| Pivovarnické žetony |
|
|
Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 23 |
Starožitník radí
Po strýci, který sbíral všechno možné, jsme zdědili
sbírku starých mincí. Nejsou to však pravé mince. Na některých jsou jenom
čísla, na jiných názvy různých měst a pivovarů. Asi to nebude moc vzácné,
ale neradi bychom je vyhodili. Můžete nám poradit, o co se jedná a zda lze
tuto sbírku prodat?
čtenář Josef F. ze Semil
Už v dávné historii každý statkář, řemeslník či fabrikant pochopil, že
nejvýhodnějším druhem mzdy je výplata vlastními výrobky. Těch bývá většinou
dostatek, na rozdíl od hotových peněz. A tak do dnešních dní bývá
zvykem, že část výplaty dostávají zaměstnanci v tzv. naturální formě.
Pro podnikatele to má jisté výhody. Pracovník je zároveň odběratelem
toho, co sám vyrábí a z naturálních dávek neplatí daně. Dnes by sice měl,
ale kolik asi členů různých správních rad platí daně ze svého naturálního
auta či bytu?
Dělníkům, kterým byla vyměřena část mzdy v naturální formě, se říkalo
deputátníci. Většina závodů vyplácela deputát jednou či dvakrát do
roka. V pivovarnickém průmyslu to však nebylo možné. Pivo mělo prostě
velmi krátkou trvanlivost, většinou několik dní. Tak pivovarští deputátníci
dostávali svou naturální mzdu ve speciálních kovových žetonech. Na každém
žetonu je uvedeno množství piva, které lze odebrat. Většinou je uveden 1
litr, avšak zejména na starších žetonech můžeme najít třeba půl pinty.
Některé žetony mohou být velmi jednoduché, do prostého kovového kroužku
je vyraženo číslo. Ty však byly určitě záhy ztaženy. Vždyť je uměl
vyrobit každý zručný kovář. Aby se předešlo padělání, nechávali si
majitelé pivovarů tyto žetony razit průmyslově z mincovního kovu. Žetony
tak měli všechny ochranné prvky skutečných mincí, vystouplé písmo,
perlovec na okrajích, drobnokresbu v ozdobných prvcích. Je zajímavé, že většinu
těchto žetonů vyrobila pražská ražebna Monetaria Pragensis. Zánikem malých
soukromých pivovarů postupně mizely i tyto zajímavé pozůstatky jejich
historie. Po roce 1948, kdy došlo ke znárodnění, žetony úplně zmizely. Některé
státní pivovary je však nahradili papírovými známkami. Ty byly přísně zúčtovatelné
a rozdávaly se pravděpodobně pouze na podnikových večírcích nebo družebních
akcích.
Pivovarnické žetony a známky jsou dnes velmi vzácné. Po zániku jejich
funkce byly většinou protokolárně zlikvidovány a zachovaly se pouze ty,
které si někdo zapomněl vyměnit za pivo. Touhou všech amaterských historiků
sladovnictví a pivovarnictví je vlastnit jich co nejvíce. Nepodávají sice
tolik informací, jako například pivní etikety, avšak nesou v sobě kouzlo
každodenního života starých sládků a pivovarské chasy. Komu tyto staré
žetony nabídnout? Určitě by vám poradili v každém numismatickém spolku
či v některém z mnoha pivovarnických muzeích. Vysokou finanční odměnu však
nečekejte.