| Myslivecký porcelán |
|
|
Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 24 |
Starožitník radí
Dědeček, vášnivý myslivec, nám
kdysi dávno dal darem staré talíře. Na okraji mají namalovány lovecké scény,
uprostřed je tetřev a jelen. Prý jich kdysi bylo šest, ale časem se poztrácely.
Sousedka říkala, že jsou určitě velmi vzácné, neboť mají značku Míšně,
a že bych si za ně mohla vyrazit do lázní. Můžete mi potvrditm, zda má
pravdu? Já už jsem je totiž málem věnovala naší pošťacce, co mi nosí důchod.
čtenářka Marie Ch. z Jihlavy
Druhá polovina 19. století znamenala pro starobylou šlechtu ústup z někdejší
slávy. Na výsluní se dostávali mladí, vzdělaní a odvážní podnikatelé
typu Emila Škody, Vojtěcha Lanny či Františka Křižíka. Aristokracie se stáhla
na svá panství, která nechávala předělávat v romantickém duchu, podle
anglických a francouzských vzorů. Pozornosti neušly ani staré roubené
lovecké chaty. Ty se změnily v luxusní zámečky, které byly často vzdáleny
jen několik stovek metrů od zámku. Obory v okolí se začaly zaplňovat zvěří
a na opočenském, hlubockém a konopišťském panství se dokonce objevili
exotičtí mufloni. Velkolepé hony vracely šlechtě společenský lesk, o který
je pomalu připravovala nastupující buržoazie. Lovecké zámečky, kdysi
spartánsky zařízené tesaným nábytkem, se měnily v přepychové salony plné
paroží, kůží afrických dravců, loveckých obrázků na zdech a porcelánu
zdobeného loveckými výjevy. Na zvýšenou poptávku po tzv. loveckém porcelánu
reagovaly všechny velké porcelánky. Ani míšenská nezůstávala pozadu. Její
umělci dokonale dekorovali běžné typy stolního nádobí komickými
postavami myslivců a lovné zvěře a zajištovali tak odbyt velkých skladových
zásob talířů, terin, omáčníků či koflíků. I talíře naší čtenářky
pravděpodobně pocházejí z tohoto období, z druhé poloviny 19. století. Určitě
byly součástí velkého servisu pro minimálně dvanáct osob. Z těchto talířů
se málokdy jedlo, na to byly příliš drahé. Sloužily jako dekorace stěn a
šifonérů. Že se jich zachovalo tak málo? Něco se rozbilo při mytí, něco
při stěhování. Často však tyto talíře zdobené lovnou zvěří padaly za
oběť rozjařené společnosti, která se do nich strefovala z cvičných
flobertek. A právě tyto zbytky kdysi velkých sérií nutí některé sběratele
je neustále vykupovat a kompletovat. Proto se stává, že na aukci starožitností
může takovýto talíř dosáhnout ceny až 500 euro, pokud se aukce koná třeba
v sousedním Německu, nebo 5 tisíc korun v našich podmínkách. Takže
sousedka měla pravdu. Pokud ty talíře skutečně nepotřebujete, prodejte je.
Potěšíte tak srdíčko movitého sběratele a snad i to své při lázeňských
procedurách.