| O podpoře kultury |
|
|
Zamyšlení Táni Fišerové |
Ročník 34 - číslo 20 |
Jsem herečka, ale v těchto sloupcích se věnuji spíše tématům s herectvím nesouvisejícím, tématům občanským, památkám, přírodě, televizi. Dnes bych se ráda věnovala divadlům. Je zvláštní, že všechny zápasy minulých let jsou ve valné většině zápasy o systém, a nikoli o výši platů. K těmto zápasům teď přistupují další. Spor o podobu divadelní sítě, o příští podobu kultury v naší zemi. Je třeba připomenout, že kultura u nás byla díky naší historii spojena s obrozením národa, se zápasem o vlastní jazyk, výraz i kulturu. Proto hrála česká divadla takovou důležitou roli, proto jeviště bývala svědky slávy i hanby. Tam se odehrál svár s mocí, která se vždy v nedemokratických podmínkách pokoušela umělce zlomit, podplatit nebo umlčet. Pokud se z tohoto hlediska podíváme na výsledek vlády sociální demokracie s podporou ODS, uvidíme historicky nejnižší procento ze státního rozpočtu na kulturu - 0,66, což je číslo nižší než v Polsku a Maďarsku, zeměmi s námi srovnatelnými.
Na divadlo dochází vždycky až nakonec a tak teď - dvanáct let po změnách roku 89 - přišla na řadu divadla. Po vytunelování mnoha fungujících podniků novými nabyvateli, dochází teď také na divadla. Divadla jsou plná, diváci tedy sami rozhodují, zda budou či nebudou existovat. I tady je však možné všechno zničit a vytunelovat. Není tu totiž žádný zákon, žádný právní podklad, který by stanovil základní parametry, finanční toky, podmínky vzniku i zániku, práva zaměstnanců a zajistil umělecké tvorbě podmínky. Někteří zodpovědní činitelé tak v tichosti vyhlásili (bez veřejné diskuse ze zástupci všech skupin) tzv. transformaci divadel, pod níž se však, jak se ukazuje již při prvních krocích, skrývá spíše "divoká privatizace". Divoká, protože bez pravidel, privatizace, jelikož soukromý podnikatelský subjekt dostává od Magistrátu miliony na soukromé podnikání (což se jistě některým subjektům líbí). Takto nabyvatel zrušené příspěvkové organizace v Divadle Komedie dostává na čtyři příští roky z veřejných prostředků 46 milionů. Vše, čeho za čtyři roky podnikání nabude, zůstává ovšem jeho nezcizitelným majetkem. (Auto, počítače, kostýmy, kulisy atd.). Rozhodne-li se dát sám sobě plat sto tisíc, nikdo mu do toho nesmí mluvit. Komu by se takové podnikání nelíbilo?
Na závěr pohled do budoucnosti. Podaří-li se toto uvést do praxe, po celé republice zanikne většina divadel, zanikne herecký stav, herci budou vykonávat povolání číšníků a barmanů a stát ve frontách k majitelům soukromých divadel. Všude budou k vidění slušné komerční kusy. Budeme zpátky v 19. století, ale bez naděje, bez étosu, který tenkrát zvedal osvícencům hlavu. My ji budeme držet mezi koleny.
Táňa
Fischerová