| Nadace pro nadané |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 34 - číslo 5 |
Poroučeje toto se vší upřímnou oddaností a vší dobrou vůlí ku
povznesení a sesílení národa Českého ustanovené "Nadání Josefa,
Marie a Zdeňky Hlávkových" s veškerým jeho jměním, se všemi úkoly
a účely do vůle Boží - v níž jedině žádoucí zdar a dosažitelný
blahodárný výsledek jich spočívá - končím pln důvěry v Prozřetelnost
Božskou a v sílu svého národa s úpěnlivou prosbou: Aby Nejvyšší Vládce
nade všemi lidmi a národy vzal Nadání toto, jeho úkoly a cíle nejmilostivěji
pod nejmocnější Svou ochranu, aby je chránil ode všeho zlého, nedal
zahynouti jim zkázou.
V Lužanech, dne 25. ledna 1904 PhDr.Josef Hlávka, president České Akademie císaře
Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze,
Kdo byl Josef Hlávka
Narodil se 15. února 1831 v rodině přeštického purkmistra, což zní sice
honosně, ale v podstatě šlo o nevalně placeného státního úředníka. Důležitější
pro život prostředního ze tří sourozenců Josefa bylo, že bydleli nedaleko
Dientzenhoferova chrámu Nanebevzetí Panny Marie, jenž se stal jeho celoživotní
inspirací. Už ve čtrnácti letech nakreslil svůj první projekt přestavby
rodinného domku. Otec si sice přál pro Josefa kariéru úředníka, ale synův
prospěch na gymnáziích byl nevalný. Zato když přestoupil na technická
studia, stal se rázem premiantem a o jeho dalším osudu tím bylo rozhodnuto.
Po pražské přípravce vystudoval architekturu ve Vídni, kde roku 1854 získal
cenu za nejlepší absolventskou práci. Oproti zvyklostem si trochu prohodil
postup a o rok později složil zednické tovaryšské zkoušky u vídeňského
stavitele Šebka. Mezi oběma muži vznikl úzký vztah, což se projevilo nejen
tím, že Šebek vystavil Hlávkovi v roce 1860 stavitelské oprávnění, ale téhož
roku mu odkázal i celou svou zavedenou kancelář se vším zařízením a
neocenitelnými kontakty. To byla pro Hlávku ona příslovečná šťastná příležitost,
na kterou byl ale dokonale připraven. Během příštího desetiletí nadělal
doslova miliony. Postavil obrovský soubor církevních staveb v ukrajinské
Bukovině, vídeňskou operu i pražskou Zemskou porodnici a na 150 činžovních
domů a šlechtických sídel.
Často si dnes klademe otázku: Dá se zbohatnout poctivým podnikáním? Zdá
se, že Josef Hlávka to dokázal. Stavěl stejně kvalitně jako jiní
podnikatelé, ale levněji a díky jménu, které si získal, mu přitom platili
víc než ostatním. Na stavbě vídeňské opery tak prý vydělal fantastickou
sumu 400 000 zlatých, jindy se snažil zbavit se zakázky znásobenou cenou,
ale např. arcikníže Vilém chtěl mít palác právě od Hlávky a zaplatil i
přemrštěnou cenu. I když v té době Hlávka zaměstnával devatenáct
architektů, sám kontroloval každý detail a dokonce se vypráví, že zbořil
a sám znovu postavil zeď, která mu připadala křivá. Nesmírné pracovní
vypětí mu přivodilo ochrnutí. Čtyři roky ještě naplno pracoval na kolečkovém
křesle, ale pak téměř oslepl. Jen nezměrná trpělivost jeho první ženy
Marie a intenzivní léčba přivodila po letech zlepšení jeho zdravotního
stavu, takže se mu vrátilo vidění a chodil o holi. Ke své bývalé aktivitě
už se ale nikdy nevrátil a zejména po smrti Marie (1882)se věnoval už jen
udržování svého dříve nabytého jmění a veřejným funkcím.
Hlávka už za svého života věnoval obrovské sumy studentům, rozvoji
literatury i České akademii, která by bez něho snad ani nevznikla. Její
zakládací listina z 5. prosince 1892 je díky Hlávkovi raritou, protože ač
vydána císařskou kanceláří ve Vídni, je psána česky a jako jediný svůj
výnos ji císař také česky podepsal - jako František Josef. Jak to Hlávka
dokázal, je pro historiky záhadou.
Jiným unikátním Hlávkovým činem bylo založení pražské univerzitní
koleje, na niž věnoval Spolku studentských kolejí českých vysokých škol
200 tisíc rakouských korun. Dvěma stům nadaných a nemajetných studentů tu
bylo poskytováno bezplatné ubytování včetně stravy a učebních pomůcek.
Za kostelíkem sv. Václava na Zderaze tak díky Hlávkovi vyrostl čtyřpatrový
dům se sto dvaceti pokoji, čtyřmi hudebními místnostmi, hernou, tělocvičnou,
knihovnou, prádelnou, jídelnou, pekárnou a kuchyní.
Studenti si tyto výhody ovšem museli zasloužit vzorným prospěchem nejen ve
svém studijním oboru, ale i v šermu a cizím jazyku. Sám Hlávka spočítal
předběžné náklady na provoz, které se nakonec od skutečných lišily o
pouhé jedno procento. Strava pro studenta, zahrnující snídaní, oběd a
chleba v neomezeném množství, tehdy stála 58 haléřů denně. Nedá se vůbec
spočítat, kolik Hlávka vydal na podpory jednotlivcům, ale institucím věnoval
asi milion zlatých.
Dva roky po smrti své druhé ženy Zdeňky založil Nadání Josefa, Marie a
Zdeňky Hlávkových, a ustanovil ho univerzálním dědicem svého obrovského
jmění, které v roce 1904 činilo 4 miliony 655 tisíc 282 korun a 20 haléřů.
Dnes by to mohlo být tak asi půl miliardy. Ve své závěti dokonce stanovil
procenta, která mají být vyplácena jednotlivcům i organizacím z výnosů
tohoto jmění a orgány, které o tom měly rozhodovat.
Hlávkova nadace dnešních dnů
I když jsou dnes nemovitosti okleštěny o rozsáhlé polnosti, lesy a rybníky
patřící kdysi k lužanskému panství a několik vídeňských činžáků,
vynáší majetek Nadání přes dvacet milionů korun ročně, což po odečtení
nákladů umožňuje věnovat téměř čtyři miliony korun k účelům Hlávkou
stanovené i když ne všechny instituce, které chtěl podporovat, přežily v
někdejší podobě. Díky své mimořádnosti přečkalo Hlávkovo Nadání světové
války i dobu komunistického znárodňování.
Hlávkovo rodinné sídlo - zámek v Lužanech přináší jako památkový
objekt spíše výdaje, někdejší velkostatek s lesy a rybníky Nadání nebyl
vrácen. Proto je obdivuhodné, že nadace funguje a dokáže vyprodukovat prostředky
na podporu studentů a rozvoje vzdělávání. Sto patnácti studentům ubytovaným
v Hlávkově koleji poskytla v roce 2000 příspěvek půl milionu korun. 153
studentů získalo příspěvek na zahraniční cesty a uskutečnění svých
projektů v celkové výši 1 220 6560 Kč. Kromě toho nadace uděluje ceny a
medaile Josefa Hlávky spojené s peněžitou prémií a vydává odborné
publikace, jejichž autoři dostávají stipendia.
Výjimečná osobnost Josefa Hlávky tak díky svým následovníkům ve vedení
nadace i dnes, 94 let po jeho smrti, významně ovlivňuje úroveň naší vědy
a kultury v duchu svého předsevzetí "podporovat snaživé a způsobilé
studenty českých vysokých škol tím způsobem, aby poskytnutím zaopatření
se jim umožnilo, by se mohli plnou silou věnovati výhradně jen úplnému svému
vzdělání, na kterém se jak jejich vlastní tak i budoucnost celého národa
zakládá."