| Putování řeholníků |
|
|
Bedřiška Kotmelová |
Ročník 34 - číslo 23 |
Většina lidí si dnes pod slovem pouť vybaví kolotoče, rámus a stánky s všemožným
haraburdím. Ale poutě v původním slova smyslu znamenají putování menší
či větší skupiny lidí k některému poutnímu místu. Při pouti se člověk
zapojuje v přesně vymezeném časovém úseku do společenství lidí, se kterým
šlape kus cesty. Při poutích se lidé setkávají. Při poutích se lidé
společně modlí. Na Svatém kopečku u Olomouce se 8. května již několik
let po sobě scházejí zástupci mužských a ženských řeholních společenství
působících v České republice. Letošní mši celebroval olomoucký
arcibiskup Mons. Jan Graubner.
O tom, jaký je život mužských řeholí v České republice, jsem na letošním
setkání mluvila s opatem premonstrátů na Strahově Michaelem Pojezdným,
který předsedá Konferenci vyšších řeholních představených mužských
řeholí v naší republice, kde působí 28 mužských řeholí s 859 řeholníky.
Počtem k největším patří salesiáni. Plenární zasedání konference vyšších
řeholních představených se schází jednou za rok. Řeší problémy řeholního
života obecně i v našich podmínkách. Nad mou otázkou, co se jeví jako
největší problém, opat chvíli přemýšlel.
Těžko se na to odpovídá. Těch věcí je více. Například formace mladých
řeholníků. Mladý člověk musí přijmout styl řeholního života i styl
konkrétního společenství. Pro mladé je hodně těžké vzdát se svobody, přizpůsobit
se pravidelnému rytmu dne. Dnešní doba je hodně těkavá. Zároveň jsou
mladí lidé jiní, než jsme byli my. Vyrůstají v jiných podmínkách.
Dneska už většinou nejsou početné rodiny, takže k nám přicházejí z
rodin, kde byly jedno dvě děti, a naučit se pak žít ve větším společenství
je pro ně o to těžší. Zapojit se do společenství s sebou vždycky nese nějaká
omezení, ale na druhé straně nesmírně obohacuje.
V čem vidí opat Pojezdný význam řeholního života?
Budu mluvit spíš o mužských řeholích. Připadá mi podstatné, že při klášterech
vznikají jakási duchovní centra. Většina řeholníků je dnes i kněžími
a působí v okolních farnostech, které pak s klášterem žijí. Navíc pokud
je to možné, poskytujeme zájemcům pobyt v klášteře na nějakou omezenou
dobu, aby tady mohli načerpat síly. Zrovna o to je velký zájem. Chvíli s námi
žít, zúčastňovat se pravidelných modliteb a čerpat tady duchovní
podporu.
O ženských řeholích jsem mluvila s Miladou Kopeckou, předsedkyní
Konference vyšších představených v České republice. Ženy se scházejí
častěji než muži, většinou jednou za měsíc. Také je jich mnohem více -
v celé republice 2226 v 71 společenství. Sestry se většinou věnují práci
ve školství, v nemocnicích nebo lidem na okraji společnosti - bezdomovcům
nebo prostitutkám. I ženské řády se doposud vyrovnávají s násilným přetržením
řeholního způsobu života. K tomu sestra Milada poznamenává:
Po čtyřiceti letech nesvobody bylo posledních dvanáct roků velice těžkých.
Proč? Protože máme společenství, která nejsou ani sama schopna vést náročnou
formaci svých členek. Něco jiného je noviciát, ten musí proběhnout v
komunitě, ale pak následuje nejméně šestileté období, kdy se člověk
formuje. Matky představené přišly s tím, aby formace probíhala na
teologické fakultě. A ono se to povedlo. V Olomouci na Cyrilometodějské
teologické fakultě bude od září možnost formace formou bakalářského
studia. Sestry musí mít teologické vzdělání, kulturní přehled, znát dějiny
umění, základy psychologie. To pokládám za velikou věc.
A pouť?
To je krása. Mám velikou radost z toho, že každým rokem přijíždějí častěji
rodiny s dětmi. Dvě maminky se mi svěřily, že je pro ně i pro děti úžasné
sdílet atmosféru společné modlitby, ponoření do nesmírné síly duchovního
života.