| O Biu Ilusion |
|
|
Táňa Fišerová |
Ročník 34 - číslo 23 |
Rozhodla jsem se, že v době předvolebních zápasů, afér,
napadání a žebříčků preferencí nebudu tyto aktivity zmnožovat a raději
odbočím jinam. Naše média i naše mozky jsou zahrnuty negacemi, na předních
stránkách tištěných médií se objevují tuneláři, lháři, devianti nebo
vrazi. Slušnost to má těžké. Žije v ústraní, odsunuta mimo naši
pozornost. A přece právě na ní záleží, jaká bude budoucnost. Nedávno
jsem dostala pozvánku, abych se zúčastnila znovuotevření kina Ilusion ve
Vinohradské ulici v Praze. Toto kino v éře neosobních továren na promítání
filmů - multikin - bylo poslední v Praze 2. O blok níže už před časem
zaniklo známé kino Květen a místo něj velkými blikajícími písmeny vyzývá
ke vstupu herna. Bio Ilusion založil kdysi známý pražský uzenář Alois
Maceška, který cítil, že vedle párků je dobré dát lidem také kulturu.
Tak vznikl v objektu, který zakoupil, kinosál. Přečkal celá dlouhá léta různých
režimů až do loňska. V restituci budovu získali zpět dědicové Aloise
Macešky. Jeho potomci se ale liší od většiny restituentů. Vážili si dědečka
nejen pro jeho schopnost obchodníka vydělat peníze a obstát na trhu, ale také
pro hodnoty, které vytvořil. Rozhodli se na ně navázat a tak uchovat jeho
památku. Když stáli před volbou udělat z neudržované budovy a nerentabilního
biografu sklad nábytku nebo další hernu a přijít si na peníze, projevil se
v nich rodinný duch, hrdý na víc než na uzeniny, a rozhodli se investovat do
chátrajícího kina, aby uchovali tento krásný prostor pro kulturu. S pomocí
přejících zastupitelů Prahy 2, kteří rovněž přispěli na záchranu
kina, a skupiny nadšenců z filmových kruhů v čele s režisérem Milošem Šmídmajerem
obnovili činnost kina vlastními investicemi za přispění dobrovolníků. Zahájení
bylo krásné. Skromné, ale srdečné. Bio otevřel jímavý italský film Chléb
a tulipány. Po začátku filmu se objevily dívky se zmrzlinou. Kdo pamatuje
staré uvaděčky s krabicemi eskym a polárek, musel zaplesat. Patřilo to k
promítání a bez roztékající se polárky nebyl zážitek úplný. Vrátila
jsem se do dětství se vším všudy. Byl to krásný večer. Spojilo se v něm
všechno dobré, co je v našich lidech: umění nakládat s majetkem ve prospěch
kultury a druhých lidí, úcta k hodnotám i sdílená radost. Začátek se
podařil, ale teď záleží na každém z nás, zda to nebude pouze ojedinělý
čin skupiny bláznů, co se pokusili vlastníma rukama a penězi zadržet čas
a to, co bylo odsouzeno k zániku. Choďme do bia Ilusion, abychom je udrželi při
životě také svou účastí.