| Lodě se znamením draka |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 23 |
Každým
rokem počátkem léta ožívají řeky v celé Evropě i v Severní Americe, v
Jižní Africe a Austrálii podivnými lodicemi s dračí hlavou na přídi a
ocasem na zádi. Výjimkou není ani Vltava, kde se letos v půli června
odehraje už pátý ročník festivalu dračích lodí.
V osmém století začali výbojní skandinávští Vikingové stavět nízké
bachraté lodice s malým ponorem a pevným kýlem. Mívaly kolem deseti párů
vesel dlouhých až pět metrů. Některé čluny byly jen dvanáct metrů dlouhé,
ty největší byly padesátimetrové, takže měly veslařů mnohem víc. Každý
veslař byl zároveň bojovníkem. Jejich hlavními zbraněmi byly meč a
sekera. Své štíty zavěšovali na boky lodí, kde byly ochranou i ozdobou. V
roce 877 Vikingové osídlili pod vedením Ingora Anarssona Island a založili
tu dnešní hlavní město Reykjavik. O jejich námořnickém umění svědčí
to, že bez kompasu a map dorazili dávno před Kolumbem až do Ameriky. Válečnickou
zdatnost potvrdili normanští potomci Vikingů dobytím Anglie. Přídě svých
lodí zdobili Vikingové dračí hlavou - odtud pochází i jejich název-
drakkary. O vážnosti, jaké se lodě u svých uživatelů těšily, svědčí
i to, že významní náčelníci bývali pohřbeni do země se svou lodí. Na
paměť svých výbojných předků pořádají Skandinávci, zejména ve Švédsku,
závody jedenáctimetrových veslic s 11 páry veslařů, kormidelníkem a bubeníkem
udávajícím rytmus dodnes. Ovšem s tou obměnou, že posádku tvoří minimálně
osm žen, zatímco někdejší Vikingové ženy získávali obvykle až v místě
své invaze.
V poslední čtvrtině minulého století se dračí lodě objevily na řekách
a vodních plochách i ve střední Evropě. Jejich posádky ale netvoří
Vikingové, nýbrž domorodci, a liší se i tím, že nevyznávají místní,
ale orientální čínskou tradici. Pohonem těchto dračích lodí také nejsou
vesla, ale pádla. Zatímco Vikingové byli válečníci, tradice čínských
dračích lodí je civilní.
Duch draka
Závody čínských dračích lodí mají mytický základ v době před dvěma
tisíciletími. Legenda vypráví o básníku, válečníkovi a filozofovi Qu
Yuanovi, který jako loajální podřízený císaře Huie svůj zármutek nad
tehdejší korupcí a problémy, které z ní plynuly, dal najevo tím, že spáchal
sebevraždu skokem do řeky Mi Lo. Když se jeho přátelé doslechli o tragédii,
vypluli na svých rybářských lodích po řece a hledali básníkovo tělo.
Aby zaplašili dravé ryby, bubnovali ve svých lodích, bušili do hladiny řeky
pádly a aby nasytili ducha zesnulého, házeli do vody rýžové knedlíčky.
Od těch dob si Číňané každoročně připomínají smrt Qu Yana slavností
dračích lodí ve výročí jeho smrti, pátý den pátého čínského měsíce.
Z této slavnosti pochází tradice závodů dračích lodí s bubnováním a šploucháním
pádel, které se staly rychlým a hlučným sportem s posádkami bojujícími
za čest a slávu, ale také projevem určité starodávné filozofie i mladické
karnevalové recese.
Čínské dračí lodě provozuje už asi stovka klubů v celé Evropě, u nás
zatím jediný Prague Dragon Boat Club, založený v roce 1997, který má dnes
120 členů. Přidat se může každý, dokonce i ten, kdo nemá vlastní pádlo.
Klub by ale nejraději uvítal firemní posádky s vlastním finančním zázemím.
V předmostí pražského Mánesova mostu, kam jsme se za pražským klubem dračích
lodí vydali, jsme nejprve udělali neblahou zkušenost s místní kavárnou,
kde si vydřidušsky účtují za kávu nebo malé pivo sedmdesát korun. Docela
jinak je to ale o pár schodů níž na pontonu pana Kubíka, který ve svém
Sekt baru nabízí za přiměřené ceny nejen občerstvení turistům, ale během
plavební sezony i útulek a kotviště dračím lodím (přes zimu jsou uloženy
v loděnici na Císařské louce). Tady nám Honza Staroba, jeden z předních
členů klubu, řekl: Loni jsme na festivalu dračích lodí v Drážďanech zvítězili,
letos bychom se rádi do místa konání dopravili vlastní silou po vodě, což
je bratru 150 km. Určitou zkušenost už máme, na minulý ročník jsme dojeli
z Děčína. Číňané považují draka za posvátné zvíře, jeho zobrazení
na domech bylo dokonce vyhrazeno jen těm nejurozenějším. Pražský drak přes
zimu pospává ve své sluji někde na pražském rameni Vltavy řečeném Čertovka.
Rituální tanečník a bubnování vyláká draka při otvírání sezony z
doupěte, a půvabná mladá krojovaná Číňanka ho pak symbolicky probudí tím,
že mu namaluje otevřené oči. Drak je patronem závodů a dohlíží na dodržování
pravidel.
Jako moderní sport se závody dračích lodí vyvinuly v Hong Kongu v roce 1976
ze slavnosti dračích lodí. Dnešní závodní lodě vypadají trochu jako
dlouhé kanoe, měří 40 stop (11,5 m) a nejsou už dřevěné, ale laminátové.
I tak váží kolem 250 kg. Dřevěný horní okraj lodního boku a sedadla připomínají
tradiční vzhled, lodě jsou zdobeny barevnou dračí hlavou a ocasem. Posádka
se skládá z 20 pádlařů sedících na úzkých lavičkách, loď řídí
kormidelník a rytmus udává bubeník. Od svého uvedení se tento sport rychle
rozšířil po celém světě a nyní se provozuje ve více než 40 zemích, včetně
15 evropských. Mezinárodní závody se každoročně konají na Dálném východě,
v Austrálii, Novém Zélandu, Jižní Africe, Kanadě, v Americe a porůznu i v
Evropě. Dnešní závody se konají na tratích od 250 m do deseti kilometrů
se smíšenou posádkou, v níž musí být alespoň osm žen. Vítězné posádky
dosahují časů pod minutu na 250 m a 10 km ujedou přibližně za 45 min.
Dračí lodě v Česku
Když se poprvé konaly závody dračích lodí v České republice, byly reakce
rozmanité. Ne každý skutečně porozuměl tomu, o co jde. Nadšení ve
vzduchu by se ale při premiéře mohlo krájet nožem. Bylo to i proto, že krásná
Vltava teče právě srdcem Prahy a ke scénáři patřilo i chlazené plzeňské
pivo.
V roce 1997 založili Libor Hajo,, Sebastian Pawlowski a Martin Konečný Pražský
klub dračích lodí neboli Prague Dragon Boat Club. K nim se o něco později přidal
Jan Staroba.
Hlavním cílem Pražského klubu dračích lodí je přispívat k popularizaci
tohoto relativně mladého a krásného sportu v České republice. Největší
atrakcí je pražský festival dračích lodí. Poprvé se konal v roce 1998 a
hned zaznamenal obrovský úspěch.
Pokoušíme se , aby náš pražský festival zůstal spíše menší, ale s vlídnou
a přátelskou atmosférou. Týmy každoročně soutěží o čtyři základní
poháry: Veridicom High-Tech Cup, Týden Investors Cup, International Cup a Beer
Cup. Vítěz závodu obdrží nejvyšší cenu: Trofej Pražských dračích lodí.
Všechny závody se konají v historickém centru mezi Karlovým a Mánesovým
mostem. Pádluje se po proudu na vzdálenost 300 metrů, vítězí ten tým,
který jako první rozezní zvonec vicící z mostního oblouku ve své plavební
dráze. Dračí lodě jsou ale zpestřením i slavných pražských Primátorek
- tradičního závodu osmiveslic. Každý tým musí mít svého kapitána,
který je držitelem licence pro vedení malých plavidel, tak jak to vyžadují
předpisy pro plavbu na Vltavě, proto jsou i tréninky omezeny na maximální
osazení lodi 12 lidmi. Letos máme v plánu zúčastnit se i mistrovství
Evropy dračích lodí v Gdaňsku, kam se vypraví reprezentační posádka posílená
sportovními kanoisty.
Foto: Miroslav Martinovský