| Kniha zavřená a zavinutá |  |
| Alena M.Černá |
Ročník 34 - číslo 5 |
Při bádání nad starou češtinou mimořádně pozorně sledujeme slova, která
označují to, co se na našem území nevyskytovalo a co tedy naši předkové
zpravidla neznali. Příliv cizojazyčné literatury vzniklé mimo české území
však vyvolával potřebu tyto texty z jiných kulturních oblastí překládat
a při překladech řešit problém neexistence českého ekvivalentu. Nezbylo
než opřít se o vlastní fantazii, v lepším případě o informace zprostředkované
četbou či vyprávěním očitých svědků. Kromě tvoření slov nových se překladatel
často přikláněl k možnosti užít existujícího slova, uvést je v
neobvyklém kontextu a tak je obohatit další významovou složkou. Takto se
také řešil problém, jak pojmenovat nejdůležitější knižní formu starověku
- knižní svitek. Svitková kniha nebyla v českých zemích tak úplně neznámá
- svědčí o tom mnohé výtvarné vyobrazení svitků, avšak kniha, která
stojí na počátku šíření křesťanské vzdělanosti na našem území, má
zcela jiný tvar - tvar kodexový, tedy tvar, který známe i dnes. Stojí-li na
počátku české překladatelské praxe text biblický, stojí tam také problém,
jak pojmenovat svitkovou knihu, o níž je v bibli nejednou řeč. Podívejme se
přímo do biblického textu a čtěme např. v knize proroka Ezechiela Litoměřické
bible z roku 1423: I viděl sem, naliť ruka poslaná ke mně, v nížto bieše
svinutá kniha. I rozvinu ji přede mnú (Ez 2,9). Překladateli se použitím výrazů
svinutá kniha a rozvinúti spolehlivě povedlo vyvolat v čtenáři obraz jiné
knihy, než na kterou mohl být zvyklý ze svého okolí. Vyhledáme-li stejný
text v jiné, přibližně stejně staré Bibli, nalezneme na místě spojení těchto
klíčových slov, která nás nasměrovala do jiné kulturní oblasti, výrazy
nepříznakové - kniha a rozložiti: I viděl sem, naliť ruka poslaná ke mně,
v nížto sú byly vloženy knihy, i rozložila je přede mnú. Dalším výstižným
biblickým obrazem, který představuje svitkovou knihu, je obraz z Apokalypsy,
kdy se země i nebesa bortí. Prudký a nezadržitelný pohyb mizícího nebe je
přirovnán ke knize, která se rychle svinuje a tak neodvratně zaniká: a nebe
jide přeč jako knihy zavinuté (Olomoucká bible, Ap 6,14). Značně oslaben
je pak tento obraz v jiném překladu: a nebe se schovalo jako knihy zavřené
(Pražská bible z konce 15. století).
Nebudeme hodnotit, který překlad je zdařilejší, neboť nevíme nic o snaze
a záměru dávného překladatele. Možná se snažil vystihnout co nejvěrněji
předlohu, možná se ale snažil co nejvíce text zakotvit v domácím prostředí.
Budeme jen nahlížet za těžký závěs mnohoznačných slov...