentáře - Rozhovory -  Reportáže - Zamyšlení - Fejetony - Spolky a řemesla - Rodinky - Kultura - Cestujeme - Příroda - Technika - Kostely -  Pišme, slyšme -  Život ve víře - 
Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410