| Kristova palma |
|
|
Ivan Dvořák |
Ročník 34 - číslo 25 |
LETNÍ ZAHRÁDKA
V pěstování
rostlin se vracíme k rostlinám zapomenutým i k rostlinám nějakým
způsobem svázaným s počátky křesťanství. K nim patří i Ricinus
communis – skočec obecný. V tropech a subtropech je trvalkou,
hodnotnou olejninou, léčivou i jedovatou rostlinou. U nás se pěstuje venku
jako letnička (výsev v březnu ve skleníku, nebo v květnu přímo
na stanoviště), hynoucí s prvními mrazy. Semena, která dozrají venku
a spadnou na zem na jaře příštího roku, mohou vyklíčit a vyrůst i u nás,
například po tak příznivých zimách, jako byly ty v letech 1998 a
1999.
Na
slunečném a teplém stanovišti dorůstá do výšky dvou i tří metrů,
rostlinu zdobí mohutné olistění v barvách od zelené až k temně
červené. Ve druhé polovině léta vykvétá, plody se semeny připomínají
malý kaštan. Semeno je velké a pestré, jako u pnoucích fazolí. Obsahuje
jedovaté látky. Uvádí se, že deset semen dokáže usmrtit malé dítě!
Olej lisovaný ze semen ztratí svou jedovatost po převaření s vodou a
stane se léčivým. Používá se při zácpách, ale jen krátkou dobu, protože
tělo mu přivyká. V Číně je běžným potravinářským olejem. Proto
se při cestách na východ ptejte, na čem je jídlo připraveno.
České
jméno rostlině sedí. Neváže se k účinkům oleje, ale k vlastnostem
zralého plodu. Ten se rozskakuje a jeho jednotlivé části se rozletují do
vzdálenosti několika metrů. Skočec můžeme s úspěchem pěstovat i ve
větším květináči. Mladou rostlinu zaštipujeme, aby se rozvětvila. Za
jednu sezonu z ní naroste atraktivní stromek či keř vhodný do světlé
teplé místnosti.