| Písmo do duše okno |
|
|
Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 21 |
Souvislosti mezi člověkem, jeho některými vlastnostmi, vzděláním a jeho písmem
jsou zřejmé. Psaní je přece proces, na němž se podílí tělesná i duševní
složka člověka za použití jistých technických pomůcek. Už od dřevěného
rydla nebo dláta v případě starobylého klínového písma můžeme rozlišit
písařův rukopis a na ručně psaném vánočním blahopřání obvykle poznáme
odesilatele i když se zapomene podepsat. U strojopisu nebo počítače opravujícího
automaticky pravopis, už finty grafologů končí.
Zuzana Rosová, viceprezidentka a zakladatelka Asociace české grafologie,
autorka grafologické učebnice, má např. tento názor:
Je třeba vědět, zda je pisatel levák či pravák, jestli netrpí nějakou
chorobou, protože podle písma bych mohla zaměnit třeba kardiaka, hysterika
nebo epyleptika. Z textu je možné vyčíst hodně věcí, ale ne všechny.
Nepoznám třeba kolik je pisateli let, jen jak je biologicky opotřebovaný, což
může být odlišné. Z písma není zřejmé ani pohlaví, ani sexuální
orientace. Zato z textu vyčtu strukturu povahy. Pokud jde o spontánní
rozhodování, hodně napoví i volba papíru a pera. Styl písma je něco jako
jízda na kole. Jak se to jednou naučíte, už to nikdy nezapomenete. Pokud
chce někdo svůj styl záměrně změnit, je to možné, ale určité rysy má
prostě v krvi. Vyhraněným stylem písma se vyznačují i celé národy. Věcní
a praktičtí Američané často používají tiskací písmo, Francouzi si
naopak libují v kudrlinkách. Češi jakoby se styděli za neuspořádané písmo
a dost dbají na úpravu psaného projevu.
Grafoložka Ivana Havlová k problematice svého oboru poznamenává: Je známo,
že osoby, které přišly o pravou jednu ruku se po čase naučily psát rukou
druhou a toto písmo sice vypadá jinak, ale z hlediska grafologických znaků
je stejné jako písmo původní. Je dokonce možné naučit se psát nohama či
ústy, ale ve všech případech si písmo zachová určité charakteristické
rysy, protože rukopis není dílo svalů jedné končetiny, ale je výsledkem působení
centrální nervové soustavy. Když se rozhodneme napsat nějaké sdělení
vlastní rukou, myslíme obvykle především na obsah sdělení, méně na jeho
formu. Právě takové rukopisné projevy jsou pro grafology nejcennější, i
když dokážeme rozlišit záměrnou změnu rukopisu od přirozeného písma.
Už římský antický historik Suetonius popisoval císaře Augusta podle jeho
rukopisu, avšak prvním, kdo podrobil písmo vědeckému rozboru byl zřejmě
Francouz Mihon, který r. 1875 zveřejnil svůj rozklad písma na jednotlivé
prvky a každému z nich přisoudil určitý význam. Dnes grafologové rozlišují
patnáct hlavních kritérií hodnocení rukopisu. Pozoruhodný je např. jejich
názor na lidi libující si v krasopisu. Ti lidé, kteří i v dospělosti používají
školní krasopisné písmo bývají prý nesamostatní, podřízení a nezdravě
konzervativní.
Dnes není ničím neobvyklým, že při přijímacím řízení požadují na
uchazečích o zaměstnání životopis psaný vlastní rukou. V takovém případě
si můžete být téměř jisti, že vaše dílko bude předhozeno na pospas
grafologovi.
Pro důkladný rozbor písma vyžaduje grafolog text celé stránky, protože i
řádkování a využití plochy papíru vypovídá o pisateli. Plocha papíru
je pro grafologa symbolickým prostorem a posuzuje vás podle toho, jak s ním
zacházíte. Beze zbytku zaplněná stránka vypovídá o společenské
neohrabanosti a jistém skrblictví. Na druhé straně příliš velké okraje
naznačují sociální odstup a nepravidelné zakončení řádek nesvědčí o
valném smyslu pro pořádek.
Někdy se ovšem písmoznalec musí spokojit s pouhým podpisem. Z Hitlerova
autogramu např. grafolog Ota Borský vyčetl, že jeho autor má podprůměrnou
inteligenci zastíranou efektními velikášskými gesty. Z rozpadlých písmen
usuzuje na sadistickou krvelačnost a nespojená písmena, stejně jako čáry
klesající hluboko pod řádku, interpretuje jako rozklad osobnosti, nedostatek
logiky a strach. Když ovšem víme, komu tento podpis patří, není příliš
těžké dojít k podobným závěrům i bez znalosti grafologie. Obecně však
platí, že podpis, který je ve svých detailech v podstatě nenapodobitelný -
jinak bychom ho nepoužívali při právních aktech a obchodních transakcích
- hodně o svém autorovi vypovídá a zhuštěně odráží celou pisatelovu
osobnost. Spousta pisatelů si dá záležet na úpravě textu a podpis, který
by měl odpovídat charakteru celé písemnosti, odbude naučenou šifrou. Upřímný
a charakterní člověk nemívá nečitelný podpis a umisťuje ho vpravo.
Doleva se prý podpisují lidé přespříliš uzavření a také sebevrazi. Pro
grafologa je také důležité, zda své křestní jméno klademe před či za příjmení
nebo ho v podpisu vůbec nepoužíváme.
Každé jednotlivé písmeno a způsob jejich navazování je pro grafologa
jakousi miniaturní osůbkou, kterou zkoumá pomocí lupy a úhloměru. Sklon písma
sto stupňů znamená ztrátu přirozenosti, devadesát stupňů naznačuje
chladné uvažování, sedmdesát stupňů srdečnost, čtyřicet stupňů vášnivost,
třicet přecitlivělost a dvacet popudlivost. Kolísavost sklonu písma je
typická pro nevypočitatelné, vnitřně rozkolísané jedince. Kromě sklonu písmen
grafologové posuzují např. sklon a vzdálenost řádek, ostrost rukopisu, štíhlost
písma, výškové rozdíly, délku kliček, způsob psaní čárek a háčků,
napojování písmen (arkády, nitky, girlandy, hrany) a pod. Např. z rozměru
spodních délek písmen g, j, a y odhadují znalci písma na pudovou složku
osobnosti a také materiální a praktické sklony, malé nebo naopak nezvykle
velké písmo naznačuje nedostatek sebevědomí.
Psychologie psaní bývá někdy docela výstižně přirovnávána k rentgenu.
Podává představu o tom, co není na první pohled patrné - a naopak nemůže
postihnout leccos z toho, co vidíme třeba na fotografii. Pokud tedy počítáte
s možností, že váš rukopis bude podroben zkoumání (při přijímacím řízení
se obvykle jedná o životopis), pište kvalitním perem a v dobré psychické
kondici. Nesnažte se o krasopis, to by mohlo být naopak pro posuzovatele
znamením, že jste se nejen s perem a papírem, ale ani sami se sebou ještě
nenaučili zacházet. Ostatně - i kdybyste se snažili sebevíc, nedokážete
prý udržet přetvářku v dopise víc než u tří písmen, takže zkušený a
pečlivý grafolog vás stejně prokoukne.
Ilustrace: archiv autora
Foto: Miroslav Martinovský
kresbičky:
l - váhám, přemýšlím, 2- mám velké ambice, 3- jsem nepřístupný, 4-
komunikativní povaha, 5- úslužnost, 6- úplatnost, 7- sklon chránit sebe a
blízké, 8- egoismus, 9- nadřazenost, 10- agresivita, 11- sebezalíbení, 12-
panovačnost