| Krajinář Jan Nowopacký |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 34 - číslo 5 |
Odnesla jsem do starožitnictví velmi starý obrázek po rodičích od
Jana Nowopackého. Jaké bylo mé překvapení, když mi pan starožitník sdělil,
že to není originál, ale barvotisková kopie. Celý život jsem si myslela,
že je to originál, dávala jsem na něj pozor a teď se dovídám, že je to
pouhá reprodukce. Má vůbec nějakou hodnotu?
Iveta B. z Lounska
Za rakouské monarchie se císař pán František Josef vyjadřoval ke všemu možnému. Jedné věci se však vyhýbal jak čert kříži. Otázky výtvarného umění pro něj byly tabu. Celý národ však znal jeho vkus. Líbily se mu obrazy zachytávající monumentálnost rakouských Alp. Možná to byla vzpomínka na mladá léta, kdy prochodil mnohá údolí a vystoupil na kdejaký štít. Třeba však cítil pouze uspokojení, že tak mohutné pohoří patří pod jeho vladařské žezlo. Celá jedna generace rakouských malířů - krajinářů se proto věnovala pouze Alpám. Dnes toto jejich počínání hodnotíme jako cíleně komerční a mnohé uznávané galerie do svých fondů tyto kýčové romantické krajinky nezařazují.
Obrazy Jana Nowopackého však z této skupiny musíme vyřadit. Své
nejslavnější obrazy s alpskou tematikou totiž namaloval dříve, než Franz
Josef nastoupil na trůn. Alpská velehorská krajina totiž rodákovi z
Nechanic u Hradce Králové učarovala a maloval ji zejména pro sebe, a také
jako absolventskou práci na Vídeňské akademii. V revolučním roce 1948 byl
již v Praze. Společně s Mánesem, Hellichem a Havránkem se účastnil
kulturního života. Po nástupu Franze Josefa na trůn se stáhl a živil se
jako učitel kreslení v šlechtických rodinách. Jeden čas se dokonce přiblížil
císařskému dvoru, když učil malovat korunního prince Rudolfa. Nejvíce uznání
však zažil ke konci svého života. K jeho osmdesátinám byla připravena v
Praze veliká a slavná výstava. Poptávka po Nowopackého kresbách a
akvarelech byla tak vysoká, že pražský nakladatel Bedřich Kočí vydal v
roce 1903 reprodukce jeho 40 nejznámějších obrazů. Použil na ně náročnou
techniku chromolitografie neboli barvotisku. Celý soubor byl ve své době
velmi drahý, zájemce za něj zaplatil rovných 100 rakouských korun. V roce
1908 ve věku 87 let Nowopacký umírá. Všech 272 obrazů z výstavy konané
již po jeho smrti se prodalo. A zoufat si nemusí ani naše čtenářka. Nemá
sice akvarel mistra Nowopackého, avšak ani originální barvotisk není bez
ceny. V kvalitním dobovém rámečku jej lze prodat za minimálně 1500 korun.
Jan Nowopacký: Kovárna u Lofru (1845) chromolitografická reprodukce.