| Společenstvo prstenů |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 22 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
Ačkoli si lidská rasa už kdysi dávno osvojila obyčej přikrášlovat
se různými předměty v podobě amuletů, náhrdelníků, náramků, čelenek
a dokonce i dnes znovu objeveného propichování uší a nosu různými
ozdobami, čemuž se říká piercing, náš nejobvyklejší šperk - prsten -
je kupodivu nejmladším z nich.
Původ prstenu je dost nejasný, už proto, že jde v podstatě o věc dosti
nepraktickou a překážející. Do časů Homérových ho neznali Řekové a
ani Španělé, pátrající úspěšně mezi indiány po zlatých pokladech,
mezi nimi nenašli jediný prsten. I když se vypravuje o tom, že vynálezcem
prstenu je Prométeus, který si do kroužku nošeného na prstě vložil kámen
ze skály, ke které byl připoután, aby mu připomínal prožité utrpení, zdá
se, že prsten byl vynalezen spíše z praktických nežli rituálních nebo
krasocitných důvodů. Na jistém stupni společenského vývoje vznikla totiž
potřeba nosit s sebou znak - pečetidlo - jímž by bylo možno potvrzovat psané
listiny. Vysoce postavení Babyloňané a Egypťané nosili u sebe v kapse, v
brašničce nebo na krku vyřezávané kaménky se svou značkou, aby jimi do hlíny
nebo vosku stvrzovali své závazky a výnosy namísto podpisu. Ti, kteří se
nemuseli zabývat tělesnou prací, je nosili tak, aby byly co nejpohotověji po
ruce, tedy zavěšené na prst. Provázek nebo řemínek ovšem překážel a
také se často trhal, takže byl nahrazen zlatým drátem, stočeným do tvaru
třmenu, čímž vznikl prsten. A tím počala nepřetržitá historie prstenu
protkaná nespočtem skutečných i smyšlených událostí, v nichž prsten hrál
důležitou roli.
Od Polykrata, vládce ostrova Samos, jehož oběť v podobě vzácného prstenu
bohové odmítli a vrátili mu ho v útrobách velké ryby, až po Arabelin čarovný
prsten z televizního seriálu. Bible vypráví o tom, že když faraon povýšil
Josefa do vysokého úřadu, předal mu jako odznak jeho hodnosti prsten a
podobné kroužky se vzácnými kameny zůstaly dodnes vyjádřením církevních
hodností. Středověké malířství znázorňovalo sv. Kateřinu často spolu
s Kristem navlékajícím jí prsten jako symbol vzájemného spojení v mučednické
smrti. Umírající králové symbolicky předávali vládu svým nástupcům tím,
že jim navlékli na prst svůj prsten.
Tahle drobnůstka ale nezůstala jen symbolem moci, ani pouhým pečetidlem, ale
stala se také projevem přátelství a lásky. Dát někomu prsten znamená
odedávna věnovat sebe sama. Vyjádřením nejužšího spojení dvou bytostí
je, když nosí stejné prsteny. Takže, stejně jako kdysi, slouží prsteny i
dnes k vyjádření určitého závazku. Hokejisté se chlubí masivním zlatým
prstenem, který společně získali za vítězství v NHL, někdy symboly na
prstenu vyjadřují příslušnost k určitému bratrstvu, jako třeba prsten
zednářský. Zvlášť podivuhodné byly židovské snubní prsteny, na nichž
byl vymodelován dům se střechou a okny s hebrejským nápisem Dobrá hvězda.
Dnes, žel, často ani manželé, spojení pevným svazkem rodičovským, občanským
i církevním, nenosí své snubní prsteny, zato se symbolika prstenů mnohdy
scvrkla na pouhou prezentaci bohatství, když nechybí na žádném z prstů
obou rukou leckteré fintivé osoby, a bohatí obdivovatelé se předhánějí v
tom, kdo koupí dražší prsten té které filmové divě. Proti gustu žádný
dišputát, říkala už babička Boženy Němcové, ale mají-li být prsteny
navlečené na jedné ruce skutečnou ozdobou, měly by tvořit organický
celek. Neměly by tedy být různého slohu a stylu, jinak se spíš než
ozdobou stanou daleko nevkusu.
Foto: archiv autora a Miroslav Martinovský