| Krtek vychoval ke slušnosti několik generací dětí |
|
|
Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 21 |
Zdeněk Miller
Venda Šebrlová
Foto: F. Přeučil, repro
První zvířátko, které moje dcery chtěly domů, byl krtek. Jsem přesvědčená o tom, že by byly zklamané, kdyby se jejich přání splnilo. Nechtěly krtka ledajakého a zcela jistě ne skutečného - ale krtečka Zdeňka Milera. Žily ještě v kouzelném časoprostoru malých dětí, kdy se skutečnost a pohádky prolínají - stačí jen chtít. Nakonec situaci zachránily plyšové hračky, se kterými (nebo podobnými) vyrůstaly a dosud vyrůstají miliony další dětí doslova po celém světě.
X Vašemu synovi je zhruba stejně jako Krtkovi…
Víte, že asi jo? Krtkovi je čtyřicet šest a Michalovi, který žije ve Švýcarsku,
je…zhruba také tak. Tady mám ještě dcery Barboru a Kateřinu. A od Barbory
vnučku Karolinu, to je můj nejmilejší parťák.
X Já jsem byla odchovaná filmy Hermíny Týrlové a Karla
Zemana, moje děti Krtečkem. A jistě ho budou milovat i moje vnoučata…
Prvního Krtka jsem začal dělat v roce 1954 a v roce 1956 byl na světě první
film. Natočil jsem kolem sedmdesáti filmů a ilustroval asi třicet knížek -
v nich byly i jiné zvířecí postavičky, ale především krtek.
X Proč zrovna krtek, který je ve skutečnosti v přírodě
tak málokdy vidět?
Dostal jsem námět: vysvětlit dětem, jak se vyrábí plátno. A k tomu jsem
potřeboval figurku, kterou by se dětem líbila a které by věřily. Vypadá
to nepravděpodobně, ale bylo to takhle: chodil jsem celý zoufalý po pasece a
zakopl o krtinu. Pak jsem si v Brehmově atlase nastudoval, jaký že je krtek
tvor. Protažený čumáček, skoro slepý. Musel jsem mu samozřejmě dát výraz,
aby mohl na filmovém plátně hrát.
X Není vám to líto, že jste především autorem Krtka?
Trošku ano, ale zase mám radost, když někam přijdu a vidím, že tato
postava i příběhy o ní se lidem líbí.
X Ale vy jste ve stejné situaci jako herec Ladislav Chudík:
on se stal primářem Sovou a vy jste se stal autorem Krtečka.
Mezitím jsem sice maloval cvrčka a štěňátko, ale ten krtek všechno, co
jsem udělal (i chtěl dělat), zastínil. Všichni chtěli to ostatní "až
potom", a tak vlastně dělám Krtka dodneška. A už u něj zůstanu.
X Zajímalo vás, proč je tak oblíbený? Děti mají přece
rády především zvířátka s kulatou hlavičkou - štěňátka, koťátka…
O tom jsem nepřemýšlel. Ani jsem o tom se žádným dětským psychologem
nemluvil. Ale je fakt, že čím dál víc lidi mi říká: "Já jsem
vyrostl na Krtkovi!" Třeba Marek Eben - ten mi tím udělal radost!
X Jenže Krteček není jen hezky namalovaná figurka, ale žije
a něco dělá…
… a vždycky přináší něco nového, hodně lásky, hodně pohody - a to
mají rády nejen děti, ale i dospělí.
X To už bylo v první pohádce Jak krteček ke kalhotkám přišel…
Ten k nim přišel v roce 1956 a měl s nimi velký úspěch v Benátkách, kde
dostal Benátského lva, což je nejvyšší ocenění. Ve filmu je to tak, že
když se něco líbí a je to potvrzené i takovou vzácnou cenou, chtějí na vás
další. Přišli například Němci a chtěli pro televizi deset pokračování,
pak dvanáct a zase dvanáct a nakonec jich bylo kolem padesáti.
X A tak Krteček obešel celý svět ?
Nedávno jsme měli zakázku z Japonska, kde chtěli filmy s Krtkem-pomocníkem.
Tam řešil problémy v jejich silniční dopravě… Krtek je hodně známý v
Německu, tam v televizi vysílají filmy s ním pořád; znají ho v Maďarsku,
Polsku i ve Francii. Odtud jsem se například dozvěděl, že pan ředitel
jednoho domova pro mentálně postižené vyprovokuje děti k nějaké činnosti
jen tehdy, když je motivuje postavou Krtka. Krtek jde na zahradu a bude tam plít
záhony… Jinak by je snad ani nedostal z domu.
X Postava Krtečka je veskrze laskavá. Myslíte, že zájem
dětí o ni v tolika zemích je reakcí na násilí na obrazovce a v počítačových
hrách?
Myslím, že jste to vystihla dobře. Když si pustím televizi, tak se dnešního
světa trošku bojím. Je to střih za střihem, obrázky jdou tak rychle za
sebou… a je to agresivní na psychiku a organismus vůbec. A většinou jsou
tam samé násilnosti a krutosti. Takže pak nemůžu spát…
(Teď se sluší připomenout, že výtvarníkovi Zdeňku
Milerovi bylo loni v únoru osmdesát let. Jak vidíte na fotografiích, vypadá
jako šťastný a spokojený šedesátník. Má za sebou tolik úspěšné práce,
že by se mohl vyhřívat v záři několika desítek světových i našich
vyznamenání a uznání. Jak praví klasik - není tomu tak. Zdeňka Milera trápí
osud té nejmladší generace, která bez výběru a schopnosti rozlišovat
realitu a zběsilou fikci bez dechu sleduje "primitivní vulgarismy"
importované pseudokultury. Škoda, že napsaná slova nemohou v tomto rozhovoru
zachytit osten trpkosti, který zazníval v melodii odpovědí na mé otázky!)
Děti moji figurku přijaly, těší se z ní - filmy s Krtkem jsou skoro všechny úsměvné, jen s nepatrným podílem věcí smutných - a žádné krutosti!
X To jste chtěl ze všeho nejvíc?
Ano, protože chci, aby děti vyrůstaly v klidu, v radosti a rodinném prostředí.
Jenže mnohé z nich to nemají a ani v té televizi to nevidí!
X Je země, kde Krtka neznají?
Severní Amerika. Tam bychom potřebovali velkou reklamu a ta stojí velké peníze.
Jenže nejsme bohatí jako Disney studio.
X V tomto případě ovšem můžeme jen říci: jejich škoda!
(smích) Ale já jsem tam měl známého, který měl peníze i vliv! Jenže -
jakmile se v Americe nedostanete do televize, tak je všechno strašně namáhavé.
Prostě neexistujete.
X Vaším zatím posledním dílem je knížka, která se
jmenuje Krtek a maminka. Ještě dříve, než se dostala na náš trh, byla přeložena
do maďarštiny, polštiny a němčiny. Čím je tak zajímavá?
S vedením Albatrosu jsme už před čtyřmi lety začali pracovat na knížce,
která by dětem vysvětlila, jak se dostaly na svět. Protože v té době se už
o tento problém začala velmi zajímat i naše Karolínka. Jenže jsme stáli před
úkolem - jak vysvětlit dětem lásku, početí, těhotenství a porod? Rozhodně
ne realisticky, to by se mi pro děti nelíbilo. Takže přes zvířátka.
X Víc poezie než lékařství?
A proč ne? Chtěli jsme ukázat, že přivést na svět mládě (dítě) není
jednoduché, ale zato krásné. Nakonec jsme po poradě s odborníky vybrali zajíce,
protože u nich se mláďata vykutálejí na svět jako kuličky.
X A jak se narodí knížka?
Nejdřív jsem udělal její maketu, pak obrázky a k těm Hana Doskočilová
napsala text. O tom, jak se Zajda a Zajdulka namlouvali, jak měli svatbu s
Krtkem jako svědkem a pak bydleli u Zajdulky v domečku. Jak Zajdulce narostlo
bříško a z něj se vykutáleli tři zajíčci: Oušek, Janek a Dulinka.
X Poslední stránky knížky jsou už o rodinném životě
malých zajíčků… Čím mohou být pro děti zvláštní?
Třeba tím, že zaječí maminka peče pro své děti malinké kulaté koláče
v troubě na plechu. To jsou zážitky, které současné děti už nemají,
protože koláče se kupují v krámě. Jsou to maličkosti, vlastně nic - ale
když moje maminka pekla lívance a já jsem si pro ně lítal ze zahrady a sám
si je natíral marmeládou… To je pro mne dodnes zážitek.
X Takže současné děti mají zážitky jen z nákupu v
supermarketu?
Je málo rodin, kde se dětem věnují. Je to rozdíl mezi: žít spolu nebo žít
ve stejném bytě.
X Na vašich obrázcích je v zaječím domečku trochu
chaos, trochu nepořádek, ale je tam hezky…
Tak má domov vypadat, nemyslíte? Všichni se mají rádi a jsou veselí. Když
jsem měl nedávno výstavu v Praze na Chodově, tak dala galeristka dětem otázku:
"Co by Krteček potřeboval ke štěstí?" Jako odpověď přišlo 1
280 kreseb a dobrá polovina z nich odpověděla: bratříčka nebo sestřičku.
A spořádanou rodinu.
X Máme šanci ubránit děti před surovostí, která se na
ně vrhá ze všech stran?
Kumšt to může! Vždyť i Krtek může ovlivnit děti, aby chtěly svět hezký
a bezpečný.